Volby 2018: Drahoš a uprchlíci. Migranty dle kvót přijímat nechce, vybízí ale k solidaritě | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Kvóty odsuzuje, vybízí ale k solidaritě. Jaký je postoj Jiřího Drahoše k přijímání migrantů?

Kvóty odsuzuje, vybízí ale k solidaritě. Jaký je postoj Jiřího Drahoše k přijímání migrantů?

Sotva se sečetly hlasy po prvním kole prezidentských voleb, už se začaly vynořovat dezinformace, které mají kandidáty poškodit. Sociální sítě například zaplavila fotografie Jiřího Drahoše s německou kancléřkou Angelou Merkelovou, která má údajně dokazovat Drahošovy sympatie k přijímání migrantů. Web Manipulátoři.cz hoax vyvrátil potvrzením, že Drahoš se s Merkelovou setkal na chemickém sympoziu v listopadu 2013, kde byl ještě jako předseda Akademie věd ČR. Jaký je ale skutečný postoj Drahoše k přijímání migrantů a uprchlickým kvótám?

„Stále sem proudí spousta ekonomických migrantů, zejména ekonomických migrantů. Nepovažuji je za ty, kteří by v Evropě měli dostávat azyl,“ prohlásil Drahoš v dubnovém rozhovoru pro pořad Štrunc!. „My nemůžeme jako Evropa řešit ekonomickou migraci z Afriky nebo z dalších lidnatých zemí. Evropa prostě nemůže být útočištěm těchto lidí. Tyto migranty bych nepřijímal, vracel bych je, obratem,“ dodal kandidát na prezidenta.

Kdo tak Drahoše označuje za „vítače“, ten se plete. Jeho postoj je spíše rezervovaný, humanitární pomoc ale neodmítá. „Tam, kde se válčí, by měla Evropa spolu s mezinárodním společenstvím usilovat o nalezení mírového řešení. Pokud lidé utíkají před bídou, může Evropa v jejich domovských zemích pomoci zlepšovat životní podmínky,“ uvádí na své oficiální webové stránce.

Při rozhodování o přijímání migrantů by zároveň chtěl dbát na posuzování na základě individuálních vlastností. Přestože Drahoš ekonomické migranty odmítá jako skupinu, výjimkou pro případné přijetí do ČR by dle něj mohli být lidé z profesí, které Česko naléhavě potřebuje.

Konečné výsledky po 1. kole
Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 61.92%

O Drahošovi se také na sociálních sítích a dezinformačních webech objevuje, že je „eurohujerem“. Tomu ale odporuje Drahošův postoj k uprchlickým kvótám, které dlouhodobě odmítá. „Málokdo věří, že by do budoucna zůstalo jen u těch 2 600 nyní „oficiálně přidělených“ uprchlíků. Naše kvóta by rostla s tím, jak by narůstal základ, od něhož je odvozena. Zároveň je dnes již zřejmé, že nemá smysl rozvážet utečence po osmadvaceti zemích. EU umožňuje volný pohyb osob, proto se nakonec utečenci stejně mohou vydat tam, kam původně chtěli,“ uvádí Drahoš v rozsáhlé rubrice Problém s utečenci na svých stránkách.

Přestože odmítá kvóty, proti Evropské unii jako celku se ale nestaví, jak potvrzuje i jeho žena. „Manžel není žádný eurohujer, ale myslím si, že velmi rozumně posuzuje, co nám EU dává dobrého. Samozřejmě má spoustu záporů. Ale myslím si, jako on, že do EU patříme,“ potvrdila v rozhovoru pro Blesk.cz Eva Drahošová.

Pomluvy ohledně údajného „vítačství“ se objevují také v souvislosti s tím, že Drahoš v roce 2015 podepsal výzvu „Vědci proti strachu a lhostejnosti“. Ta ovšem nevyzývá k hromadnému přijímání imigrantů, jak některé dezinformační weby uvádějí, ale apeluje na politiky, média i veřejnost a varuje před narůstající vlnou extremismu a nenávisti ve společnosti ve spojitosti s uprchlictvím.

Drahoš se údajně tolik nebojí případného terorismu spojeného s přílivem uprchlíků, ten lze prý potírat. Spíše se obává nesouladu kulturních hodnot Čechů a imigrantů. „Větší hrozbou je postupná proměna našich sociálních a kulturních hodnot a vznik stavu, kdy ve stejném veřejném prostoru pro různé pospolitosti občanů platí různé normy. To nesmíme připustit,“ uvádí na svém webu Drahoš.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Problematičtí spojenci. S blížícím se koncem války v Sýrii roste napětí mezi Ruskem a Íránem

Syrský diktátor Bašár Asad se chystá silou či vyjednávání získat zbývající části Sýrie kontrolované povstalci. Zvyšuje se tím ale napětí mezi jeho spojenci, Ruskem a Íránem, uvádí server Al Monitor.

Rusko a Írán zachránily vládu Bašára Asada před svržením povstalci. Moskva mu v kritické chvíli v roce 2015 svými letadly zajistila vzdušnou podporu, dodala vojenskou techniku a podle některých zdrojů i finance. Teherán zase dlouhodobě poskytoval vojenské poradce. A když si Asad začal stěžovat, že mu docházejí mladí muži pro boj s rebely, Íránci vytvořili a zaplatili milice zahraničních bojovníků. Šíitů, tedy menšinové větve muslimů, pocházejících z Pákistánu, Iráku a dalších zemí.

Jenže s končící válkou v Sýrii – Asadovi z důležitějších oblastí zbývá ovládnout už jen provincii Idlíb a sever země držený Kurdy – se objevují rozdíly mezi politikou Moskvy a Teheránu. Hlavní cíl intervence se totiž zdá splněn a Asad bude kontrolovat celou Sýrii nebo alespoň většinu země. Moskva by teď viděla ráda jakési uklidnění a bojí se případné dobrodružné politiky Íránu.

Link

Moskva je ve strategicky velmi výhodné situaci, má své základny v Sýrii a ukázala, že je velmoc, ale takticky je ve velmi delikátní situaci, tvrdí Stephen Blank z amerického think-tanku American Foreign Policy Council.  Podle něj se Rusko bojí toho, že Íránci v Sýrii by mohli vyprovokovat válku se sousedním Izraelem případně s některými arabskými zeměmi. Ostatně je to poprvé, co se dostali tak blízko k Izraeli, se kterými nemají na rozdíl od Sýrie společnou hranici, a v ideologii íránského islamistického režimu hrály vždy sliby „osvobození“ Jeruzaléma důležitou roli.

Rusové se ovšem bojí toho, že Írán takovou válku prohrál, že by tím ohrozil setrvání Asada u moci a v neposlední řadě že by přitáhl pozornosti USA k Blízkému východu, čímž by tu zkomplikoval situaci Ruska, uvedl nedávno Blank. Ostatně podobně se vyjádřil na serveru Middle East Eye i ruský expert na Blízký východ Alexej Chlebnikov, podle kterého chce Moskva posílit moc Damašku, aby tolik nepoléhal Íránu a nehrozily tak mezinárodní komplikace.

Syrský režim ostatně bere jako „lepšího“ přítele právě Moskvu. Syrští důstojníci si prý stěžují na Íránce a šíitské milice, došlo i ke střetu ruských vojáků s bojovníky šíitského libanonského Hizballáhu ovládaného Íránem, a v některých oblastech se prý Asadův režim snaží o to, aby ruští vojáci a nikoliv šíitští milicionáři kontrolovali klíčové body a pak je předali syrské armádě.

Link

Syrští školáci se od konce roku 2017 povinně učí rusky a Rusové jsou v nových učebnicích líčeni jako někdo, kdo je Syřanům kulturně blízký. O Íránu učebnice většinou mlčí, jen zmiňují, že íránský provincie Chúzistán je „arabským územím“ a osudem Sýrie je samozřejmě vytvořit velký arabský stát od Středozemního moře po Perský záliv.

V diplomatických vyjádřeních se pak napětí mezi Moskvou a Teheránem projevuje tak, že Teherán téměř panicky reaguje na prohlášení či náznaky Moskvy, že by se ze Sýrie mohly stáhnout všechny cizí jednotky. Stejně tak jako na pokusy Ruska zprostředkovat stažení íránských a proíránských jednotek z jižní Sýrie, která hraničí s Izraelem. Z Teheránu se ozvalo, že nikdo nebude diktovat Íránu jeho zahraniční politiku.

Teherán zatím těží z toho, že se považuje za důležitého spojence Moskvy na Blízkém východě. To je sice pravda, ale jen do určité míry. Jak zdůrazňuje již citovaný Stephen Blank, Moskva hraje globální nikoliv regionální hru a v té není Írán až tak důležitý. Ostatně v tisku se objevily zprávy, že Moskva by údajně byla ochotna vzdát se své podpory Íránu, kdyby ji USA udělaly ústupky třeba v Evropě.

Nic takového ale prozatím není možné. Íránem placení žoldáci jsou totiž stále důležití pro stabilitu Asadova režimu. Pokud by Moskva chtěla omezit vliv Íránu, musel by v Sýrii nasadit vlastní pozemní síly a to v podstatném množství. A to se zatím ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi nechce. Až ale Asad dobude další území, více konsoliduje svoji moc a nebude už potřebovat tolik šíitských žoldáků, Moskva bude více tlačit na Írán a snažit se získat větší vliv v Sýrii na účet Teheránu. Jak na to bude reagovat Teherán není zatím jasné.

35536