Prezidentské volby 2018: Zeman na informování o penězích na kampaň úplně kašle, tvrdí Ondráčka | info.cz

Články odjinud

Ondráčka: Zeman na informování o penězích na kampaň úplně kašle, využívá finty a mate lidi

Celkově se podle propočtu Transparency International (TI) protočí v letošní prezidentské kampani zhruba 200 milionů korun. Dle organizace při tom ale nehrají všichni kandidáti čistou hru. Nejhůře dopadl v hodnocení současný prezident. „V kostce řečeno: Zeman nezveřejňuje vůbec nic, s nikým nekomunikuje a využívá fintu s třetí osobou. Ještě mate veřejnost tím, že tvrdí, že kampaň nevede, i když ona naplno běží. Snažíme se posbírat také informace o cenách reklamy. Z těch je jasné, že Zeman utratil několik desítek milionů korun,“ popisuje v rozhovoru pro INFO.CZ ředitel TI David Ondráčka. „Pro mě je na tom nejhorší fakt, že neexistuje reálná síla, která by mohla kandidáta Zemana k otevřenosti donutit,“ dodává. 

V rámci vašeho hodnocení transparentnosti financování prezidentských kampaní dopadl z kandidátů nejhůře Miloš Zeman. Z jakých důvodů?

Miloš Zeman na informování veřejnosti otevřeně kašle. Kampaň realizuje přes externí subjekty, zejména přes spolek Přátelé Miloše Zemana, a ti nezveřejňují výdaje vůbec. Pokud se něco dozvíme, tak až 90 dnů po volbách, kdy bude muset Zeman zveřejnit zprávu o financování kampaně. Využil fintu, kdy řekl, že to je děláno (aktivity spolku jako například masivní billboardová kampaň – pozn. redakce) s jeho souhlasem. Tím pádem se neregistrují jako tzv. třetí osoba u regulačního úřadu.

Zeman má transparentní účet, což je jeho povinnost ze zákona. Ten se ale stal nástěnkou lidového humoru. Reálně tam přišlo jen několik větších darů. Většina z nich je spojena se zbrojařským koncernem Czechoslovak Group a jeho lidmi. Aktuálně má Zeman na účtu přes čtyři miliony korun. Domnívám se, že z toho bude později platit část své kampaně.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde>>>

Tedy v kostce řečeno: Zeman nezveřejňuje vůbec nic, s nikým nekomunikuje a využívá popsanou fintu. Ještě mate veřejnost tím, že tvrdí, že kampaň nevede, i když ona naplno běží. Snažíme se posbírat také informace o cenách reklamy. Z těch je jasné, že Zeman utratil několik desítek milionů korun. Jeho tvrzení, že kampaň nevede, je liché.

Rozhodující bude dnešní půlnoc – z pondělí na úterý. Tři dny před volbami mají kandidáti povinnost zveřejnit seznam svých dárců. Co se může stát v případě Miloše Zemana a zmíněného spolku?

Pokud to nezveřejní (myšleno přihlášení se k aktivitám spolku, například billboardové kampani – pozn. redakce), tak je to jasné porušení zákonných povinností. Úřad nepochybně zahájí správním řízení. A bude směřovat k pokutě. Je možné, že i tak budou hřešit na to, že správní řízení skončí dlouho po volbách a dnes to na ně nebude mít žádný dopad.

Zemanův účet v posledních dnech ožil. Přicházejí na něj i statisícové částky. Jak si to vysvětlujete u kandidáta, který tvrdí, že kampaň nevede?

Těžko se do sponzorů vcítit. Je ale jasné, že Zemanovo tvrzení, že nedělá kampaň, bylo spíše pro média a veřejnost. Nyní si uvědomili (Zeman a lidé pracující na jeho kampani – pozn. redakce), že se k ní budou muset přiznat. A potřebují i peníze, kterými by mohli z oficiálního volebního účtu platit. Proto oslovili i své podporovatele s tím, že potřebují peníze navíc.

Pro mě je na tom nejhorší fakt, že neexistuje reálná síla, která by mohla kandidáta Zemana k otevřenosti donutit. Máme tu úřad (Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí - pozn. redakce), který může poté jednat a pokutovat, ale v této chvíli nám nezbývá než vytvářet veřejný tlak a tomu Zeman úspěšně čelí.

Druhý od konce skončil ve vašem žebříčku Mirek Topolánek. Tvrdíte, že pro transparentnost nedělá nic navíc.

Má transparentní účet, ale to je zákonná povinnost. Mnohé výdaje mají obecné označení, nedá se úplně identifikovat, kam odchází. My jsme se snažili vypichovat zajímavé dárce, kteří jsou z firemního prostředí nebo jsou spojení s ODS a jeho bývalou vládou. Zajímavý je příspěvek pana Benýška (Richard Benýšek – pozn. redakce), který spolupracuje s PPF a je největším sponzorem Topolánkovy kampaně (daroval milion korun – pozn. redakce).

PREZIDENTSKÉ VOLBY 2018: KOMPLETNÍ PROFILY KANDIDÁTŮ NA INFO.CZ >>>

Největší počet přispěvatelů má Jiří Drahoš. Patří mezi ně i byznysová jména. Překvapila vás některá z nich?

Mě u Drahoše překvapila Škoda Transportation a bpd partners – majitelé Mostecké uhelné, pánové Bobela, Pudil a Dobrovský. Média už tato jména z transparentních účtů byla schopna sama vyčíst. Skupiny, které jsou vlivné, a lze říct, že jde o peníze jakýchsi oligarchických skupin či rodin a jejich okolí, stojí za to sledovat.

U Drahoše jsme ještě narazili na podivné platby, které přicházeli od aukční síně Vltavín. Byly označené fyzickými osobami, ale všechny šly z jednoho účtu. Nejednalo se o extrémní částky, ale je to zvláštnost, která stojí za vysvětlení.

Výdaje také dominantně odcházely na společnost Whenever pana Kleindiensta, který kampaň vede. Ty také nejsou rozklíčovatelné. Odchází jako celková platba na realizaci kampaně.

Bude podle vás potřeba aktualizace zákona, který určuje podmínky pro financování kampaní?

Monitoring ukazuje díry zákona. Jedna z nich je ta, že neexistuje limit pro jednotlivého dárce. Může tedy zaplatit kandidátovi v podstatě celou kampaň. U Vratislava Kulhánka je dominantní Pavel Sehnal (podnikatel a zakladatel obnovené ODA – pozn. redakce). Teoreticky to ale může být kdokoliv.

Druhou velkou mezerou je to, že se u prezidentských voleb může financovat kampaň ze zahraničí. U sněmovních voleb je to zakázáno, ale tady se na to v legislativě zapomnělo. Je to chyba, která by měla být novelizována. Netvrdím, že se to nyní dominantně zneužívá, ale ta možnost tu je.

Michal Horáček si platí celou kampaň sám, nepřijímá sponzorské příspěvky. Ostatní si nemůžou takový přístup dovolit. Jak se tedy může jeho financování kampaně porovnávat s ostatními?

Nehodnotili jsme, zda má někdo hodně sponzorů, nebo si kampaň platí sám. To nebylo kritérium. Dívali jsme se na celkový obrázek kampaně. A on vyšel nejlépe. Oceňovali jsme aktivní přístup ke zveřejňování údajů. Problém je u něj ten, že funguje přes zapsaný spolek Máme na víc, který si založil na sebe. Ten sice zveřejňuje velmi podrobné informace, ale měsíčně. V této chvíli máme tedy výpis za prosinec. Horká fáze kampaně v prvních dvou týdnech v lednu bude zveřejněna až na konci ledna, kdy bude po volbách.

Na účtech kandidátech se stále ještě něco děje. Myslíte, že ještě může dojít k významných převodům?

Je to těžké odhadovat, ale pohyby v tomto týdnu budou velmi živé. A hlavně: účty z hlediska výdajů budou živé i po volbách, kdy budou kandidáti platit faktury a podobně. Nemělo by se dít to, co v minulých volbách, že někomu chodily ještě měsíce po volbách sponzorské příspěvky. Otázkou je, co se stane mezi prvním a druhým kolem. Postupující kandidáti mohou utratit dalších deset milionů korun. Nepochybně budou mobilizovat i své finanční dárce, aby je podpořili.

Podle vašich propočtů se protočí v kampaních celkem kolem 200 milionů korun. Hraje se s nimi čistá hra?

Já si myslím, že to u kandidátů kulhá a že by mohli udělat velmi jednoduchými kroky mnohem více, aby byly informace přehledné a dostupné. Nová pravidla nutí do většího zveřejňování, například jsou povinné transparentní účty. Je tady úřad, který bude kampaně přezkoumávat. To jsou pozitivní změny, které doufám, eliminují excesy ve financování politiky a kampaní, které jsme viděli v posledních dvaceti letech. Ale i tak se vymýšlí finty, jak pravidla obejít, využívají se třetí osoby, přes které se financují kampaně a tak dále.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Maňák: „Uhelný listopad“ stávkujících filosofů je pokusem o rychlé znárodnění

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Takzvaná klimatická okupační stávka na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy je na první pohled povznášející aktivitou. Někteří studenti se takřka stylizují do aktérů nové sametové revoluce. Jejich záměr vynutit si téměř okamžité ukončení spotřeby fosilních paliv a zastavení uhelných elektráren by ovšem vyžadoval, aby jejich vlastníci byli zbaveni práva na svobodné nakládání s majetkem… Faktické rušení soukromého vlastnictví je nepochybně pravým opakem toho, o co bojovali studentští „revolucionáři“ před 30 lety.

Dnešní studenti se pokusili o jakýsi nový revoluční listopad, tentokrát ovšem s uhelným nádechem. Okupační stávka v prostorách jedné fakulty si vytkla za cíl – mimo jiné – přinutit politiky, aby v zájmu záchrany planetárního klimatu rychle uzavřeli uhelné elektrárny v Česku.

Pro účely tohoto textu nechme stranou samotnou diskusi o klimatické změně v kontextu energetiky a o možnostech boje s globálním oteplováním. Tak či tak, ze strany studentů jde o snahu vlámat se do polootevřených dveří. O „uhelném exitu“ přece už bylo rozhodnuto. Sice tak trochu o nás bez nás, tedy „na úrovni Evropské unie“, ale bylo. Ukončení provozu uhelných elektráren nikdo relevantní nerozporuje.

Link

I Česko se to chystá udělat. Vznikla tzv. „uhelná komise“, která má nalézt termín, do kterého budou muset sbalit krám všechny tuzemské „uhelky“. V předběžných plánech nejsilnějšího fosilního hráče v zemi jsou pro uzavírání uhelných zdrojů zmiňovány termíny na konci třicátých let, respektive roky 2040 (exit většiny uhelných zdrojů) či 2050 (pro úplný konec spalování uhlí v ČR). Takto vzdálené termíny sice do značné míry zavánějí věštěním z křišťálové koule a pro ekologické aktivisty mohou mít emocionálně negativní náboj coby výraz laxního přístupu k problému, ale je nutné si uvědomit, že se nejedná o krok, který by bylo možné učinit z roku na rok. 

I kdyby se zdejší uhelné elektrárny musely vynuceně zavřít ne za 30, ale třeba za 15 až 20 let, byl by takový přístup úřadů pořád ještě poměrně férový. Všichni vlastníci uhelných zdrojů či potenciální investoři budou mít dostatek času se ekonomicky vypořádat se vzniklou situací a svůj majetek efektivně využít. Ostatně, nikdo nepředpokládal, že by jakákoliv uhelná elektrárna, bez zásadních investic, mohla fungovat věčně. Nutno přitom konstatovat, že Babišova vláda v tomto ohledu zastává vcelku realistický a poměrně autonomní postoj, který přehnaně nepropadá klimatické hysterii a „netlačí na pilu“. Tedy, nesnaží se vynutit revolučně unáhlený konec uhlí v Česku.

Ano, uhelné elektrárny mají negativní dopady na životní prostředí. Ale jejich emise (NO2, SO2, CO, CO2 apod.) jsou státem přísně regulovány a samotnými elektrárnami dramaticky snižovány. Souhrnně vzato, fosilní elektrárny jsou dnes – dá se říci – „revolučně ekologizovány“.

Link

Počínání stávkujících studentů (ale i jiných aktivistů na dalších, typicky „thunbergovských“ akcích) bojujících „za klima“ a tedy i za co nejrychlejší uzavření elektráren je pokusem o jakousi „ultrarevoluci“. V každém případě však zavání snahou o popření základních svobod. Přičemž právo na soukromé vlastnictví a svobodné nakládání s majetkem (pochopitelně, v rámci právního rámce a přiměřených státních regulací) je nutné považovat právě za jednu z primárních svobod. A zjevně je nutné to připomínat, protože se na ni často zapomíná.

Nelze zpochybňovat ani svobodu či právo na život v „ekologickém“ světě, v němž životní prostředí není ničeno, a stávkující „protiuhelní“ studenti jsou tedy na jednu stranu nepochybně vedeni dobrým úmyslem: Obávat se o zdraví planety je oprávněné a snaha zabránit potenciálním ekologickým škodám je na místě. Jenže, není možné vylévat s vaničkou i dítě. Nelze kvůli hypotetické klimatické záchraně planety rezignovat na základní svobody a právní pořádek. Kdo jiný než studenti by měl znát, že cesta do pekla bývá většinou dlážděna dobrými úmysly.

Link

Pokud se klimatická stávka odehrává v čase výročí sametové revoluce, je na místě říci, že její vyznění je proti smyslu listopadu roku 1989. Aktuálním cílem totiž není svoboda, nýbrž jakási „antisvoboda“; přinejmenším v oblasti vlastnictví (energetických zdrojů). Zakázat vyrábět elektřinu v uhelné elektrárně a tím – z moci úřední či aktivistické – znemožnit nakládání s vlastním soukromým majetkem, by nutně vyžadovalo takový majetek vyvlastnit. Tedy „znárodnit ve prospěch klimatu“.

Snaha novodobých studentských klimatických revolucionářů donutit státní moc k neprodlenému zavírání uhelných elektráren je tak spíše pokusem o nový 28. říjen 1945, který byl až téměř do konce totalitního režimu u nás oficiálně (a povinně) slaven jako Den znárodnění klíčového průmyslu… Asi není potřeba dodávat, že poválečným znárodněním největších podniků bylo nastartováno ekonomické churavění Československa. Na rozdíl od 17. listopadu 1989, jehož smyslem byla obnova demokracie a zakotvení základních svobod, včetně práva na soukromé vlastnictví a svobodné nakládání s majetkem.

43605