Pithart pro INFO.CZ: Nebudu kandidátem na prezidenta. Jednoho ale podpořím

Markéta Žižková

Lucie Bednárová

V posledních měsících se o něm spekulovalo jako o možném prezidentském kandidátovi. Petr Pithart sám ale popírá, že by se do volebního klání zapojil. Jako důvod uvádí svůj věk. „Vidím, jak lidi znervózňuje, když se pan prezident nepohybuje jako laňka,“ řekl v rozhovoru pro INFO.CZ. Svého favorita ale má. A chystá se ho i veřejně podpořit. „S tím někým mám domluveno, že to řeknu. A způsob, jak to řeknu, kdy a kde, je na tom, jak se spolu domluvíme,“ tvrdí. V rozhovoru hodnotí i roli Česka v Evropské unii. A to vůbec ne pozitivně, spíše jako promeškanou příležitost. V čem by se měli čeští politici změnit? „Měli by tam (do Bruselu – pozn. red.) přinášet nápady – například ze střední Evropy, a být iniciativní. S prominutím tam ale také musí umět mluvit, a to nejen s tlumočníkem. Musí hovořit s partnery při večeři a na chodbě, politika se přece nedělá jen tehdy, když se rozsvítí žárovičky,“ říká Pithart pro INFO.CZ.

Jak vypadá česká politická realita?

Je to takový dosti přízemní pragmatismus bez nějakého hlubšího ukotvení. Karel Čapek napsal svoji disertaci na téma pragmatismu, ale myslím, že ho bral velmi vážně a že pro dnešní politiky by to byla asi nesrozumitelná řeč. Oni jsou spíš pragmatiky v takovém velmi přízemním smyslu. Žádný filozofický pohled na svět, žádná ideologie je nespojuje. Nevěřím, že Klausova ODS ve svých nejlepších letech byla, jak oni říkali, stranou liberálních konzervativců. Byli liberálové v tom smyslu, že si vzali tu nejkrajnější verzi, jejíž esence byla deregulace, co nejméně pravidel, trh si všechno vyřeší sám. Ani vám už nemusím vysvětlovat, že to není pravda. Trh si prostě některé věci nevyřeší. A teď to napravujeme.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde.

Jak moc byste si přál osobnost s ideou v osobě prezidenta?

Moje představa prezidenta ve střední Evropě je, aby to byl někdo, kdo vůbec nemá potřebu do všeho mluvit a všemu rozumět. Měla by to být osoba, která velmi bedlivě sleduje život společnosti, zve si k sobě zajímavé lidi, kteří něco dokázali. Nedovedu si představit, že by za takové situace neměl potřebu po nějaké době národu něco říct. Párkrát za rok, protože právě proto, že nemluví do všeho, tak se dá očekávat, že lidé zvednou hlavy a budou poslouchat. Takovému německému prezidentu Gauckovi se to dařilo. Mluvil párkrát za rok a vždy to bylo něco, co přimělo Němce, aby ho poslouchali. Toto je hlavní role prezidenta. Nemusí mít nějakou ideologii, ale musí být konzistentní. Jeho druhá hlavní role je ta, že moderuje. Ale ne jako v televizi. Když politickou sférou cloumá spor a lidé se nemohou dohodnout, tak si pozve jednoho, poté druhého. Pak tři najednou a snaží se vyjednat řešení. A nemusí o tom ani nikdo vědět. Jeho největší pravomocí je to, že za ním do druhého dne přijde kdokoliv, na koho ukáže.

Schapiro: V Bílém domě za Trumpa vládne chaos, je nepředvídatelný. Válka je možnost

sinfin.digital