Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Prezidentské volby bez tradičních stran: Mají strach z prohry, prostor dostal Zeman

Prezidentské volby bez tradičních stran: Mají strach z prohry, prostor dostal Zeman

Ještě před několika měsíci koketovaly tradiční politické strany v Česku s myšlenkou, že do prezidentského klání postaví vlastního kandidáta. Nakonec tak ale žádná z nich neudělala. Vytvořily tím prostor pro nestranické kandidáty, bývalého předsedu ODS Mirka Topolánka, který se do kampaně zapojil na poslední chvíli, i současnou hlavu státu Miloše Zemana. Zhruba týden před prvním kolem prezidentských voleb lze zpětně vidět, že se tradiční strany svým krokem zřejmě vyhnuly porážce. Zároveň ale také oslabily své postavení na české politické scéně. Nestraničtí prezidentští kandidáti se pak musí vypořádávat s námitkou, že se v politice neumí pohybovat.

„Je pravda, že výrazné politické postoje v prezidentské kampani schází. Je vidět, že drtivá většina kandidátů nemá výraznější politické zkušenosti. Jako člověka, který sleduje prezidentskou kampaň, mě trochu mrzí, že chybí šťáva, výraznější soutěž politických názorů, ať už na dlouhodobá, nebo krátkodobá témata,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ politolog Lukáš Jelínek.

Tradiční politické strany jako sociální demokracie nebo ODS možnost, že postaví vlastního kandidáta, zvažovaly. U prvně jmenované touha po vlastním zástupci sílila i po květnové vládní krizi, během níž se prezident Miloš Zeman postavil na stranu tehdejšího ministra financí Andreje Babiše. Od bývalého premiéra Bohuslava Sobotky tehdy zaznívalo, že by strana měla vygenerovat Zemanovi soupeře, vlastního levicového kandidáta. Mluvilo se o vnitrostranickém referendu, v němž by měli osobnost vybrat sami sociální demokraté.

Absence osobností

Už v první polovině loňského roku ale zaznívaly obavy, že strana vlastně žádnou takovou personu ve svých řadách ani v okolí nemá. V rozhovoru pro INFO.CZ o tom tehdy mluvil i bývalý premiér a Sobotkův šéfporadce Vladimír Špidla. Když už nějaká jména padala, patřil mezi ně například tehdejší předseda Senátu Milan Štěch nebo exministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Z toho se stal ale nakonec lídr strany do podzimních parlamentních voleb, které pro stranu skončily velkou prohrou. Ve straně klesal i Sobotkův vliv a jeho volání po alternativě vůči Zemanovi utichalo. Významná část sociálních demokratů beztak byla vždy na Zemanově straně, i přes veškeré jeho výpady vůči ČSSD.

Na začátku léta znělo i z ODS, že strategii do voleb ještě zvažuje. Martin Kupka (ODS) na začátku léta v rozhovoru pro INFO.CZ uvedl, že by strana mohla oznámit svého kandidáta ještě před podzimními volbami. Na nic takového nakonec ale nedošlo.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde>>>

„My sledujeme politický cíl a tomu se podřídila naše strategie. Vyhlásili jsme to už před dlouhou dobou: Miloš Zeman nemá pokračovat na Pražském hradě po prezidentské volbě. Nedospěli jsme k závěru, že bychom měli postavit do této volby kandidáta v dresu ODS, který by měl reálnou šanci porazit Miloše Zemana. A nám jde o to, aby byl poražen. Rozhodli jsme se pro jinou strategii. Vlastně se chováme jako ostatní politické strany, které také nestaví kandidáta. Necháváme na našich voličích, koho podpoří v prvním kole. Jsme připraveni v druhém kole dát doporučení pro podporu proti Miloši Zemanovi,“ popisoval na podzim lídr ODS Petr Fiala pro INFO.CZ.

Na poslední chvíli se pak do kampaně zapojil nový kandidát – bývalý premiér a předseda ODS Mirek Topolánek. Podle strany ale rozhodně kandiduje za sebe, ne za ODS, od níž se ani nedočkal podpory. „Mirek Topolánek není náš člen. Podle jeho slov to není ani náš volič,“ dodal Fiala.

Vlastního kandidáta nepostavili ani lidovci nebo STAN či TOP 09.

Obavy z porážky

Podle politologů stojí za rozhodnutím stran nestavit vlastního kandidáta především strach z prohry. „Nemyslím si, že by měl nějakou výraznější šanci uspět v prezidentské volbě někdo, koho by nominovaly politické strany. Nechtěly zopakovat porážku z předchozí prezidentské volby, kdy kandidát ODS skončil hluboko v poli poražených a kandidát ČSSD čtvrtý,“ popisuje Jelínek.

Jak už bylo zmíněno výše, hrozily navíc hádky uvnitř stran. „V ODS jsme to mohli vidět na nejednoznačném vnímání Jaroslava Kubery nebo stavu k Mirku Topolánkovi. Pro politické strany je to poměrně traumatizující,“ dodává politolog. Postavit kandidáta navíc znamená zátěž pro stranickou kasu. „Kampaň není levný koníček a po volbách do sněmovny, kdy velká část ze stran oslabila, by to pro ně byla starost navíc,“ vysvětluje pro INFO.CZ politolog Miloš Gregor.

Strany tím ale zároveň samy oslabují svůj vliv. Pokud by postavily vlastní kandidáty, bylo by to znakem toho, že mají co říct. „Otázka je, co bylo dříve: jestli slepice, nebo vejce. Zda jsou strany tak slabé, že nedokážou nikoho vygenerovat, nebo je oslabí to, že to nedokázaly. Ve chvíli, kdy by existoval kandidát, který za svým jménem bude mít napsanou politickou příslušnost, tak to politickou stranu zvýrazní a pomůže jí to. Příkladem mohl být Schwarzenberg (Karel Schwarzenberg postoupil do druhého kola prezidentských voleb v roce 2013 – pozn. red.). TOP 09 měla v období volby vyšší preference,“ popisuje Gregor.

Zeman a Babiš, podpora nepodpora

Politickým hnutím, které by – alespoň podle výsledků sněmovních voleb – šanci na postavení úspěšného kandidáta mělo, je ANO. Dlouhé měsíce se tak spekulovalo, zda Andrej Babiš představí Zemanova protikandidáta (například v podobě ministra Martina Stropnického). Nakonec se tak ale nestalo a došlo na první potvrzení „paktu Babiš-Zeman“. Ten by se měl jasně projevit i v příštím týdnu. Ve středu 10. ledna podpoří Zeman ve sněmovně Babišovu vládu při žádosti o podporu. Jen o den později se premiér vyjádří k prezidentským volbám.

„Nedokážu si představit situaci, kdy by Babiš podpořil jiného kandidáta než Zemana. Na druhou stranu je možné, že před prvním kolem ho nepodpoří přímo a podporu si nechá až do druhého kola, pokud bude mít pocit, že ji Zeman potřebuje. Mohou si zahrát na chytrou horákyni, kdy se bude jednat o podporu-nepodporu, aby tím nerozzlobili některé své stávající voliče. Pokud se podíváme na voliče hnutí ANO, tak je mezi nimi i skupina, která by na Hradě chtěla změnu,“ vysvětluje Gregor.

Právě současná hlava státu mohla těžit z toho, že proti němu nestál kandidát s výraznými politickými zkušenostmi. Zeman je naopak svou politickou drahou a názory znám. Důležitou roli hrálo i to, že je současnou hlavou státu.

Politologové ale zároveň dodávají, že ve volbách může uspět i nestranický kandidát. „Ze své podstaty funkce politická je, takže se zvolený kandidát stává automaticky politikem. Ale můžeme vést debatu o tom, jak velké zkušenosti měl před vstupem do politiky Andrej Kiska na Slovensku nebo Joachim Gauck v Německu. Kandidát zvolený za prezidenta se může politikem stát i během funkce, pokud pro to má osobnostní předpoklady,“ míní Jelínek.

Podle něj by naopak kandidát s občanským přístupem mohl mít své výhody. „Po zkušenostech s Milošem Zemanem, ale třeba předtím i Václavem Klausem, kterého zvolil parlament, mám dojem, že by se nám hodil spíše prezident, který nebude příliš fušovat do řemesla ať už vládním, nebo parlamentním politikům. Prezident, který se bude držet reprezentativní a ceremoniální role a bude mnohem více než politik, spíše někdo, kdo dokáže oslovovat voliče občanským přístupem,“ tvrdí politolog.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Památníček z internačního tábora ukazuje, jak se nacistům nedařilo převychovat děti odbojářů

Uvidím ještě svou dcerku? Nezapomněli na mě už doma? Vrátím se ještě někdy? Podobné myšlenky mohly napadat české odbojáře, kteří v dešti v Mauthausenu čekali, aniž by to věděli, na svou popravu. 24. října uplyne 76 let od chvíle, kdy nacisté v koncentračním táboře povraždili 262 českých vlastenců, kteří pomohli parašutistům odstranit kata českého národa, zastupujícího říšského protektora, Reinharda Heydricha. Některé odbojáře zabili i s jejich staršími dětmi, jiné potomky ušetřili. Až do konce války je ale Němci drželi v zajetí a plánovali, zda budou mít stejný osud jako jejich rodiče, nebo se je podaří převychovat v poslušné říšské občany. Děti si nesměly vzájemně říkat svá jména, ale přesto v nich dědictví jejich statečných rodičů zůstalo.

„Buď hrdou, že jsi Češka, dcera krásné Čechie, kde se láska jenom rodí, kde lesť srdce neryje,“ stojí ve válečném památníčku devítileté Věrky Vejvodové, která byla se svým bratrem internována na zámečku Jenerálka s ostatními dětmi odbojářů. Její rodiče Marie a Emanuel byli blízkými odbojovými spolupracovníky doktora Břetislava Lyčky, který po útoku na Heydricha ošetřil parašutistovi Janu Kubišovi zraněné oko. Vejvodovi zemřeli už v roce 1942, Marie v Mauthausenu, Emanuel po výslechu na gestapu, když vyskočil z okna. Jejich děti, které nacisté vyrvali v srpnu 1942 z náručí příbuzných a internovali na Jenerálce, se o smrti obou rodičů ale dozvěděly až po válce.

Link

Nacisté sváželi děti odbojářů na Jenerálku od srpna do listopadu 1942. To bylo v době, kdy Němci jejich rodiče už věznili v Malé pevnosti v Terezíně. Děti většinou přebývaly u blízkých příbuzných, kteří se jich po zatčení rodičů ujali. Někdy ale nacisté zatýkali celé rodiny. To se stálo i v případě rodiny Novákových z Libně, která parašutistům poskytovala potraviny a Janu Kubišovi také první úkryt po útoku na Heydricha. Kromě rodičů Novákových pak nacisté zatkli i jejich čtyři děti včetně nejmladší dcery, 14leté Jindřišky, která pomohla po útoku odklidit Kubišovo zakrvácené kolo. Také Jindřišku nacisté v Mauthausenu zavraždili výstřelem do týlu.

5223409:article:true:true:true

Pošlete mi teplé šaty a vitamíny, prosila uvězněná maminka. Věcí už se nedočkala

Některé z dětí naopak jako zázrakem unikly potrestání za činy svých rodičů. Jedním z nich je i Jaroslav Ort, jehož matka Ludmila Ryšavá zásobovala parašutisty potravinami a dědeček Jan Sonnevend jim pomohl obstarat poslední úkryt v kryptě svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Ačkoli matka i prarodiče Jaroslava Orta zemřeli, on jako tehdy 11letý se svými dvěma mladšími bratry přežil.

Důvodem byl zřejmě fakt, že jeho rodiče byli rozvedení a on žil s otcem, byť maminku a prarodiče pravidelně vídal. „Tatínek zřejmě tehdy musel potvrdit, že jsme se s maminkou nestýkali, kromě toho času, co nám určil soud. Musel se také zavázat, že nás bude vychovávat v německém duchu. Takže třeba na procházce, když jsme viděli, že nás sledují, tak jsme spolu mluvili německy,“ vysvětloval v loňském rozhovoru pro INFO.CZ Ort.

5223411:article:true:true:true

Jeho dědečka Jana Sonnevenda zavraždili 4. září 1942 na Kobyliské střelnici. Matku s babičkou pak nacisté drželi s ostatními odbojáři v Malé pevnosti v Terezíně. Mohly dokonce domů napsat pár vět. „Směly odtud jednou za měsíc napsat domů korespondenční lístek. Musel být ale německy a mohl mít tuším maximálně pět řádek, aby to mohli Němci rychle cenzurovat. Maminka nejdříve psala tatínkovi, ale poslední lístek adresovala přímo mně. Na všechny ty lístky jsem mamince odpovídal já. Tatínek mě vždycky v noci vzbudil a vzal mě do své ordinace, aby to moji mladší bratři nevěděli. Tam mi pak německy diktoval, co mám psát. Maminka nás prosila, abychom jí poslali nějaké teplé šaty a vitamíny, to velice zdůrazňovala, protože tam měli asi velice nezdravou stravu. A přestože jsme jí to všechno poslali, tak nic nedostala a bylo jí to asi velice líto, protože v jednom lístku píše, že nás o to tolik prosila a že jsme jí to neposlali. Poslední lístek od ní je z 16. října 1942, týden před jejím odjezdem do Mauthausenu a její smrtí,“ dodává Ort.

Link

Děti s pláčem volaly maminku a tatínka. Před ostatními musely tajit svá jména

Nacisté většinou zatýkali především rodiče a jejich děti nechávali u příbuzných. Ne však na dlouho. S koncem léta začali potomky zatčených možná ze strachu z budoucí pomsty svážet na pražský zámeček Jenerálka. Celkem zde žilo 46 dětí uvězněných odbojářů ve věku dva až šestnáct let. Dalších devatenáct dětí, těch nejmenších, nacisté internovali na kojeneckém oddělení v Sociálním ústavu v Praze-Krči.

5225379:article:true:true:true

Přestože i na Jenerálce žily poměrně malé děti, nebraly se na ně žádné ohledy. Každá starší dívka dostala na starost jedno mladší dítě, o které se musela starat, oblékat je, mýt i ukládat ke spánku. Všichni s pláčem volali maminku a tatínka a byli pod dohledem většinou německých vychovatelek. Co nacisté 24. října 1942 udělali s jejich milovanými rodiči v Mauthausenu, nikdo netušil. Na Jenerálce panoval údajně až jakýsi polovojenský režim, děti musely pomáhat s domácími pracemi, nesměly si číst, ani se nijak vzdělávat a zakázali jim, aby si navzájem řekly svá příjmení. Na rodiče měly zapomenout.

I tady ale byli lidé, kteří se snažili dětem pomoci. Kromě přísné německé vychovatelky Karoly Gally, která byla podle svědectví velmi zlá, dětem vařil vrchní kuchař Kocour, který se snažil dětem přilepšovat a také jim umožňoval komunikovat s příbuznými, když pronášel na Jenerálku dopisy. Rodiny dětí se tak brzo dozvěděly, kam je nacisté ukryli, a při vycházkách v zahradě je mohly alespoň na chvíli tajně pozorovat.

Link

Nacisté chtěli děti povraždit. Už bylo ale pozdě

Nacisté přemýšleli, co s dětmi udělají. Lidické děti bez milosti povraždili, podobný osud měly mít i potomci odbojářů. „V létě 1943 začal Heinrich Himmler řešit, co s těmi dětmi dál bude a chtěl je dát povraždit, ale K. H. Frank mu to rozmluvil. Údajně proto, že když se to neudělalo hned, tak teď už je na to pozdě, protože teď by to v protektorátu vzbudilo nežádoucí rozruch,“ vysvětluje pro INFO.CZ archivář Vojtěch Šustek.

„Na podzim roku 1943 provedli Němci registraci všech ostatních dětí veškerých popravených Čechů a měli v plánu, že po válce je zlikvidují, protože Himmler je považoval za budoucí mstitele. Ne všechny děti popravených Čechů Němci totiž již během války věznili. Tato nedůslednost byla způsobena možná i tím, že příslušníci gestapa měli plné ruce práce a uvěznění a pozdější likvidaci všech těchto dětí nepovažovali za aktuálně nejnaléhavější úkol,“ doplňuje Šustek.

5225385:article:true:true:true

Na zámečku děti vyrůstaly asi rok a půl. V dubnu 1944 je nacisté přesunuli do internačního tábora ve Svatobořicích na Hodonínsku. Tam již od podzimu 1942 shromažďovali příbuzné těch, kteří odešli bojovat do zahraničí. Dětí se v táboře ujaly některé české vězenkyně a vězni, kteří se o ně začali starat a pokoušeli se je ve zhoršených podmínkách také vzdělávat. Právě podle umístění tábora se pro skupinu přeživších potomků odbojářů vžil název Svatobořické děti.

Link

Svatobořické děti na hrdinství rodičů nezapomněly. Do Mauthausenu jezdí každý rok

V dubnu 1945, když se blížilo osvobození, nacisté děti deportovali do pracovně-výchovného tábora v Plané nad Lužnicí. Cestou na přelomu 15. a 16. dubna dokonce děti zažily ve vlaku na odstavné koleji v Brně nálet spojenců. Místní obyvatelé v Plané se jim také pokoušeli všemožně pomáhat obstaráváním oblečení i potravin a s koncem války jim pomohli se ukrýt, protože měli obavu, aby je ustupující nacisté nepovraždili. V Plané se tak dočkaly konce války a 12. května 1945 je speciální vagon dopravil zpět do Prahy na Wilsonovo nádraží. Velkou radost ale po příjezdu vystřídal nezměrný smutek. Děti se dozvěděly, že jejich rodiče už nežijí a naděje na shledání, kterou v sobě dva a půl roku udržovaly, se už nenaplní.

5225384:article:true:true:true

Svatobořické děti se stále setkávají, přestože mnoho z nich již nežije. Když mohou, jezdí navíc vždy 24. října do rakouského Mauthausenu, aby zde uctily památku svých rodičů, kteří umřeli v boji za svobodu. Od roku 2011 se také v chrámu svatého Víta koná díky aktivitě trojice badatelů Vojtěcha Šustka, Jaroslava Čvančary a Vlastislava Janíka pravidelně zádušní mše za zabité odbojáře. „Spousta svatobořických dětí se dočkala jakéhosi uznání zásluh jejich rodičů, až jim bylo přes padesát. Je to dobře, že se na ně vzpomíná, ale nikdy toho nebude dostatek,“ domnívá se badatel Pavel Šmejkal.

-1