Prezidentské volby bez tradičních stran: Mají strach z prohry, prostor dostal Zeman | info.cz

Články odjinud

Prezidentské volby bez tradičních stran: Mají strach z prohry, prostor dostal Zeman

Ještě před několika měsíci koketovaly tradiční politické strany v Česku s myšlenkou, že do prezidentského klání postaví vlastního kandidáta. Nakonec tak ale žádná z nich neudělala. Vytvořily tím prostor pro nestranické kandidáty, bývalého předsedu ODS Mirka Topolánka, který se do kampaně zapojil na poslední chvíli, i současnou hlavu státu Miloše Zemana. Zhruba týden před prvním kolem prezidentských voleb lze zpětně vidět, že se tradiční strany svým krokem zřejmě vyhnuly porážce. Zároveň ale také oslabily své postavení na české politické scéně. Nestraničtí prezidentští kandidáti se pak musí vypořádávat s námitkou, že se v politice neumí pohybovat.

„Je pravda, že výrazné politické postoje v prezidentské kampani schází. Je vidět, že drtivá většina kandidátů nemá výraznější politické zkušenosti. Jako člověka, který sleduje prezidentskou kampaň, mě trochu mrzí, že chybí šťáva, výraznější soutěž politických názorů, ať už na dlouhodobá, nebo krátkodobá témata,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ politolog Lukáš Jelínek.

Tradiční politické strany jako sociální demokracie nebo ODS možnost, že postaví vlastního kandidáta, zvažovaly. U prvně jmenované touha po vlastním zástupci sílila i po květnové vládní krizi, během níž se prezident Miloš Zeman postavil na stranu tehdejšího ministra financí Andreje Babiše. Od bývalého premiéra Bohuslava Sobotky tehdy zaznívalo, že by strana měla vygenerovat Zemanovi soupeře, vlastního levicového kandidáta. Mluvilo se o vnitrostranickém referendu, v němž by měli osobnost vybrat sami sociální demokraté.

Absence osobností

Už v první polovině loňského roku ale zaznívaly obavy, že strana vlastně žádnou takovou personu ve svých řadách ani v okolí nemá. V rozhovoru pro INFO.CZ o tom tehdy mluvil i bývalý premiér a Sobotkův šéfporadce Vladimír Špidla. Když už nějaká jména padala, patřil mezi ně například tehdejší předseda Senátu Milan Štěch nebo exministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Z toho se stal ale nakonec lídr strany do podzimních parlamentních voleb, které pro stranu skončily velkou prohrou. Ve straně klesal i Sobotkův vliv a jeho volání po alternativě vůči Zemanovi utichalo. Významná část sociálních demokratů beztak byla vždy na Zemanově straně, i přes veškeré jeho výpady vůči ČSSD.

Na začátku léta znělo i z ODS, že strategii do voleb ještě zvažuje. Martin Kupka (ODS) na začátku léta v rozhovoru pro INFO.CZ uvedl, že by strana mohla oznámit svého kandidáta ještě před podzimními volbami. Na nic takového nakonec ale nedošlo.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde>>>

„My sledujeme politický cíl a tomu se podřídila naše strategie. Vyhlásili jsme to už před dlouhou dobou: Miloš Zeman nemá pokračovat na Pražském hradě po prezidentské volbě. Nedospěli jsme k závěru, že bychom měli postavit do této volby kandidáta v dresu ODS, který by měl reálnou šanci porazit Miloše Zemana. A nám jde o to, aby byl poražen. Rozhodli jsme se pro jinou strategii. Vlastně se chováme jako ostatní politické strany, které také nestaví kandidáta. Necháváme na našich voličích, koho podpoří v prvním kole. Jsme připraveni v druhém kole dát doporučení pro podporu proti Miloši Zemanovi,“ popisoval na podzim lídr ODS Petr Fiala pro INFO.CZ.

Na poslední chvíli se pak do kampaně zapojil nový kandidát – bývalý premiér a předseda ODS Mirek Topolánek. Podle strany ale rozhodně kandiduje za sebe, ne za ODS, od níž se ani nedočkal podpory. „Mirek Topolánek není náš člen. Podle jeho slov to není ani náš volič,“ dodal Fiala.

Vlastního kandidáta nepostavili ani lidovci nebo STAN či TOP 09.

Obavy z porážky

Podle politologů stojí za rozhodnutím stran nestavit vlastního kandidáta především strach z prohry. „Nemyslím si, že by měl nějakou výraznější šanci uspět v prezidentské volbě někdo, koho by nominovaly politické strany. Nechtěly zopakovat porážku z předchozí prezidentské volby, kdy kandidát ODS skončil hluboko v poli poražených a kandidát ČSSD čtvrtý,“ popisuje Jelínek.

Jak už bylo zmíněno výše, hrozily navíc hádky uvnitř stran. „V ODS jsme to mohli vidět na nejednoznačném vnímání Jaroslava Kubery nebo stavu k Mirku Topolánkovi. Pro politické strany je to poměrně traumatizující,“ dodává politolog. Postavit kandidáta navíc znamená zátěž pro stranickou kasu. „Kampaň není levný koníček a po volbách do sněmovny, kdy velká část ze stran oslabila, by to pro ně byla starost navíc,“ vysvětluje pro INFO.CZ politolog Miloš Gregor.

Strany tím ale zároveň samy oslabují svůj vliv. Pokud by postavily vlastní kandidáty, bylo by to znakem toho, že mají co říct. „Otázka je, co bylo dříve: jestli slepice, nebo vejce. Zda jsou strany tak slabé, že nedokážou nikoho vygenerovat, nebo je oslabí to, že to nedokázaly. Ve chvíli, kdy by existoval kandidát, který za svým jménem bude mít napsanou politickou příslušnost, tak to politickou stranu zvýrazní a pomůže jí to. Příkladem mohl být Schwarzenberg (Karel Schwarzenberg postoupil do druhého kola prezidentských voleb v roce 2013 – pozn. red.). TOP 09 měla v období volby vyšší preference,“ popisuje Gregor.

Zeman a Babiš, podpora nepodpora

Politickým hnutím, které by – alespoň podle výsledků sněmovních voleb – šanci na postavení úspěšného kandidáta mělo, je ANO. Dlouhé měsíce se tak spekulovalo, zda Andrej Babiš představí Zemanova protikandidáta (například v podobě ministra Martina Stropnického). Nakonec se tak ale nestalo a došlo na první potvrzení „paktu Babiš-Zeman“. Ten by se měl jasně projevit i v příštím týdnu. Ve středu 10. ledna podpoří Zeman ve sněmovně Babišovu vládu při žádosti o podporu. Jen o den později se premiér vyjádří k prezidentským volbám.

„Nedokážu si představit situaci, kdy by Babiš podpořil jiného kandidáta než Zemana. Na druhou stranu je možné, že před prvním kolem ho nepodpoří přímo a podporu si nechá až do druhého kola, pokud bude mít pocit, že ji Zeman potřebuje. Mohou si zahrát na chytrou horákyni, kdy se bude jednat o podporu-nepodporu, aby tím nerozzlobili některé své stávající voliče. Pokud se podíváme na voliče hnutí ANO, tak je mezi nimi i skupina, která by na Hradě chtěla změnu,“ vysvětluje Gregor.

Právě současná hlava státu mohla těžit z toho, že proti němu nestál kandidát s výraznými politickými zkušenostmi. Zeman je naopak svou politickou drahou a názory znám. Důležitou roli hrálo i to, že je současnou hlavou státu.

Politologové ale zároveň dodávají, že ve volbách může uspět i nestranický kandidát. „Ze své podstaty funkce politická je, takže se zvolený kandidát stává automaticky politikem. Ale můžeme vést debatu o tom, jak velké zkušenosti měl před vstupem do politiky Andrej Kiska na Slovensku nebo Joachim Gauck v Německu. Kandidát zvolený za prezidenta se může politikem stát i během funkce, pokud pro to má osobnostní předpoklady,“ míní Jelínek.

Podle něj by naopak kandidát s občanským přístupem mohl mít své výhody. „Po zkušenostech s Milošem Zemanem, ale třeba předtím i Václavem Klausem, kterého zvolil parlament, mám dojem, že by se nám hodil spíše prezident, který nebude příliš fušovat do řemesla ať už vládním, nebo parlamentním politikům. Prezident, který se bude držet reprezentativní a ceremoniální role a bude mnohem více než politik, spíše někdo, kdo dokáže oslovovat voliče občanským přístupem,“ tvrdí politolog.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Dostál: Tradiční levice v troskách. Filip hájí Babiše, sociální demokraté mlčí

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Zatímco sociální demokraté ohledně skandálů Andreje Babiše v posledních dnech až na výjimky takřka mlčí, předseda komunistů Vojtěch Filip se jal předsedu hnutí ANO aktivně hájit. Respektive se pokusil zpochybnit integritu a motivace lidí, kteří v nepřehlédnutelném měřítku chodí demonstrovat. Protestní akce podle něj ukazují, jak povrchní a vlastně i sobečtí jsou někteří Češi a jak snadno se dají zmást.

Je v tom jeden z paradoxů naší současné situace. Komunista hájí svého třídního nepřítele, tedy oligarchu a trestně stíhaného premiéra České republiky. A činí tak v situaci, která je pro komunisty sporná nejméně ve dvou ohledech: nejen že udržují u moci člověka, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy těch, které by měli komunisté v politice zastupovat. KSČM tak navíc činí v situaci, kdy se jí kriticky snižuje nejen členská základna, ale především počet voličů. A aby to bylo ještě zamotanější: úbytek voličů souvisí přímo s expanzí politického projektu Andreje Babiše a s jeho nedávným obratem doleva.

Zkrátka řečeno: Babiš vyluxoval tradičním levicovým stranám voličskou základnu, přičemž jsou to právě komunisté a sociální demokraté, kdo ho drží v ten samý moment u moci. Na místo, aby se proti jeho populistické politice vymezili z principiálních levicových pozic, dělají mu stafáž, zatímco on svou politikou uplácí rozličné společenské segmenty ve víře, že mu zachovají přízeň u voleb. Typickým příkladem budiž penzisté, tedy zdaleka nejdisciplinovanější voličská skupina a zároveň toho času pevné jádro voličů obou zmíněných tradičních levicových stran.

Link

A zatímco od sociálních demokratů očekáváme, že se budou snažit vyvíjet na Babiše tlak a budou tak hledat pozici, skrze kterou by se mohli emancipovat, komunisté jsou – zdá se – na nejlepší cestě sehrát roli jeho nejspolehlivějšího spojence. Jinak si nelze slova jejich šéfa na adresu demonstrantů vysvětlit. Pokud byste se ptali, jak se strana kdysi hájící utlačovanou dělnickou třídu dopracovala k obhajobě oligarchy, vězte, že je to jednoduché: KSČM odmítá akceptovat novou konfliktní linii, kterou je právě spor o Babiše a namísto toho se i nadále tváří, jako by se klíčový střet české politiky odvíjel na pozadí socio-ekonomické linie.

Výsledek jejich úvah pak nemůže být jiný, než že je potřeba udělat vše pro to, aby se k moci nevrátila klasická pravice, tedy ODS, TOP 09 a další formace. Proto komunisté umožnili vznik vlády složené z hnutí ANO a sociálních demokratů, proto Babiše hájí vždy, když se ocitne v úzkých a proto teď Vojtěch Filip přišel s filipikou proti demonstracím, jejichž cílem je Babišova demise. „Nejsem si jist, co za názvem stojí (Filip tím myslí Milion chvilek pro demokracii, pozn. redakce), protože nejen podle mého názoru, akce jen ukazují na to, jak povrchní a vlastně i sobečtí jsou někteří naši občané a jak snadno se dají zmást,“ píše Filip v prohlášení, které komunisté rozeslali do médií.

Lidé podle Filipa sice mají právo vyjádřit svůj názor a demonstrovat. „Jen křičet,“ pokračuje předseda komunistů, „ale nestačí! Co bude dál? Přemýšleli vůbec někdy ti tři studenti, kteří údajně za projektem Milion chvilek pro demokracii stojí, co by se reálně mohlo stát, kdyby se premiér pod tlakem nakonec rozhodl odstoupit? Pokud by Andrej Babiš odstoupil, hnutí ANO by jistě jako vítěz posledních voleb nominovalo jiného předsedu vlády.“ Že by to nejspíš demonstranti považovali za úspěch a především za krok, který je běžný ve všech zavedených demokraciích, Filip podle všeho odmítá.

Link

Uchyluje se také ke klasické formuli, skrze kterou odkazuje na výsledky voleb. Přitom nikdo ze zástupců Milionu chvilek demokratické volby nikdy nezpochybnil. Vadí jim zkrátka pouze rozličnými skandály a střety zájmů zatížený premiér, který navíc čelí trestnímu stíhání. Nakonec Filip – podobně jako premiér – tvrdí, že pokud tedy pořadatelé demonstrací chtějí mluvit do politiky, měli by sebrat síly a pokusit se ve volbách zabojovat. „Nebo na to nemají odvahu?,“ táže se Filip a dodává, že pokud tady někdo podporuje a kultivuje demokratickou kulturu, zástupci Milionu chvilek pro demokracii to zcela jistě nejsou.

To nám tvrdí komunisté, kteří kdysi v politickém boji neváhali upřednostnit před parlamentními lavicemi ulici a skrze rozvášněné davy demagogicky vydírat svou politickou konkurenci. Ocenit ale musíme aspoň jejich upřímnost a svým způsobem také invenci. Přece jenom, že se komunisté dopracují k podobné pozici, by ještě před deseti lety čekal málokdo. Překvapit by nás u nich už nemělo skoro nic.

-1