Takovou volební kampaň jsme ještě nezažili. Všichni do sebe navzájem kopou, zlobí Kuberu | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Takovou volební kampaň jsme ještě nezažili. Všichni do sebe navzájem kopou, zlobí Kuberu

Takovou volební kampaň jsme ještě nezažili. Všichni do sebe navzájem kopou, zlobí Kuberu

Místopředseda Senátu a dlouholetý primátor Teplic Jaroslav Kubera v rozhovoru pro INFO.CZ potvrdil, že zvažuje kandidovat na prezidenta České republiky. Definitivní rozhodnutí podle něj padne ale až po sněmovních volbách. „Mám dohodu s ODS, že se rozhodneme až po volbách do Poslanecké sněmovny. Teď je potřeba veškerou energii věnovat právě jim. Volby do Poslanecké sněmovny jsou totiž o mnoho důležitější než volby prezidentské,“ vysvětluje. Přiznává také, že mu je protivná negativní kampaň, ke které se politici před sněmovními i prezidentskými volbami uchylují. „Můj styl to není: pokud bych kandidoval, chci vyhrát, ale ne tím, že budu kopat do soupeřů,“ říká. Zároveň si uvědomuje, že to může být v kampani jistým handicapem.

Budete se ucházet o hlasy voličů v přímé volbě prezidenta?

Zákon o Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí má tolik nedostatků, a je v něm tolik nejasností, že vlastně nikdo neví, kdo není kandidát, kdo jím je a od kdy. S tím souvisí také nejasnosti s kampaní: co je kampaň, co není, kdy začíná a co se do ní všechno započítává.  

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde.

Vás plán je tedy ale kandidovat?

Tak to nemůžu říct. Zatím jsem se nerozhodl. Mám dohodu s ODS, že se rozhodneme až po volbách do Poslanecké sněmovny. Teď je potřeba veškerou energii věnovat právě jim. Volby do Poslanecké sněmovny jsou totiž o mnoho důležitější než volby prezidentské.

Co bude tedy tím klíčovým faktorem, který vaše rozhodnutí ovlivní?

Moje rozhodnutí nesouvisí s tím, jak volby do sněmovny dopadnou. Ani nesouvisí s tím, zda ODS dostane dostatek hlasů. To podstatné je, že až do sněmovních voleb nechceme tříštit síly a vyčerpávat energii na volbu prezidenta. Bohužel jsou prezidentské volby v tom nejhorším možném termínu. Jednak jsou součástí kampaně Vánoce, což pro občany nebude optimální, ostatně ani sněmovní volby nejsou v ideálním termínu, neboť spadají do období, kdy se schvaluje státní rozpočet. Změnit ale termíny voleb je obtížné, museli bychom prodloužit nebo zkrátit funkční období.

Přesto ale musíte vědět, kam situace směřuje…

Záleží to na mnoha okolnostech. Také se může stát, že se v mezičase objeví kandidát, před kterým smeknu klobouk a řeknu, ano, tohoto člověka podpořím. A nebude co řešit.

Faktem je, že zatím od prezidentské volby dávají ruce pryč prakticky všechny sněmovní strany…

Je to tím, že přímá volba prezidenta byla uzákoněna spíše proto, abychom vyšli vstříc veřejnosti, jenom abychom ji měli, nikdo se ale nevěnoval tomu, aby domyslel všechny souvislosti, aby změnil kompetence přímo voleného prezidenta. Nikdo to nedomyslel a teprve teď se vynořují problémy, se kterými si nevíme rady. A to je přesně ta potíž.

A jak hodnotíte současného prezidenta Miloše Zemana, jehož první mandát na Hradě se chýlí ke konci?

Já zásadně na potenciální protikandidáty neříkám vůbec nic. Dokonce je nikdy ani nejmenuji. Chtěl jsem ale zmínit ještě jednu důležitou věc, která je pro mě klíčová. Obě kampaně, tedy jak ta prezidentská, tak kampaň do Poslanecké sněmovny, budou vedeny způsobem, který jsme tady ještě nezažili, myslím tím negativním způsobem. Sám jsem přitom už čtvrt století zásadním odpůrcem negativních kampaní. Mám to ale čím dál těžší.

I ve světě začínají převažovat negativní kampaně, permanentní vymezování protikandidátů, a i u nás, byť kandidáti na prezidenta tvrdili, že se k negativní kampani nebudou snižovat, tak to vydrželi asi tak dva týdny a pak začali do sebe navzájem kopat. Můj styl to není: pokud bych kandidoval, chci vyhrát, ale ne tím, že budu kopat do soupeřů. Což je samozřejmě handicap.

Nahráváte mi na poslední otázku. S jakým programem byste kandidoval?

To je otázka asi tak na dvě hodiny (smích), a ty nemáme…

Vše o prezidentských volbách najdete zde.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Problematičtí spojenci. S blížícím se koncem války v Sýrii roste napětí mezi Ruskem a Íránem

Syrský diktátor Bašár Asad se chystá silou či vyjednávání získat zbývající části Sýrie kontrolované povstalci. Zvyšuje se tím ale napětí mezi jeho spojenci, Ruskem a Íránem, uvádí server Al Monitor.

Rusko a Írán zachránily vládu Bašára Asada před svržením povstalci. Moskva mu v kritické chvíli v roce 2015 svými letadly zajistila vzdušnou podporu, dodala vojenskou techniku a podle některých zdrojů i finance. Teherán zase dlouhodobě poskytoval vojenské poradce. A když si Asad začal stěžovat, že mu docházejí mladí muži pro boj s rebely, Íránci vytvořili a zaplatili milice zahraničních bojovníků. Šíitů, tedy menšinové větve muslimů, pocházejících z Pákistánu, Iráku a dalších zemí.

Jenže s končící válkou v Sýrii – Asadovi z důležitějších oblastí zbývá ovládnout už jen provincii Idlíb a sever země držený Kurdy – se objevují rozdíly mezi politikou Moskvy a Teheránu. Hlavní cíl intervence se totiž zdá splněn a Asad bude kontrolovat celou Sýrii nebo alespoň většinu země. Moskva by teď viděla ráda jakési uklidnění a bojí se případné dobrodružné politiky Íránu.

Link

Moskva je ve strategicky velmi výhodné situaci, má své základny v Sýrii a ukázala, že je velmoc, ale takticky je ve velmi delikátní situaci, tvrdí Stephen Blank z amerického think-tanku American Foreign Policy Council.  Podle něj se Rusko bojí toho, že Íránci v Sýrii by mohli vyprovokovat válku se sousedním Izraelem případně s některými arabskými zeměmi. Ostatně je to poprvé, co se dostali tak blízko k Izraeli, se kterými nemají na rozdíl od Sýrie společnou hranici, a v ideologii íránského islamistického režimu hrály vždy sliby „osvobození“ Jeruzaléma důležitou roli.

Rusové se ovšem bojí toho, že Írán takovou válku prohrál, že by tím ohrozil setrvání Asada u moci a v neposlední řadě že by přitáhl pozornosti USA k Blízkému východu, čímž by tu zkomplikoval situaci Ruska, uvedl nedávno Blank. Ostatně podobně se vyjádřil na serveru Middle East Eye i ruský expert na Blízký východ Alexej Chlebnikov, podle kterého chce Moskva posílit moc Damašku, aby tolik nepoléhal Íránu a nehrozily tak mezinárodní komplikace.

Syrský režim ostatně bere jako „lepšího“ přítele právě Moskvu. Syrští důstojníci si prý stěžují na Íránce a šíitské milice, došlo i ke střetu ruských vojáků s bojovníky šíitského libanonského Hizballáhu ovládaného Íránem, a v některých oblastech se prý Asadův režim snaží o to, aby ruští vojáci a nikoliv šíitští milicionáři kontrolovali klíčové body a pak je předali syrské armádě.

Link

Syrští školáci se od konce roku 2017 povinně učí rusky a Rusové jsou v nových učebnicích líčeni jako někdo, kdo je Syřanům kulturně blízký. O Íránu učebnice většinou mlčí, jen zmiňují, že íránský provincie Chúzistán je „arabským územím“ a osudem Sýrie je samozřejmě vytvořit velký arabský stát od Středozemního moře po Perský záliv.

V diplomatických vyjádřeních se pak napětí mezi Moskvou a Teheránem projevuje tak, že Teherán téměř panicky reaguje na prohlášení či náznaky Moskvy, že by se ze Sýrie mohly stáhnout všechny cizí jednotky. Stejně tak jako na pokusy Ruska zprostředkovat stažení íránských a proíránských jednotek z jižní Sýrie, která hraničí s Izraelem. Z Teheránu se ozvalo, že nikdo nebude diktovat Íránu jeho zahraniční politiku.

Teherán zatím těží z toho, že se považuje za důležitého spojence Moskvy na Blízkém východě. To je sice pravda, ale jen do určité míry. Jak zdůrazňuje již citovaný Stephen Blank, Moskva hraje globální nikoliv regionální hru a v té není Írán až tak důležitý. Ostatně v tisku se objevily zprávy, že Moskva by údajně byla ochotna vzdát se své podpory Íránu, kdyby ji USA udělaly ústupky třeba v Evropě.

Nic takového ale prozatím není možné. Íránem placení žoldáci jsou totiž stále důležití pro stabilitu Asadova režimu. Pokud by Moskva chtěla omezit vliv Íránu, musel by v Sýrii nasadit vlastní pozemní síly a to v podstatném množství. A to se zatím ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi nechce. Až ale Asad dobude další území, více konsoliduje svoji moc a nebude už potřebovat tolik šíitských žoldáků, Moskva bude více tlačit na Írán a snažit se získat větší vliv v Sýrii na účet Teheránu. Jak na to bude reagovat Teherán není zatím jasné.

35536