Čižinský pro INFO.CZ: Praha potřebuje dostupné bydlení, buňky nejsou pro chudé řešením

Vláda představila věcný zámět zákona o sociálním bydlení. Vy jste ho dnes před novináři ve Sněmovně po boku Kateřiny Valachové (ČSSD) nebo Olgy Richterové (Piráti) kritizoval. Co je vaší hlavní výtkou? Je to plán vybudovat ubytování v buňkách?

Je potřeba poskytovat lidem v bytové nouzi bydlení, a to v lokalitách, kde nehrozí vznik ghett, ale v místě, kde bude třeba jeden byt na jeden dům. Pak je to možné zvládnout a vytvořit normální prostředí pro bydlení. Ubytovna neslouží k tomu, aby se člověk naučil bydlet v bytě. Naučí se bydlet na ubytovně. A pro rodiny, pro děti je to naprosto nevhodné prostředí. Proto jsme my v Praze 7 hrdí na to, že nemáme žádnou rodinu, která by bydlela na ubytovně, všechny jsou v bytech. A tuto pomoc potřebujeme od státu. Nepotřebujeme, aby stavěl ubytovny, ale aby nám jako obcím a městům pomohl poskytovat lidem to, co skutečně potřebují, a nastartovat jejich život.

Jak tedy chcete dál postupovat proti současnému návrhu?

Diskuse už probíhá. Dnes zorganizovala Platforma pro sociální bydlení seminář, kde byli zastoupeni i poslanci hnutí ANO, ČSSD, Pirátů nebo KDU-ČSL. I mnozí lidé z ANO se ztotožnili s tím, co tady slyšeli. Myslím, že záměr je potřeba stáhnout a vrátit se k tomu, co doporučují odborníci. Vždy, když navrhujeme nějaká řešení, na která odborníci od začátku upozorňují jako na špatná, tak to jen zhoršíme. Nyní se projednává i zákon o insolvenci. To jsou přesně normy, které by spolu měly komunikovat, protože velmi úzce souvisí.

Zákon o sociálním bydlení projednávali poslanci už v minulém období. Byť se v jednu chvíli zdálo jeho přijetí jako reálné, nakonec zákon spadl pod stůl. Nebojíte se, že se tentokrát odehraje stejný scénář?

Doufám, že ne. Obce, které poslouchají odborníky a poskytují dostupné bydlení tak, jak mají, potřebují pomoc státu. Bez ní to nebude možné. Bez ní obcím, městským částem a městům velmi brzy dojde dech, dojdou prostředky. Není možné na to nakonec obětovat veškeré zdroje a vlastně vykrvácet. Stát musí pomoci. Alespoň těm, kteří o to stojí.

Došly by zdroje i vám na Praze 7?

My v současnosti fungujeme díky tomu, že jsme po našich předchůdcích zdědili sto deset bytů v dezolátním stavu, které opravujeme a dáváme na trh s dostupným bydlením. Pokud tyto byty dojdou, tak se netajím tím, že půjde o komplikaci, s níž si nebudeme vědět rady. Aby byla obec schopná správně řešit bytové potíže svých občanů, tak musí mít určité procento bytů. A my máme zhruba polovinu toho, co bychom měli mít, aby to fungovalo.

Kandidujete na pražského primátora. Pokud uspějete, tak budete mít možnost řešit dostupné bydlení i na vyšší úrovni. Zaměříte se na toto téma?

Je to jedna z velkých priorit. Jen upozorním, že se jedná obecně o dostupnost bydlení, jejíž součástí je i sociální bydlení. Ale dostupnost bydlení obecně je a bude v Praze skutečně problémem číslo jedna. Praha na rozdíl od městských částí má zdroje – a teď si budu trochu protiřečit – aby i bez pomoci státu nějakou dobu vydržela dostupné bydlení poskytovat. Praha ale skutečně potřebuje strategické rozhodnutí, kde si řekne: chceme mít tolik a tolik procent bytů. Já doporučuji sedm procent. K tomuto číslu by podle mě měla Praha směřovat, aby byla schopná řešit současnou zhoršující se situaci v dostupnosti bydlení.

Je to jen o materiální stránce, tedy o tom mít k dispozici byty? Pro přechod lidí z ubytoven do bytů je potřeba i pomoc sociálních pracovníků.

O tom máme velmi dobrou představu, protože v Praze 7 jsme museli toto zvládnout, abychom mohli dostupné bydlení poskytovat. To znamená, je to i otázka změny uvažování. Je potřeba umožnit sociálním pracovníkům, kteří vědí, co se má dělat, vykonávat správné kroky. To, co děláme v Praze 7, bychom chtěli rozšířit na celou metropoli. Myslím, že Praha 21. století má být městem, kde žádné dítě nebydlí na ubytovně.