V momentě, kdy přestanete uvažovat o politice jako o soutěži ostrých loktů, ale začnete ji vnímat jako prostor, kde může mít každá skupina své zastoupení, je možné najít řešení. Alespoň to tvrdí Lydie Franka Bartošová v rozhovoru pro INFO.CZ. A je to atypické čtení. Podle Bartošové patří mezi hlavní faktory naší současné situace podhodnocení péče. „Musíme nejen otevírat instituce, aby lidé mohli participovat na politickém rozhodování, ale potřeba je především, aby ti, kteří se pohybují ve světě péče, tj. ti, kteří ji poskytují stejně jako ti, kteří ji dostávají, nebyli znevýhodněni a vyřazeni ze společnosti. Péče je důležitá práce,“ upozorňuje Bartošová, která se v komunálních volbách uchází o hlasy voličů na kandidátce Pirátů v Praze 2. A protože je manželkou Ivana Bartoše, pochopitelně hovoří také o tom, jaké to je žít s předsedou parlamentní politické strany.
Piráti se loni na podzim dostali poprvé do sněmovny. Jak vám to změnilo život?
Nijak zásadně. I předtím bylo hodně práce. Na druhou stranu musím říct, že se mi vlastně spíš ulevilo. Měla jsem pocit, že jde o zásadní moment, o klíčový střet pro všechny, kteří se ho účastnili. A cítili jsme, že pokud nám to nevyjde, může to sice dopadnout příště, ale už s jinými lidmi. Ten tlak byl v tomto ohledu mimořádný. Cítila jsem, že to je chvíle, která se už nebude opakovat v tom smyslu, že máme příležitost proměnit šanci právě my. Což je zvláštní, většinou to má člověk v životě tak, že existuje ještě nějaké příště.
Bylo to vypjaté období, stres a velká zodpovědnost. To po volbách opadlo. Ale zase přišly jiné tlaky. Lidé se pořád vyptávali, co od nás mohou čekat, tvrdili, že jsme nečitelní, označovali nás za snílky a tvrdili, že musíme fungovat jinak, že se musíme přizpůsobit běžnému politickému provozu. Samozřejmě přišla velká mediální pozornost, těsně po volbách byl navíc Ivan prakticky jediný, kdo za Piráty do médií chodil. A je jasné, že to bylo vyčerpávající pro všechny.
Jak to tedy změnilo váš rodinný život?
Ivan žije hektické dny. Vždycky si čas vyplní úplně nadoraz. A já jsem pochopila, že to u něj není nic dočasného, je to naopak konstantní, je to jeho nátura a způsob života. Angažovanost mu je bytostně vlastní. Když chcete měnit svět a zajímají vás osudy lidí okolo, máte sotva čas spát. Já jsem přízemnější, jakkoli mám společenskou změnu na srdci, potřebuju víc klidu a tepla domova. Politické dění vytváří určitou poptávku po vašem čase a soukromí, je pak na vás, jestli odpovíte s ohledem na vaše potřeby nebo se necháte vláčet. Ale jde o teorii, asi je to vážně těžké. Vlastně neustále je důvod, proč si člověk nedovolí vypnout.
