KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Jsme z vládní rozpočtové politiky nadšení? Jako pravičáci rozhodně nejsme. Čímž není myšlen ani tak návrh veřejných financí na příští rok jako spíše celkový rámec hospodaření. Na druhé straně je třeba uznat, že za Fialy je to mnohem lepší než za Babiše. A pokud ANO bude vládnout samo či s proruskými radikály, tak hrozí státní pokladně (opět) pořádný „fičák“.
Kalouskův odkaz a Babišův mejdan
Ekonomové se jistě na poslední rozpočet ministra financí Stanjury vrhnou doslova jako supi (pokud to již neudělali). Já připojím převážně politický pohled. A vezmu to od Adama. Respektive od Kalouska. Ten stál před podobným úkolem: konsolidovat veřejné finance za situace, kdy se propadly do strukturálního deficitu mínus čtyři procenta. Tehdy za to mohla světová finanční krize. Vzal to celé radikálně.
Stanjura převzal od Schillerové státní kasu ve stejném průšvihu. Je nutno dodat, že v obou případech jde skutečně o kompletní veřejné finance, tedy včetně rozpočtů měst a obcí, které jsou tradičně přebytkové. A že se nemyslí celkový deficit, ale pouze ta jeho část, která je zaviněná špatným nastavením výdajů, které rostou rychleji než ekonomika, a tedy vytvářejí automaticky schodek i v době konjunktury.
V prvních dvou letech vládnutí ANO ještě působil „efekt Kalousek“.
Za Miroslava Kalouska byl ovšem problém v tom, že se skokově propadly příjmy, zatímco za Andreje Babiše šíleně narostly výdaje. Což hnutí ANO omlouvá tím, že to bylo kvůli covidu. Jak však zjistil Nejvyšší kontrolní úřad, s epidemií ve skutečnosti souvisela jen desetina zvýšených nákladů. Navíc s bezuzdným utrácením začal kabinet již v letech 2018 a 2019. Jen to nebylo zpočátku tolik vidět.
Kromě toho, že hospodářství zažívalo šťastné roky, v prvních dvou letech vládnutí ANO ještě působil „efekt Kalousek“. Který spočíval právě v přísném omezení výdajů. Jemu se takto povedlo po roce 2010 strukturální deficit prakticky zlikvidovat během pěti let. A i když poslední rozpočet připravoval na rok 2014, setrvačnost jeho přísné politiky fungovala až do roku 2016.
Díky tomu, že ani příští vláda nemohla tak rychle změnit zákony, aby státu řádně povolila opasek, se za Bohuslava Sobotky dosáhlo největšího přebytku v historii republiky. S tím pak rázně zatočil Babiš – ovšem i za „dopomoci“ ODS, která mu pomohla zrušit superhrubou mzdu a rozvolnit pravidla zákona o rozpočtové odpovědnosti. Pak už se veřejné finance vezly do pekla. V roce 2021 se opět sesunuly na ona čtyři záporná procenta strukturálního deficitu.
Proč pravice vládě netleská
Kam to nakonec dotáhl Zbyněk Stanjura rovněž po pěti letech? Nikoli k nule, ale na 1,75 %, což je návrh na příští rok. To je výrazně pomalejší tempo, než se nám v roce 2023 slibovalo. Ještě horší pak je, že dle Národní rozpočtové rady budou deficity dále růst, pokud se neprovede reforma veřejných financí. Na tu jsme čekali marně. S výjimkou té penzijní. Za tu patří vládě velký dík. Zásluhy ovšem má ministr práce, lidovec Marian Jurečka.
Deficit na příští rok bude stále příliš vysoký. Když budeme počítat pouze hospodaření státu, půjde o 286 miliard, což je zhruba 3,5 % HDP (tím se myslí celý schodek, nikoli ten pouze strukturální). Jde o poloviční hodnotu oproti roku 2021, takže je „líp“, ale ne „dobře“. Tohle je cena za malou odvahu k rázným škrtům. Ještě horší je, že místo toho vláda selektivně zvýšila daně svým vlastním voličům, tedy pracujícím rodinám a živnostníkům.
