Belgická policie provedla tento týden razii v kancelářích Guillauma Pradoury v bruselském i štrasburském sídle Evropského parlamentu a také v jeho bytě ve čtvrti Schaerbeek belgického hlavního města – to vše kvůli podezření ze spolupráce s Ruskem a prosazování jeho vlivu. Pro postavení a pověst evropské krajní pravice je to týden před eurovolbami další rána. Paradoxně však může pomoct přerozdělit karty na této straně politického spektra, ba dokonce vést k novým spojenectvím.
Osmatřicetiletý Francouz Guillaume Pradoura je momentálně asistentem ultrapravicového nizozemského europoslance Marcela de Graaffa, proslulého v plénu EP hodně divokými proslovy. Předtím sloužil ve stejné roli europoslanci za Alternativu pro Německo Maximilianu Krahovi a posléze chorvatskému nacionalistovi Ladislavu Ilčičovi.
Všichni patří k nejradikálnějšímu křídlu krajně pravicové frakce Identita a demokracie (ID). A všichni ochotně poskytovali rozhovory ruskému vlivovému portálu Voice of Europe.
Ano, právě tomu portálu, na který jako první upozornila česká tajná služba, a podnítila tím sledování službami dalších zemí EU. Voice of Europe a s ním spojení podnikatelé Arťom Marčevskij a Viktor Medvedčuk byli zařazeni na sankční seznam ČR a posléze se ocitli také na „černé listině“ EU.
Šéf Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka posléze sdělil, že podle zjištění BIS provozovali lidé z Voice of Europe nejen propagandu, ale také špionáž ve prospěch Ruska.
Podle belgického listu Le Soir čeští vyšetřovatelé od počátku věděli, že aktivitám Voice of Europe významně sloužil právě Pradoura; jeho jméno se však málo zmiňovalo, takže si připadal bezpečně. V okamžiku razií byl velmi překvapen.
Usoudil, že jde o „vyšetřování zneužité k politickým cílům“. Přitom musel vědět, že jeho osoba budí nutně zájem – pravidelně například jezdil na Ruskem okupovaný Krym. V roce 2019 čelil kritice za zveřejněné antisemitské fotky. Dokonce byl kvůli nim vyloučen z francouzského krajně pravicové Národního sdružení, pro které v té době pracoval.
„Nejsem nikterak zapojen do jakékoli ruské dezinformační operace,“ reagoval na síti X jeho šéf, europoslanec De Graaf. „Mám své politické přesvědčení, které hlásám. To je moje práce poslance EP,“ uvedl.
Myslí si, že celá akce je pořádána s cílem poškodit Alternativu pro Německo v obavě z jejího dobrého volebního výsledku. Upozornil, že Pradoura předtím pracoval pro šéfa kandidátky AfD Kraha.
Téhož politika, který už je vyšetřován kvůli protežování čínských zájmů; jeho současný asistent Jian Guo byl dokonce v této souvislosti zatčen.
Krah se přesto neodmlčel, naopak. V rozhovoru pro italský list La Repubblica usoudil, že všichni členové SS nebyli nutně zločinci.
Přispěl tím k tomu, že se rozčílila šéfka francouzského Národního sdružení Marine Le Penová a prosadila vyloučení AfD z parlamentní frakce Identita a demokracie (ID).
Aby byl obrázek úplný dodejme, že ke krizi AfD přispěl také vydatně Petr Bystroň, politik českého původu a druhý na kandidátce strany pro eurovolby. Nejenže pro Voice of Europe papouškoval ruskou propagandu, ale podle českých i belgických tajných služeb si za to nechával platit; existují prý pádné důkazy.
Bystroň korupci popírá, nicméně se podobně jako Krah stáhl z předvolební kampaně. Což neznamená, že nebude zvolen – kandidátka AfD byla řádně nahlášena a nelze ji měnit.
Pnutí v krajní pravici nahrává Le Penové i Meloniové
Diskreditace AfD se již projevila ve volebních preferencích německých voličů, které podle průzkumů klesly z více než 20 na 13–15 procent.
I tak přivede AfD do europarlamentu dost poslanců, takže její vyloučení z ID nedává na první pohled smysl a vypadá jako předvolební manévr, na který se při sestavování frakcí po volbách zapomene.
Pro každý klub v EP je počet členů naprosto zásadním hlediskem – závisí na něm nejen relativní politická váha, ale také finance, tedy kolik si může dovolit zaměstnávat úředníků, povolený čas na projevy v plénu nebo vliv na obsazování vysokých funkcí v aparátu EP.
Jenže manévry posledních dní nastiňují i jiný scénář, zatím mlhavý a obestřený mnoha neznámými.
V kostce spočívá v tom, že by se kolem AfD semkly ty nejradikálnější ultrapravicové formace v EP, například bulharské Vazraždaně (Obnova), vesměs otevřeně proruské, a vytvořily novou frakci.
To by uvolnilo ruce těm umírněnějším, jako je Le Penové Národní sdružení, aby vyjednávaly o spojenectví s nejkonzervativnějšími elementy z frakce Evropských konzervativců a demokratů (ECR), kam patří také česká ODS.
Na jedné straně by takový vývoj bylo třeba přivítat; vzpomeňme si, že otec Le Penové a zakladatel jejího hnutí Jean-Marie Le Pen ještě před 40 lety zpochybňoval existenci nacistických plynových komor za druhé světové války.
Jeho dcera dnes nesnese už ani hezkou zmínku o esesácích. Le Penová se vydala pěšinou umírněnosti, která ji má učinit přijatelnou pro část francouzského establishmentu; na jejím konci je pak v roce 2027 červený koberec do Elysejského paláce, který jí už dvakrát unikl.
Potvrdí-li se průzkumy, přivede Národní sdružení do EP hodně přes 20 europoslanců – bude tedy v rámci ID jasně nejsilnější a nejvlivnější.
Z tohoto hlediska je třeba hodnotit poslední sbližování mezi Le Penovou a italskou premiérkou Giorgií Meloniovou, jejíž strana Bratři Itálie bude podle všeho hrát prim v rámci frakce ECR.
Obě političky horují pro silnou konzervativní pravici v EU, za nadšeného potlesku maďarského premiéra Viktora Orbána. Počet poslanců za jeho Fidesz, nejméně deset, také nebude k zahození.
Kdyby se konzervativní pravici podařilo zbavit se nejextrémnějších elementů, mohla by aspirovat na druhou nejsilnější politickou sílu v Evropském parlamentu
Jednotlivé strany, které dnes tvoří frakce ID a ECR, mezi sebou mají mnoho sporů. Nejednou také v obou klubech sedí znepřátelené formace z jedné země, což nepřispívá k porozumění.
Hlavní dělící čárou zůstává vztah k Rusku a postoj k jeho ukrajinské válce. Například česká ODS, polská Právo a spravedlnost či Bratři Itálie (všichni ECR) agresi jednoznačně odsuzují a chtějí Ukrajině maximálně pomáhat.
Naopak Fidesz (nazařazení) mluví jasně prorusky a podobně se, s odstíny, vyjadřují i další, například italská Lega (ID) či právě AfD.
I tak se v zákulisí podle všeho pilně pracuje na variantách možného propojení. Dokonce i polský expremiér Mateusz Morawiecki, pevný v protiruském postoji, mluví o „organizačním uspořádání“, které by umožnilo „ochladit napětí“.
Podle všeho má na mysli třeba možnost oprášit někdejší formu spojenectví britských konzervativců s Evropskou lidovou stranou (EPP), která se kvůli tomu jmenovala EPP-ED.
Přívěšek ED znamenal Evropští demokraté a Toryům i české ODS tak sloužil do roku 2009 jako možnost být součástí největší frakce v EP, ale se značnou autonomií.
Kdyby se tedy povedlo konzervativní evropské pravici se zbavit nejkrajnějších elementů a vytvořit podle výše popsaného vzoru třeba frakci ECR-ID, mohla by dosáhnout až na 150 ze 720 europoslanců a aspirovat tak na postavení třetí, ba druhé politické síly v EP.
Usnadňoval by to i fakt, že ECR (podobně jako ID) ve svém vnitřním řádu nevyžaduje stranickou disciplínu při hlasování – každá národní stranická delegace hlasuje po svém.
Zatím není vůbec jisté, že se něco takového podaří, ale pokud by se to stalo, významně by to pozměnilo povahu příštího Evropského parlamentu, kde dosud dominovala aliance lidovců se socialisty a liberály.
Vedlo by to pravděpodobně k tomu, že tato prointegrační „většina“ by sice zůstala v klíčových věcech zachována, ale v některých případech by se mohly vytvářet i ad hoc jiné koalice, tedy pravicové.
Celkově by to znamenalo nejen posun EP doprava z hlediska složení, ale také akceschopnosti konzervativních euroskeptiků.
