KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Až se sejdou ministři zahraničí členských států Evropské unie 23. června, budou mít na stole horký brambor – měli by se pokusit zaujmout stanovisko vůči surovému izraelskému počínání vůči civilistům v pásmu Gazy. Očekává se vyhrocená debata o tom, zda má EU potrestat Izrael pozastavením asociační dohody – nebo aspoň některých jejích částí. Pokud se ministři neshodnou, posune se toto ožehavé téma pravděpodobně o stupínek výš, na následnou schůzi Evropské rady.
Dosud se vlády členských států Evropské unie pečlivě vyhýbaly zásadní diskusi o tom, zda Izrael svým počínáním v Gaze naplňuje skutkovou podstatu některých zločinů podle mezinárodního práva. A zda by tedy EU měla reagovat nejen verbálně, ale použít i jediný nástroj, který má k dispozici – vypovědět nebo okleštit asociační dohodu, která upravuje její privilegované vztahy se židovským státem.
Země EU se tradičně a notoricky neshodují v postojích vůči Izraeli. Některé jsou mnohem kritičtější než jiné. Izraelské počínání vůči Palestincům na okupovaných územích odsuzovaly vždy Španělsko, Irsko, Francie, Belgie. Naopak z Česka, Rakouska, Německa či Maďarska žádná kritika nezaznívala.
Po 7. říjnu 2023, kdy Hamás provedl svůj šílený krvavý přeshraniční výpad, ho EU jednoznačně a jednomyslně odsoudila. Stále tvrdší vývoj nemilosrdné izraelské odpovědi ale Evropany zase postupně rozdělil. Za nepřiměřenou ji postupem času začaly považovat i vlády, které dosud Izrael až nekriticky hájily, včetně některých německých politiků.
Jako celek se však unie na společný postoj nezmohla. Do mlčení se zahalila i Evropská komise, která normálně podněcuje stanoviska EU svými návrhy. Její předsedkyně Ursula von der Leyenová vyvolávala dojem, že se jí opravdu nechce se v této věci angažovat.
Konec mlčení? Uniklý dokument nutí EU jednat
V posledních dnech se však dostal na světlo světa interní dokument zahraniční služby EU a Evropské komise z loňského roku, který dospívá k závěru, že Izrael páchá v pásmu Gazy „válečné zločiny“ a že bude třeba v tomto světle přehodnotit asociační dohodu, která Izraeli zejména umožňuje vyvážet do EU za nejvýhodnějších podmínek zboží (zbraně, víno, zemědělské produkty, kosmetiku) v hodnotě 15 miliard eur.
V té době byl vysokým představitelem EU pro zahraniční politiku Katalánec Josep Borrell, který proslul svou kritikou izraelského počínání; nikdy se mu však nepodařilo sjednotit ministry zahraničí na nějakém stanovisku. Od prosince ho vystřídala estonská expremiérka Kaja Kallasová, kterou od počátku daleko více než Blízký východ zajímala ruská agrese vůči Ukrajině. Teprve v posledních týdnech se pod tlakem událostí také musí snažit hledat nějaký kompromisní postoj EU.
Právě mlčení vůči izraelskému počínání v Gaze je jedním z nejčastějších – a nejpádnějších – argumentů zemí tzv. globálního Jihu, například když je EU přesvědčuje, aby se připojily k protiruským sankcím kvůli Ukrajině. Namítají, že Evropa v případě Izraele jednostranně straní agresorovi a diskredituje tak svou protiruskou argumentaci.
Loňské listopadové stanovisko, vypracované experty vnější služby EU (EEAS) a Evropské komise na Borrellův pokyn, konstatuje především, že Izrael porušuje článek dva asociační dohody, podle něhož jsou „vztahy mezi oběma stranami, stejně jako všechna ustanovení této dohody, založena na respektování lidských práv a demokratických principů“.
Zabíjení tisíců civilistů, zejména žen a dětí v Gaze představuje porušení základních principů humanitárního práva. Dokument poukazuje na zneužívání hladomoru jako válečného nástroje proti civilistům, přičemž se opírá o hodnocení Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva a Mezinárodního soudního dvora.
Poté, co tento dokument spatřil světlo světa, nemůže podle názoru expertů komise či zahraniční služba (EEAS) dělat mrtvého brouka. „Je už tolik důkazů, že by ze sebe EU udělala šaška, kdyby tvrdila, že se Izrael chová podle článku dva,“ tvrdí například Claudio Francavilla z organizace Human Rights Watch. EU si podle něj také nedovolí „hodit do koše“ všechna stanoviska OSN a jejích agentur.
Podle H. A. Hellyera z britského think-tanku British United Service Institute (Rusi) z uniklého dokumentu vyplývá, že „EU už dávno uznala, že dochází k porušování práva, ale přesto se zdržela kroků, které byly namístě podle jejích vlastních pravidel“. Považuje za „znepokojivé“ že činitelé EU si byli vědomi izraelských zločinů, nic však nedělali.
Počínání izraelské armády v Gaze se od listopadu loňského roku vystupňovalo. V polovině května mluvil vysoký komisař OSN pro lidská práva Volker Türk o „etnických čistkách“. Nezávislá vyšetřovací komise OSN dospěla v březnu k závěru, že se izraelská armáda dopouští na civilistech v Gaze „zločinů proti lidskosti“.
Orgány OSN a nezávislé organizace zároveň bijí na poplach kvůli izraelské zvůli na Západním břehu Jordánu, při loňském vpádu do Libanonu nebo při svévolném ostřelování cílů v Sýrii.
