KOMENTÁŘ RADKA SCHOVÁNKA | V několika médiích včetně českých se objevily informace o tom, že Juraj Cintula spolupracoval se Státní bezpečností. Nynější přísné utajování naprosto marginálního spisu pouze nahrává konspiračním teoriím a dezinformacím. Nemá žádný smysl a vede k ještě většímu rozdělení a poškozování slovenské veřejnosti.
O nesmyslném utajování archiválií komunistického režimu po jeho pádu by se dala napsat obsáhlá publikace. Když v roce 1993 vznikl Úřad pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB, jehož úkolem bylo odhalovat trestné činy příslušníků komunistické tajné policie a zahajovat jejich vyšetřování, materiály, které si jeho pracovníci žádali v archivu ministerstva vnitra měly označení přísně tajné.
Tehdejší ředitel archivní a spisové služby MV Jan Frolík nechtěl svazky StB odtajňovat ani pro potřeby policejního vyšetřování. Přitom mu naopak očividně nevadilo, že v té době jeho podřízení po tisících ničili originály svazků zbylých po Státní bezpečnosti.
K prvnímu nesmělému pootevření archivů došlo až v roce 1996 – za jednu okopírovanou stránku zaplatil tehdy zájemce padesát korun. Situace se o něco zlepšila o sedm let později, ale přístupná byla většina svazků Státní bezpečnosti v badatelně Ministerstva vnitra až od prvního ledna 2005.
Po vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek v roce 2008 se většina dokumentů bývalého ministerstva vnitra konečně ocitla v nově zřízeném archivu. Část svazků přesto dále zůstávala utajovaná. Například rozvědka, tedy Úřad pro zahraniční styky a informace, odmítl předat stovky svazků bývalé StB s odůvodněním, že jsou důležité pro bezpečnost státu.
Část takto utajovaných svazků byla v polovině devadesátých let předána na mikrofiších na Slovensko a po vzniku tamního Ústavu paměti národa byly volně přístupné badatelům. Při jednání o jejich odtajnění v České republice hájili pracovníci rozvědky naprosto neudržitelné stanovisko, že svazky zůstanou v ČR dále utajované.
Zájemce tedy mohl vyrazit do Bratislavy, vyzvednout si kopii svazku a klidně z něho napsat celou knihu. Pokud by ovšem chtěl odtud zajet za kolegou do Berlína, musel by to vzít přes Rakousko, protože by v Česku mohl být zatčen pro neoprávněné nakládání s utajovanými skutečnostmi.
Podle některých informací požádala slovenská policie ÚPN, aby spis Juraje Cintuly nezpřístupňoval badatelům. Z dokumentů, které jsou volně dostupné na webu, je patrné, že na něho byl 15. května 1980 založen spis v kategorii prověřovaná osoba s registračním číslem 10995 a krycím jménem Ďuro. Spis vedl referent ppor. Rudolf Ihnát z oddělení Státní bezpečnosti v Prievidzi.
V září 1981 byl spis pod archivním číslem 26938 uložen do archivu. Kategorie prověřované osoby je na stránkách Archivu bezpečnostních složek popsána takto: „Svazek tzv. osobní spis prověřované osoby StB zaváděla k zakládání dokumentů tzv. prověrkového charakteru k osobě, o kterou se zajímala, ať už z toho důvodu, že z její strany očekávala potenciální nepřátelské jednání vůči režimu, nebo si ji vytipovala k tajné spolupráci.“
V některých slovenských médiích se však objevily části ze spisu Juraje Cintuly, které ukazují, že jde o zcela banální a v podstatě nezajímavý svazek, který byl založen pro jeho kritiku politického vzdělávání Socialistického svazu mládeže a vynechání čtyř směn na dole Handlová.
Handlová – osudové místo Juraja Cintuly
K donášení na Cintulu byli tajnou policií využiti agent Pavel Kováč „Podolec“ a důvěrníci Jozef Fabián „Technik“, Peter Miko „Inspektor“ a Milan Potančok „Milan“. Celý spis má pouze několik stran a výsledkem rozpracování byl návrh na provedení „preventivně výchovného opatření“, jak se v hantýrce Státní bezpečnosti označoval výslech, na kterém bylo dotyčnému vyhrožováno nejrůznějšími postihy od vyhození z práce až po uvěznění.
Na základě konzultace s vyšetřovatelem Státní bezpečnosti byl na návrh 3. odboru S ŠtB Bánská Bystrica (tedy odboru, který se zabýval činností po tzv. linii vnitřního nepřítele) předán podnět Okresnímu oddělení Veřejné bezpečnosti v Handlové pro zahájení vyšetřování podle § 202 (Výtržnictví) Trestního zákona: „Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí historickou nebo kulturní památku, hrob nebo jiné pietní místo anebo hrubým způsobem ruší přípravu nebo průběh organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“
Tím případ pro Státní bezpečnost skončil a spis byl uložen do archivu. V několika médiích včetně českých se objevily informace o tom, že Juraj Cintula spolupracoval se Státní bezpečností. Nynější přísné utajování naprosto marginálního spisu pouze nahrává konspiračním teoriím a dezinformacím – nemá žádný smysl a vede k ještě většímu rozdělaní a poškozování slovenské veřejnosti.
