KOMENTÁŘ TATIANY FRÖHLICH | Proč tolik lidí bez váhání uvěří, že Izrael v současnosti provádí v Gaze cílenou genocidu hladomorem, zatímco středověké fámy o Židech a krvi křesťanských dětí a panen považují za absurdní? Odpověď není příliš složitá, ale je nepříjemná. Mechanismus obou obvinění je v podstatě stejný – místo pověr dnes slouží pokroucená data a emotivní hesla. Pokusím se rozplést síť polopravd, která prostřednictvím médií svazuje veřejnou debatu.
Představte si, jak Anně Šabatové, Kristýně Leichtové, profesorovi Halíkovi nebo Vladimírovi Brožovi vyprávíte, že Židé před svátkem Pesach zabíjejí křesťanská dítka a panenské děvy, aby z jejich krve upekli macesy. Nejspíš by je napadlo, že vám dočista přeskočilo.
Když je ale budete konfrontovat s tvrzením, že v příštích 48 hodinách zemře v Gaze hlady čtrnáct tisíc batolat, protože Izrael používá hladomor jako válečnou zbraň, nebo že Izrael páchá v Gaze cílenou genocidu, uvěří mu. A o pár týdnů později o tom spolu s dalšími osobnostmi natočí působivý videoklip.
Ani jednoho z těch dobrých lidí nenapadne, že co prezentují jako nepopiratelná fakta, jsou ve skutečnosti moderní formy krvavého obvinění – accusatio sanguinis.
To se jako rudá stuha vine historií židovské diaspory od doby helénské, jeho kořeny však sahají až do starověkého Egypta. Antická legenda o rituálním kanibalismu Židů se ve středověku transformovala v legendu o rituální vraždě. Je jedním ze základních argumentačních pilířů evropského antisemitismu, který se v 19. století (1840) úspěšně podařilo importovat i do Orientu v rámci takzvané „Damašské aféry“.
Když se z právních pojmů stanou zápalné bomby
To, co se v Gaze děje, popisují naši lidskoprávní aktivisté a zastánci Palestinců těžkotonážním a právně jasně vymezeným pojmem reprezentujícím vůbec nejhorší zločin, jakého se mohou lidé dopustit na jiných lidech: genocida. Aniž by si dělali těžkou hlavu s tím, zda je jeho použití adekvátní.
V kontextu mezinárodního humanitárního práva není vágní ani pojem hladomoru: má jasnou klasifikaci a je opodstatněný až po splnění určitých kvantitativních kritérií. Lehkovážným používáním – jakkoli v dobré víře a s dobrým úmyslem – se oba pojmy mění v zápalné bomby, které živí oheň nenávisti.
Zvláště když se spojí dohromady v tvrzení, že Izrael páchá genocidu Palestinců jejich cíleným vyhladověním. Tvrdí-li pak někteří, že je trápí také nárůst antisemitismu, asi by se měli zamyslet, zda je důvodem tohoto trendu opravdu jen politika „extremistické vlády“ Benjamina Netanjahua.
Existuje přímá souvislost mezi lží Toma Fletchera o vyhladovění čtrnácti tisíců neviňátek a vraždou mladého páru před Židovským muzeem ve Washingtonu? Nevíme. Podle vyšetřování však propalestinský aktivista Rodriguez úkladně zavraždil Yarona Lischinského a Sarah Lynn Milgrimovou „pro lidi v Gaze“ a pro „osvobození Palestiny“.
A zřejmě to byla jen smutná souhra okolností, že k tomu došlo 48 hodin poté, co Fletcher – náměstek generálního tajemníka OSN pro humanitární záležitosti – vyslal do éteru své krvavé obvinění.
