Trump 2.0 po sedmi měsících: Bez nadsázky největší politický comeback v dějinách USA, tvrdí Roman Joch

Sedm měsíců vlády Donalda Trumpa: historický comeback, dominance nad Republikánskou stranou, změny ve volební demografii, zásadní legislativní úspěchy i sporné kroky, včetně imigrační politiky a využívání cel. Jak vstoupí do dějin jeden z nejkontroverznějších prezidentů USA? „Trump je politický originál – může skončit jako jeden z nejúspěšnějších prezidentů, nebo v totální katastrofě,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ ředitel Občanského institutu Roman Joch.

Začněme rámcem celé bilance: mluvíte o prvních sedmi měsících druhého prezidentství Donalda Trumpa. Jak si mám vyložit, že jsme pořád „daleko od definitivního verdiktu“, a přesto mluvíte o největším comebacku v amerických dějinách?

Ze 48 měsíců jich má za sebou teprve sedm, čeká ho ještě 41 – mnoho se může změnit. Ale už teď lze říct, že jeho znovuzvolení bylo největším politickým comebackem v dějinách USA. 

Příklady návratů známe: Nixon 1960 prohrál, 1968 zvítězil; Grover Cleveland byl zvolen, prohrál, a znovu zvolen. 

Jenže způsob, jakým Trump odcházel – zostuzen, neuznal porážku, demonstrace se zvrhla a dav vnikl do Kapitolu, dva impeachmenty, čtyři žaloby (tři federální, jedna státní v Georgii), 91 obvinění, přežil atentát o 1,5 cm – a přesto „7–0“ v klíčových státech – to je bezprecedentní.

O Trumpovi říkáte, že je „the most consequential president“ – nejpřelomovější prezident. V jakém smyslu?

„Consequential“ znamená měnící směřování země. Už teď platí, že v první polovině tohoto století je nejpřelomovější – a po stránce změny mentality a politiky největší od Reagana. 

Zda se přiblíží Franklinu Delano Rooseveltovi, který ve 30. letech totálně změnil roli federální vlády, to se teprve uvidí. Ale po Reaganovi je to největší „měnič politiky“, to je už jasné.

Amerika se navzdory Trumpovu chaosu vrátila k růstu. Bohatne dvakrát rychleji než Evropa

Trumpistická republika

Tvrdíte, že Republikánská strana je jednoznačně trumpistická a kritici byli eliminováni. Kdo zmizel ze scény a proč se to stalo?

Liz Cheneyová – poražena v primárkách 2022. Jeff Flake – otevřený kritik, mimo. Mike Pence – mírný kritik, upadl do nemilosti. Paul Ryan – bývalý speaker, už v roce 2018 nekandidoval. Mitch McConnell – osmdesátník, významný muž taktiky, díky němu má Nejvyšší soud konzervativní většinu; mírný kritik, od ledna 2025 už není šéfem republikánů v Senátu.

Lindsey Graham po roce 2020 teatrálně „konec s Trumpem“, pak otočil. Proč? Protože voliči republikánů milují Trumpa. Kdo řekne „nemám rád Trumpa“, prohraje primárky a končí.

Kdy a za jakých okolností se ta dominance může zlomit?

Klíč je listopad 2026. V midterms většinou druhému období prezidenta jedna komora „uteče“. Vypadá to, že republikáni udrží Senát (demokraté budou víc obhajovat). Ale ve Sněmovně mají republikáni jen těsnou většinu – demokraté ji mohou přebrat. 

Také probíhá překreslování obvodů: v Texasu hodlají republikáni získat pět křesel, v Kalifornii naopak chtějí demokraté ubrat republikánům. Po roce 2026 navíc začne efekt známý jako „chromá kachna“: z prezidenta na konci druhého období se stává tzv. „lame duck“, protože všichni už myslí na rok 2028.

Za prvních pár týdnů druhého období Trump změnil americkou politiku víc než někteří prezidenti za celé jedno období, možná i dvě.

Vy se ve svých analýzách často opíráte o data Pew Research. Ohledně proměny voličské základny, co se stalo v letech od 2016 přes 2020 až po 2024? A v čem je ta trajektorie zásadní?

2016: Hillary 48 %, Trump 46 %, ale vyhrál na státy. Muži 52–41 pro Trumpa, ženy 54–39 pro Hillary. Hispánci 66–28 pro demokraty – to byl „normál“. 

2020: Biden vyhrál 51–47, ale Trump si polepšil u Hispánců na 36 %, u hispánských mužů cca 39 %. 

2024: Trump porazil Kamalu 50–48. Muži 55–43 pro něj, ženy 51–48 pro ni (těsně). 

Zlom je ale jinde – černošští muži 21 % pro Trumpa, přitom republikáni měli dřív maximálně kolem deseti procent. A poprvé: hispánští muži 50–48 pro Trumpa – a to nejen Kubánci a Venezuelané, u kterých hraje roli odpor ke komunismu, ale i Mexičané.

Je ten posun způsoben osobností „mačo“ Trumpa, nebo jde o sociálně-ekonomický trend, který by pokračoval i bez něj?

No to je právě otázka. Může to být jeho osobní magnetismus, ale také dlouhodobý posun s bohatnutím. Dřív podobně driftovali katoličtí Evropané – Poláci, Irové, Italové – od demokratů k republikánům. Uvidíme, až bude kandidovat někdo jiný než Trump. 

Každopádně jeho zásluha „sběratele hlasů“ u skupin, kde republikáni 60–70 let nebrali, je ohromná. A proto ta fascinace: na rozdíl od „slušňáků“ volebně impotentních on ty hlasy skutečně přinesl.

Evropa musí pochopit, že Ameriku dnes zajímají jen tři věci: Čína, Čína a zase Čína, říká Landovský

sinfin.digital