KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Pod vlivem překotných geopolitických změn se Evropská unie jeví jako stále přitažlivější model a členství v ní jako stále více žádoucí. V tomto kontextu má EU rostoucí ambice hrát významnou roli ve světě a její rozšiřování o další členské státy se dostává opět na pořad dne. Přibývá předpovědí, že do konce této dekády se EU rozroste nejméně o dva a možná i o pět členských zemí.
V článku se dozvíte:
- Které země mají šanci vstoupit do EU do roku 2030
- Proč je veřejné mínění v Česku k rozšíření skeptické
- Jaký vliv má na celý proces válka na Ukrajině
- Co si od nových členů EU slibuje – a kvůli čemu panují obavy
Nebude to ovšem vůbec přímočarý a snadný proces. Stávající členské státy se v názorech na rychlé přijímání nových členů rozcházejí, dveře nově příchozím lze přitom otevřít jen na základě jednomyslného rozhodnutí. Ani veřejné mínění mu není nutně nakloněno, což svazuje ruce vládním garniturám, zvláště tam, kde se blíží volby.
Například v České republice podle údajů Eurobarometru z loňského podzimu nesouhlasilo celých 50 procent dotázaných už jen s udělením kandidátského statusu Ukrajině; pro se vyslovilo 34 procent a byl to nejhorší výsledek v celé Unii. Ve Švédsku tento krok podpořilo 83 procent lidí a na Slovensku 54 procent, navzdory Ficově proruské masáži veřejného mínění.
Není vyloučeno, že se od té doby leccos posunulo pod vlivem protievropské ofenzívy amerického prezidenta Donalda Trumpa, která umocňuje puzení k evropské sounáležitosti. „Od 1. prosince, kdy se Evropská komise ujala úřadu, se hodně změnilo. Přitažlivost Evropské unie vzrostla (…) Jsme předvídatelní a spolehliví, jsme ostrov stability,“ řekla na pražské konferenci 28. dubna věnované tématu dalšího rozšíření EU komisařka Marta Kosová ze Slovinska. „Jsme ovšem také byrokratičtí a pomalí,“ dodala sebekriticky.
