KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Bezohledný ochranářský postup Spojených států vůči zbytku světa učinil z jeho dvou hlavních obchodních partnerů, Číny a Evropské unie, objektivní spojence, alespoň v této relaci. Peking se rozhodl pro boj, Evropa zvolila vyčkávací taktiku. V současné etapě globálních turbulencí vyvolaných Donaldem Trumpem se tak EU a Čína ocitly sice na jedné lodi, ale v odlišných podmínkách. Zatímco na Čínu uvalil americký prezident 145procentní cla pro většinu komodit, Evropa vyvázla na příštích 90 dní s „pouhými“ deseti procenty.
Čína přitom, stejně jako EU, nechtěla obchodní válku s USA. Její ekonomický růst závisí daleko víc na vývozu než ten americký. Nehodlá se však ponižovat. Přeje si Trump válku? Má ji mít.
Jsme tak svědky naprosto klasické bitvy „oko za oko, zub za zub“, kdy na Trumpova cla reaguje Peking během několika hodin, načež se Trump rozčílí a přihodí pár desítek procent, a jakmile to udělá, kontruje protistrana s ledovým klidem – a zároveň Ameriku žaluje u Mezinárodní obchodní organizace. Pro jednou si je Čína jistá, že právo je na její straně.
V roce 2024 nakoupila Čína ve Spojených státech zboží za 147,8 miliardy dolarů; byly to hlavně polovodiče, fosilní paliva a zemědělské výrobky. Její vývoz do USA dosáhl 426,9 miliardy dolarů a obsahoval chytré telefony, hračky, nábytek a obrovské množství dalšího spotřebního zboží.
To vše je nyní u ledu. Americké dovozní clo vyšponované Trumpem na 145 procent a to odvetné čínské ve výši 125 procent v podstatě umrtvují jakoukoli obchodní výměnu.
Na čínské straně je viditelná snaha poškodit Spojené státy co nejvíce a vytvořit tak pro sebe příznivé podmínky pro budoucí jednání, ke kterému bude muset tak jako tak v určité chvíli dojít. Vedle dovozních cel zakázala Čína vývoz strategických zemin, na němž jsou USA závislé, zejména gadolinia používaného v přístrojích na magnetickou rezonanci, a yttria nutného pro výrobu elektroniky. Výslovně zakázala dovoz americké drůbeže.
Čína však potřebuje vyvážet. Celá její ekonomika je orientovaná na vývoz, který zajišťuje kolem 20 procent jejího HDP. Je tedy jasné, že bude mít snahu umístit nadprodukci vyvolanou uzavřením amerického trhu do jiných oblastí světa. A je stejně jasné, že Evropa bude první na ráně, protože je, na rozdíl od mnoha dalších regionů, solventní, a pěstuje (zatím) otevřenou ekonomiku.
