KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Před několika dny byla Praha dějištěm události, která zůstala veřejnosti dobře utajena – na veletrhu Svět knihy udělovala Evropská komise letošní evropské ceny za literaturu. Na jevišti nabitého sálu Bohemia holešovického Výstaviště se vystřídalo 13 autorů ze stejného počtu evropských zemí. Každý odpověděl na otázky moderátora a přečetl úryvek ze své knihy; překlad sledovalo publikum na velké obrazovce.
V článku se dozvíte:
- Kdo získal evropskou cenu za literaturu
- Co všechno dělá program Kreativní Evropa a proč je důležitý
- Proč kultura dostává jen drobky z evropského rozpočtu a co s tím příslušný eurokomisař chce dělat
- Jaké výzvy a příležitosti čekají evropskou kulturu v dalších letech
Evropská komise takto odměňuje začínající autory krásné literatury, které vyberou národní poroty v téměř čtyřicítce zemí podílejících se na programu Kreativní Evropa. Celoevropská porota pak z tohoto výkvětu zvolí to nejlepší dílo – letos vavřín připadl mladé italské spisovatelce Nicolettě Verna za román Skleněné dny.
No a protože by bylo obtížné pořádat vyhlašování 40 vítězů, střídají se účastnické státy po třech letech – letos 13 zemí, napřesrok dalších 13 nebo 14 a tak dále. Zeptejte se Bianky Bellové nebo Jana Němce, jak to chodí. Oba patří mezi laureáty z prvních let existence této zajímavé ceny.
Pražská událost, které se zúčastnila také spousta diplomatů a vysokých úředníků, byla dobrou ukázkou toho, že Evropská unie není jen o regulaci a deregulaci, o slaďování předpisů a byrokratické zátěži, případně o hledání společného postupu vůči tomu či onomu globálnímu problému.
Vedle mnohamiliardových dotačních schémat provozuje také zmíněný program Kreativní Evropa, který sice spotřebovává pouhá dvě procenta rozpočtu EU, velmi účinně však propojuje umělce napříč kontinentem.
Vedle ceny za literaturu odměňuje každoročně nejlepší uskutečněné architektonické projekty, skvělé příklady ochrany kulturního dědictví či nejúspěšnější začínající rockové a popové kapely. Koordinuje výběr Evropských hlavních měst kultury a přispívá na jejich program. Vybírá památky, které ponesou označení „kulturní dědictví“.
V neposlední řadě pak financuje stovky projektů, které propojují umělce a kulturní organizace z celé Evropy a mnohdy působí na svém kolbišti průlomově – příkladem budiž platforma SHAPE, s pražskou Meet Factory u kormidla, nebo evropské propojení pražské scény Akropolis.
Málokdo ví, že z tohoto programu jsou každoročně zaplaceny stovky překladů literární fikce, zejména do menších evropských jazyků, tedy také do češtiny.
Nebo se díky němu vydávají stovky umělců na stáže a „rezidence“ do zahraničí, takže vlastně funguje jako jakýsi „Erasmus pro začínající umělce“. Umožňuje, aby si ředitelé rockových festivalů snadno vyměňovali zkušenosti se začínajícími kapelami pro své budoucí programy. Nebo aby mimořádné výstavy snáze kolovaly z jedné země do druhé.
Větší část tohoto programu spotřebovává nezávislá evropská filmová produkce. Každý asi zažil, že před mnoha dobrými filmy blikne na plátně „funded by MEDIA programme“; tak to je ono.
EU nemá peníze na to, aby podporovala přímo natáčení filmů; zásadním způsobem však přispívá k jejich distribuci napříč Evropou a konkuruje tak aspoň trochu hollywoodské mašinérii. Proto je na výplatní pásce EU také síť kin zaměřených na uměleckou filmovou tvorbu – no ano, ona reklama na „Europa Cinemas“, která také často předchází promítání.
