Vlastnické bydlení je „český fetiš“, říká se. Aby ne – data dlouhodobě ukazují, že v nájmu bydlí jen každý pátý člověk, kdežto 80 procent populace žije „ve vlastním“. Poslední roky však ukazují, že tento stav se mění a nájemní bydlení zažívá renesanci.
Dominancí vlastnického bydlení se lišíme zejména od německy mluvících zemí: v regionu DACH je podíl vlastnického a nájemního bydlení buď výrazně vyrovnanější, anebo v případě Švýcarska rovnou opačný.
Podle sociologa Vojtěcha Bednáře je pro našince bydlení ve vlastním zkrátka běžné: „V Česku jsme zvyklí na to, že bydlíme ve vlastních nemovitostech, domcích a domech, které se stavěly v průběhu 20. století, z velké části svépomocí nebo v rámci družstevního bydlení.“
Češi v dominanci vlastnického bydlení nejsou sami: „papírová“ linie vedoucí po bývalé hranici železné opony dělí Evropu na východ, kde je vlastnické bydlení dominantní – mimo jiné i kvůli privatizaci bytových fondů, k níž došlo po rozpadu Sovětského svazu –, a západem, kde se zejména u německy mluvících zemí poměr obou typů bydlení vyrovnává až obrací.
V posledních letech je však zřejmé, že dlouhé roky neměnný český poměr 80:20 nevydrží – a že přicházejí časy, kdy v nájmu nebude bydlet pětina populace, ale její čtvrtina.
„Postoj Čechů k bydlení se mění. Celostátní data potvrzují, že jde o celospolečenský trend, v posledních letech v Česku každoročně stoupá podíl nájemního bydlení,“ vysvětluje pro INFO.CZ Erik Janovský, investiční manažer společnosti MINT rezidenční fond. „Zatímco v roce 2021 tvořil 21,7 procent, vloni už dosáhl 24 procent.“
Podobně mluví i Jan Rafaj, člen prezidia Asociace nájemního bydlení (ANB): „Nastartovaný větší zájem o nájemní bydlení se stane trvalým trendem a v roce 2030 může bydlet v ČR v nájmu kolem 25 procent lidí.“
Nedostupnost bydlení i jiné priority „zetkařů“
Hlavním důvodem renesance nájemního bydlení je nedostupnost vlastního bydlení, která vychází jak z růstu cen nemovitostí, tak i z dražších hypoték. A když se to vše sečte, data ukazují, že Češi za průměrné vlastní bydlení zaplatí 14,9 ročních platů – nejvíce v Evropské unii.
„Problém je v tom, že v posledních letech došlo k výraznému zvýšení nákladů na bydlení a současně ke generačnímu posunu, kdy mladší lidé chtějí žít sami, ale stávající nemovitosti jsou obsazeny jejich rodiči. Takže vzniká nedostatek a kvůli velkému množství vnějších negativ se i velmi omezila možnost mladších lidí si své bydlení financovat – drahé hypotéky, nejistota zaměstnání a platu. Za těchto okolností se otevírá prostor pro dostupnější nájemní bydlení,“ vysvětluje sociolog Vojtěch Bednář.
Mladí lidé chtějí častěji pracovat ze zahraničí, stát se „digitálními nomády“, ne se vázat na jedno místo a nemovitost.
Horší dostupnost vlastního bydlení však má i své nadčasové příčiny, například v tom, že dnes je běžné si pořizovat nemovitost nejen k samotnému bydlení, ale i jako investici.
„Za posledních zhruba čtyřicet let došlo k zásadnímu významovému posunu, bydlení nabralo dvojí povahu – neznamená jenom domov a naplnění našich základních potřeb, ale i komoditu, která je obchodovatelná,“ doplňuje Barbora Bírová, ředitelka Platformy pro sociální bydlení.
Není to však jen nedostupnost vlastního bydlení, která vede k renesanci nájmů. Významný vliv mají i rozdílné hodnoty nastupujících generací mileniálů a zetkařů, kteří jsou oproti předešlým generacím kosmopolitnější a nechtějí se vázat na jedno místo. Mladí lidé častěji chtějí pracovat ze zahraničí, stát se digitálními nomády, žít v zahraničí.
„Více cestují a navíc jsou daleko více pracovně flexibilní, nedělá jim problém měnit práci napříč Evropou. Starost o vlastněnou nemovitost, když pracují v Bruselu, Stockholmu nebo Madridu, je pochopitelně neláká,“ podotýká k motivacím nastupujících generací ekonom Mikuláš Zeman.
Počet institucionálních pronajímatelů poroste
Postupná destigmatizace a růst podílu nájemního bydlení má své důsledky. Mimo jiné lze očekávat, že poroste počet profesionálních, institucionálních pronajímatelů v Česku, zejména ve velkých městech.
„Každým rokem by podle naší analýzy mělo v metropoli přibýt okolo tisíce nájemních bytů vlastněných a provozovaných profesionálními správci. Následovat bude během letošního roku Brno a podobný trend se začne rodit v krajských městech,“ říká členka prezidia ANB Zuzana Chudoba.
Rostoucí zájem i vyšší atraktivitu segmentu nájemního bydlení pro investory potvrzuje i Erik Janovský z realitního fondu MINT, jenž spravuje přes 600 rezidenčních nemovitostí.
„Stoupající popularity nájemního bydlení už si začínají všímat i investoři, kteří do tohoto u nás relativně nového segmentu čím dál tím častěji směřují své investice. V rukách soukromých investorů do nájemního bydlení je téměř osm tisíc bytů, přičemž majorita transakcí proběhla v posledních čtyřech letech. O rostoucím zájmu o investice do nájemního bydlení svědčí i naše data. Náš rezidenční fond funguje zatím jen čtyři roky a od začátku se do něj rozhodlo investovat již přes šest tisíc klientů,“ uzavírá Erik Janovský.
