Nepropotíš, neušpiníš. CityZen zabodoval s chytrým oblečením

KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Před 20 lety provedla Evropská unie historický krok, když se rozšířila o 10 nových zemí, tedy provedla takzvaný „velký třesk“. Nováčkové se však nestali plnokrevnými členy EU okamžitě; některým to trvalo krátce, jiným déle a někteří mají problém dodnes. Také Česko našlo své místo v exkluzivním evropském klubu teprve nedávno, ačkoli mu členství po celou dobu prospívalo. Nyní jde o to, aby se zapojilo také do rychlých a zásadních změn, které EU čekají pod vlivem ruské agrese na Ukrajině i rostoucí světové konkurence.

Braniborská brána, ZOO nebo pozůstatky Berlínské zdi. To jsou obvyklé „highlighty“ návštěvníků německého hlavního města. Jenže to byste se ochudili podobně, jako kdybyste z Prahy navštívili jen Hrad, Karlův most a možná Vyšehrad, a nepodívali se třeba na Letnou, do Vršovic nebo k „sorelovskému“ hotelu International na Podbabě či k Tančícímu domu na Jiráskově náměstí. V Berlíně si tak analogicky málokdo projde monumentální Karl-Marx-Allee a ještě méně lidí má tušení, kde hledat pitoreskní lokalitu jménem Rixdorf. Pro Čechy by přitom mělo jít o „povinnou zastávku“.

Nábor mladých lidí do práce se nedaří, na řadě jsou důchodci. I tak se dá nazvat současná snaha mnoha evropských zemí, včetně Česka, přitáhnout do zaměstnání co nejvíce kvalifikovaných lidí v důchodovém věku. Základním lákadlem by měla být nabídka, že senioři budou dostávat za stejnou práci výrazně vyšší plat než mladí. V Německu už se o tom intenzivně jedná, v Česku nás podobná debata zřejmě také nemine.