Především o ekonomických dopadech války na Ukrajině jsme v obsáhlém rozhovoru pro INFO.CZ hovořili s ekonomem Richardem Hindlsem. „Ať to dopadne jakkoli, Evropa z toho nevyjde moc dobře,“ upozorňuje. A pokud lze podle něj naopak říct, že z války někdo vyjde neoslaben, tak jsou to USA a hlavně Čína. „Čína měla pevnou pozici jednoho z lídrů světové ekonomiky už před válkou. A teď si ji přinejmenším rozhodně udrží,“ vysvětluje Hindls.
NKÚ tento týden zveřejnil zprávu o tom, jak funguje český stát. Kromě jiného se tam píše, že téměř 90 % meziročního nárůstu celkových výdajů státu nesouviselo s výdaji vynaloženými v souvislosti s onemocněním covid-19. Co na to říkáte?
Ten výpočet detailně neznám, musím se ale přiznat, že se mi to číslo zdá trochu vysoké. Faktem ale je, že byl loňský rozpočet výdajově hodně nafouklý, skutečně se utrácelo víc, než se utrácet muselo. Oněch devadesát procent necovidových výdajů se mi ale zdá moc.
Za co se to tedy podle vás utratilo?
Zčásti doznívala opatření související s pandemií. Jistě v tom svou roli sehrály také volby – například se navyšovaly penze nad rámec zákonné valorizace. Také se skoro jistě tu a tam dotovalo něco, co se podporovat už nemuselo. Celkově byl loňský rok ve výdajích dost neposedný, navíc jsme nadále čelili covidu.
Richard Hindls
Statistik a ekonom, v letech 2006 až 2014 byl rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. V letech 2001 až 2006 byl děkanem Fakulty informatiky a statistiky VŠE. Působil také v Radě České televize a od konce roku 2017 do roku 2022 byl členem Národní rozpočtové rady.
Jak vlastně s odstupem několika měsíců hodnotíte vládu Andreje Babiše, pokud jde o hospodaření státu?
Minulá vláda určitě nebyla příliš šetrná, pravda ale také je to, že na ni dopadl covid v plné tíži. Tady je potřeba říct, že v jeho začátku de facto nikdo netušil, co nás čeká a jaké to bude mít důsledky, takže ostražitost byla určitě namístě. Proto také opatření proti pandemii byla na začátku hodně tvrdá. A podobná opatření více nebo méně přijímal celý svět. Z tohoto pohledu je prostě fakt, že měla tehdejší vláda smůlu, protože taková rozhodnutí vždy stojí dost peněz, kdekoli na světě.
Než přišel covid, byl státní dluh někde těsně pod třiceti procenty HDP, to byla dobrá pozice. Tady zase platí, že vláda měla zprvu štěstí, neboť vládla v čase mírného hospodářského růstu. Ten skončil počátkem roku 2020. Pak už vláda začala mít příliš otevřenou náruč, pokud jde o vydávání peněz, a současně trpěla velkou nejistotou. Chyby by v takové situaci dělal asi každý. Ostatně dělal je i celý svět. Soudit to dnes je snadné, ale tenkrát…
NKÚ nicméně hovoří o neudržitelnosti veřejných financí…
Řekl bych, že dlouhodobá udržitelnost je důležitější než prostá čísla za rok 2021. Protože jedna věc je, kolik je deficit a kolik je dluh – ten nám poměrně rychle narostl, z nějakých téměř třiceti procent na dvaačtyřicet procent HDP, druhá věc ale je, co s tím dál. Původní konsolidační strategie přitom počítala s tím, že bychom se k normálu mohli vracet až někdy v roce 2027. A to bylo podle mého soudu málo ambiciózní.
Já si prostě myslím, že snižování strukturálního deficitu o půl procenta bylo málo, asi bychom zvládli i jedno procento. Takže mám za to, že nejde ani tak o chyby, které vláda kvůli covidu udělala, spíše bych jí vyčítal, že byla málo ambiciózní při volbě konsolidační strategie na další roky. Důležitější teď je to, jak se ze současné situace dostaneme, než to, v jaké situaci se právě nacházíme.
A co v tomto ohledu čekáte od vlády Petra Fialy?
Je to těžké – Fialova vláda je u moci čtyři měsíce a čelí další těžké krizi, která souvisí s válkou na Ukrajině. Přesto ale platí, že opatření, která vláda přijala, jsou zatím málo viditelná. Tím nemyslím ta přímo kolem Ukrajiny, ale třeba velké problémy s cenami energií a enormním nárůstem inflace. Zde myslím těch opatření zatím moc nebylo. V tomto ohledu toho vláda dosud udělala spíš míň.
Jak to myslíte?
Tak třeba inflace se valí celou Evropou, a nikdo si s tím moc rady neví. Měnové kroky centrálních bank mají v této těžké době omezenou účinnost a nemohou se ani projevit rychle. Jsme tvrdě konfrontováni s něčím, co nemá ekonomický původ – 100 let tu nebyla podobná pandemie, 80 let se v Evropě neválčilo. To vše ovšem má silný ekonomický dopad. Běžné měnové a fiskální nástroje nebudou stačit, pomoci budou muset svými zásahy státy. Všechny.
