ČSSD před volbami: únava, málo lidí, složitá výchozí pozice. Ustojí Hamáček podzimní test?

Vratislav Dostál

30. 06. 2020 • 17:26

Snad vůbec v nejsložitější pozici před podzimními krajskými a senátními volbami jsou sociální demokraté. Vládní strana ve stínu hegemona české politiky to má z logiky věci těžké, obzvlášť pokud platí, že v krajských volbách spíše vítězí formace, které pobývají na centrální úrovni v opozici. ČSSD navíc doplácí na dlouhodobý exodus voličů od tradičních politických stran. Aby toho nebylo málo, je její obraz pošramocený odchodem několika viditelných tváří. Personální nouze se ostatně projevuje také v tom, že letos snad vůbec poprvé nepostaví kandidáty do Senátu ve všech volebních obvodech.

Pokud lze něco na výsledcích podzimních voleb do zastupitelstev krajů a třetiny Senátu už teď odhadnout, je to další ústup z pozic sociálních demokratů. V horní komoře ČSSD obhajuje deset křesel, v krajských volbách pak několik hejtmanských pozic a především druhou pozici z roku 2016, přes patnáct procent hlasů a přes dvě stovky mandátů. To není málo, přičemž dnes se ta čísla musí sociálním demokratům jevit jako z říše snů. Má to své vnitřní i vnější systémové příčiny. Na jedné straně je zde zjevná opotřebovanost a vnitřní vyprahlost sociálních demokratů, na druhé nástup protestních a populistických formací, kterým těžko čelí všechny tradiční politické strany, a to nejen u nás. Také proto by podobný závěr nejspíš platil, i kdyby ČSSD zůstala po minulých volbách v opozici a třeba i s jiným předsedou v čele.

Bude to pro ČSSD věru složité. Pokud Jan Hamáček při svém nástupu do čela strany tvrdil, že se teprve v krajských a senátních volbách ukáže, jak úspěšná byla jeho strategie spočívající v přimknutí se k dominantní síle české politiky, tedy ke skandály obtěžkanému Andreji Babišovi, nyní nastává čas zúčtování. Hamáček si na jednu stranu vyzkoušel, že antibabišovský osten prostě nefunguje, a pokud ano, velmi omezeně. Proto vsadil na pragmatický obrat a navedl ČSSD do vlády. Obával se totiž, že by se v opozici ztratila v chumlu několika malých a těžko běžným občanem identifikovatelných stran. V neposlední řadě počítal s tím, že s vládními posty bude strana podstatně více mediálně viditelná, s čímž souvisí možnost nastolovat agendu a prosazovat své programové priority.

Takový byl plán v roce 2017. A praxe? Preference toho času dominantní síly české levice dlouhodobě oscilují okolo chabých sedmi či osmi procent. Sice přestaly klesat, v žádném případě ale nelze říct, že by se sociálním demokratům dařilo lákat voliče zpět na svoji stranu. Z členů vlády jsou nejviditelnější vedle Jana Hamáčka také ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová a ministr kultury Lubomír Zaorálek. A zatímco ministr zemědělství Miroslav Toman je mediálně prakticky neviditelný, ministr zahraničí Tomáš Petříček patří mezi oblíbence liberálně orientovaných segmentů společnosti, leč tito voliči ve finále sociální demokraty skoro nikdy volit nebudou. Navíc jich je beztak málo, ostatně historicky měla těžiště voličské základny sociální demokracie jinde: byl jím venkov a menší města.

Tím se dostáváme k tomu hlavnímu: tradiční elektorát ČSSD dokonale vyluxoval premiér Andrej Babiš a jeho hnutí ANO. A pokud třeba Maláčová něco prosadí, Babiš to obratem těmto segmentům společnosti prodává jako svůj úspěch. Sociální demokraté v tomto smyslu zatím nevynalezli metodu, jak Babiše s robustní PR mašinerií a vlastními médii v zádech zneškodnit. Možná to ani nejde, obzvlášť pokud porovnáme jejich personální i finanční zázemí. Zatímco Babiš je v jistém ohledu politikem neomezených možností, ČSSD po čtvrt století na špici politického pelotonu trpí úbytkem kreativity, sil, lidí i peněz. Nad to musí na rozdíl od všech ostatních stran ve vztahu k prezidentovi a bývalému předsedovi sociálních demokratů, který má s některými z nich ještě pořád nevyřízené účty, lavírovat. Vzpomeňte na vleklé peripetie stran jmenování ministrů zahraničí a kultury.

Za dané konstelace tudíž nepřekvapí, s čím přišlo Právo v půlce května: ČSSD si nechala udělat interní šetření, ze kterého jí vyšlo, že překročí pět procent pouze ve třech ze třinácti krajů. Podobně tristní vyhlídky má nejspíš také ve volbách senátních. Přitom obhajuje zdaleka nejvíc mandátů, konkrétně deset. Skromné očekávání lze doložit třeba tím, že letos v pěti obvodech (ve Zlíně, Brně, Hradci Králové, Trutnově a Děčíně) sociální demokraté nebudou mít svého kandidáta. Jde o novum, jež stojí za samostatný rozbor, z něhož nemůže strana vyjít příliš dobře, vždyť ve všech pěti těchto obvodech ještě v roce 2008 volby ČSSD vyhrála. Pokud jde o krajské volby, sociální demokraté v nich testují různé strategie, a zdaleka ne všude budou o hlasy voličů usilovat na samostatné kandidátce.

Třeba v Pardubickém kraji je ČSSD součástí aliance Pro prosperující Pardubický kraj, její lídr Martin Netolický v ní spojil síly s hnutím Společně pro kraj, jež vede letohradský starosta Petr Fiala. V Ústeckém a Středočeském kraji dokonce vinou vnitřních sporů kandidátky ještě nejsou schválené, údajně právě kvůli tomu, že i tam chce ČSSD kandidovat v rámci širších koalic. V Jihočeském kraji sociální demokraty zase oslabuje vleklý vnitrostranický konflikt, jež skončil štěpením a odchodem Jiřího Zimoly a jeho spojenců, kteří půjdou do voleb na kandidátce konkurenčního hnutí Změna 2020. Opačným případem je Moravskoslezská ČSSD, kam se po letitých sporech vrátil bývalý úspěšný a dlouholetý primátor Ostravy Petr Kajnar, který bude letos na podzim jedním z krajských lídrů ČSSD.

Pokud jde o ostatní kraje, ČSSD se v zásadě spoléhá na své úspěšné komunální a krajské politiky. V Karlovarském kraji bude lídrem starosta třítisícové obce Rotava Michal Červenka, v Plzeňském náměstek hejtmana Ivo Grüner. V Libereckém kraji ČSSD povede exnáměstek hejtmana z let 2012 až 2016 a starosta malinké obce Janův Důl Josef Jadrný, na Vysočině obhajuje post hejtmana Zemanův oblíbenec Jiří Běhounek, v Jihočeském kraji jde do podzimních voleb ze stejné pozice Ivana Stráská, v Olomouckém kraji se pak o hlasy voličů na čele kandidátky bude ucházet první náměstek stávajícího hejtmana a zastupitel města Šternberk Jiří Zemánek. Na jižní Moravě je lídrem náměstek hejtmana Marek Šlapal, na Královéhradecku hejtman Jiří Štěpán a ve Zlínském kraji bývalá europoslankyně Olga Sehnalová.

Pokud jde o Senát, postačí předběžný rozbor situace v těch obvodech, kde ČSSD mandát obhajuje. Pouze mimořádně silná a oblíbená osobnost má šanci uspět tam, kde ČSSD nevítězila v časech, kdy české politice ještě pořád udávala tón. Pokud sociální demokraté v roce 2014 vyhráli v deseti obvodech (Cheb, Kladno, Kolín, Hradec Králové, Rychnov nad Kněžnou, Pelhřimov, Žďár nad Sázavou, Znojmo, Vyškov a Karviná), letos budou podle všeho rádi za čtyři nebo pět křesel, vyloučit navíc ani zdaleka nelze, že se budou muset spokojit třeba jenom se dvěma mandáty. A jen tak na okraj: minule byla ČSSD mimořádně úspěšná ve druhém kole. V tom prvním totiž uspěla v dvanácti obvodech, mandát tedy brala ve všech až na dva (Louny a Žďár nad Sázavou). I v tomto ohledu bude letos zajímavé její počínání sledovat.

Takže konkrétně: v Chebu svůj mandát obhajuje Miroslav Nenutil, který před šesti lety ve druhém kole porazil Jiřího Dufka z hnutí ANO. Na Kladensku se znovu pokouší uspět Jiří Dienstbier, ten v roce 2014 ve druhém kole porazil Michaelu Vojtovou, která se o hlasy voličů ucházela s podporou TOP 09 a STAN. A právě Dienstbier zcela jistě patří mezi ty sociální demokraty, kteří nejsou ani letos bez šancí. Kolín bude naopak obvod, kde to bude mít ČSSD těžké. Před šesti lety tam vyhrála Emílie Třísková, když ve druhém kole porazila Emila Raka z ODS, letos se zde o hlasy voličů uchází starosta Lysé nad Labem Karel Otava. Na Pelhřimovsku svůj mandát naopak obhajuje Milan Štěch, který zde senátní volby vyhrává nepřetržitě od roku 1996. Podobnou šňůrou se u nás nemůže žádný jiný senátor pochlubit. I jeho lze tudíž označit za jednoho z favoritů.

Kuriozitou je Hradec Králové. Za ČSSD tam v roce 2014 mandát získal Jaroslav Malý, když ve druhém kole porazil Oldřicha Vlasáka z ODS. Přesto tento patří mezi oněch pět, kde ČSSD letos do voleb nikoho nominovat nebude. Údajně podpoří Malého, který chce kandidovat jako nezávislý. V sousedním Rychnově nad Kněžnou je senátorem Miroslav Antl, který se ale s ČSSD rozkmotřil. Strana tudíž do boje o Senát vyšle brigádního generála a šéfa krajských hasičů Františka Mencla. Ještě jiná je situace ve Žďáře nad Sázavou: v roce 2014 zde do druhého kola postoupila Dagmar Zvěřinová, v něm ale nestačila na kandidáta lidovců Františka Bradáče, letos se zde pokusí do Senátu proniknout starosta Nového Města na Moravě a místopředseda ČSSD Michal Šmarda. I on má velmi slušnou šanci uspět. Také ve Znojmě do voleb strana vysílá novou tvář: před šesti lety zde uspěl Pavel Štohl, i on ve druhém kole tehdy porazil zástupce KDU-ČSL, letos se ho pokusí napodobit starosta Znojma a jihomoravský zastupitel Jan Grois.

Zbývá Vyškov a Karviná: v prvním uvedeném obvodě před šesti lety vyhrál Ivo Bárek, který ve druhém kole porazil Romana Celého z KDU-ČSL. Bárek je vedle Dienstbiera nebo Štěcha další z těch, kteří mandát letos obhajují. Totéž platí o Radku Sušilovi, který se uchází o hlasy voličů na Karvinsku. Před šesti lety s přehledem porazil Gebauera z hnutí ANO se ziskem přes dvaašedesát procent hlasů. Sušil zde vyhrál senátní volby už v roce 2008, tehdy dokonce hned v prvním kole. Bez šancí není zcela jistě ani letos. Zajímavých bitev bude určitě více, otázka je, zda v nich sehraje důstojnou roli také někdo z ČSSD. Přitom nejde o málo, důsledky to může mít i na stabilitu vládnutí: pokud ČSSD ve volbách totálně selže, mohou věci nabrat vcelku rychlou dynamiku, jež smete Jana Hamáčka a ohrozí angažmá sociálních demokratů ve vládě po boku Andreje Babiše.

SDÍLET