Vláda to beztak nemyslí vážně, přesto v pondělí dala šanci stavbě kanálu Dunaj–Odra–Labe. Konkrétně jde o studii k první etapě – splavnění Odry v úseku z Ostravy-Svinov ke státní hranici a dál na území Polska. To má přijít odhadem na 15 miliard (s polskou částí na 44) a dřív než za deset let se stavět nezačne. Plán kritizují všichni, tedy až na prezidenta Miloše Zemana, který projekt dlouhé roky opakovaně zmiňoval.
A tak se na to taky musíme dívat: jde o úlitbu prezidentovi, který teď může tvrdit, jak se mu nakonec podařilo prosadit projekt, který nemá obdoby. Je to asi i pravda, jen je tu háček, protože se v podstatě všichni zprava doleva shodnou, že jde o naprostý ekonomický i ekologický nesmysl. Pokud se člověk zamyslí nad tím, jak u nás podobně megalomanské projekty končívají, nelze mluvit o ničem jiném než o hodně drahé science fiction, kterou beztak nějaká příští vláda shodí ze stolu. Česko v 21. století pálí přece jen jiné problémy.
Pro představu: má se jednat o koryto široké kolem čtyřiceti metrů a hluboké pět metrů, což vládní dokumenty označují za nejefektivnější dispozice. Celkově je řeč o stavbě za víc než půl bilionu korun a ministerstvo si od její první etapy slibuje lepší napojejí regionu na evropské trhy i rekreační využití.
A teď několik reakcí: Podle předsedkyně TOP 09 Markéty Adamové Pekarové má stavba kanálu Dunaj–Odra–Labe stejný ekonomický smysl, jako kolonizace Marsu Českem. „O ekologii nemluvě,“ uvedla na sociálních sítích. Podle ní se prostě jedná o „všimné“ prezidentovi. „Navíc jde o plivnutí do obličeje těm občanům, kteří teď mnohdy počítají každou korunu. Hanba by měla fackovat ty, co to podporují,“ dodala.
Také podle občanských demokratů nedává rozhodnutí vlády s ohledem na aktuální kondici rozpočtu, ani z pohledu dlouhodobého přínosu pro region, žádný smysl. ODS má jasno: samotná příprava projektu spolkne stovky milionů, které vyjdou vniveč. Podle prvního místopředsedy strany Zbyňka Stanjury musí Česko investovat do důležitějších projektů – dálnice, železnice či moderní technologie, a ne do plánů, kterým by tleskali lidé v 19. století.
