Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.

Spekulovalo se, že „zdrojem nestability přenosové sítě“ byla „blíže nespecifikovaná událost“ na Balkáně. Problém ale možná nastal na úplně opačné staně kontinentu a způsobila ho souhra několika okolností – na jedné straně normální lednové počasí, na straně druhé pak aktuálně „spící“ zelené zdroje.

Na závěry šetření, co všechno sehrálo roli, si budeme muset ještě pár dnů počkat, než skončí analýza ENTSO-E, Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny. Než se tak stane, podívejme se na chronologické vysvětlení rakouského energetického experta Michaela Schneebergera, jak podle něj k situaci hraničící s blackoutem koncem minulého týdne došlo:

1) Do Evropy se dostal chladný vzduch z polárního proudění daleko dříve, než ještě na začátku minulého týdne předpovídali meteorologové, což zapříčinilo významný pokles teplot ve Francii.

2) Kvůli nejasnostem ohledně data zavedení nových přísnějších koronavirových opatření nedodávalo do francouzské přenosové soustavy proud celkem 13 z 56 jaderných bloků.

3) Navzdory jasným a tvrdým varováním francouzské společnosti EDF (obdoby ČEZ) nařídila Macronova vláda odpojení dalších dvou bloků jaderné elektrárny Fessenheim, čímž poklesl výkon o další 2 GW, třebaže v té době mohly jet na plný výkon.

4) Už ve čtvrtek 7. ledna se tak musela energie do Francie masivně dovážet ze zahraničí (samozřejmě že za násobně vyšší než obvyklé ceny). 

A to proto, že: 

a) počasí nad evropským kontinentem ovlivňovala výrazná anticyklona (tlaková výše), takže téměř nikde nefoukal vítr, který by jinak mohl z přímořských větrných parků alespoň částečně kompenzovat nedostatek proudu;

b) slunce vyšlo v osm ráno a zašlo ve čtyři odpoledne, takže solární parky mohly generovat proud jen asi osm hodin, jenomže celý den bylo zataženo nízkou oblačností –  solární parky nefungovaly a žádný proud nevyráběly.

5) V pátek ráno proto společnost RTE (analogie tuzemské ČEPS, tedy místního provozovatele přenosové soustavy) vyzvala Francouze, aby vypnuli všechny elektrické spotřebiče a topení, které právě nutně nepotřebují k provozu svých domácností. To se však nesetkalo s významnější odezvou.

6) Jediné, co francouzskému provozovateli přenosové soustavy ve stále napjatější situaci zbývalo, bylo buď zasáhnout formou celoplošných odstávek proudu, nebo snížit síťové napětí o cca 5 % (situaci vyžadující podobná drastická opatření zažila Francie naposledy před šedesáti lety). 

7) RTE požádal o pomoc sousední Německo, to však nebylo schopno aktuálně vyhovět (viz bod 4). Evropské přenosové sítě v různých oblastech tak musely být kvůli zachování stability celé soustavy „odděleny“.

8) Trvalo to dobrou hodinu, než se podařilo situaci opět stabilizovat. Přenosové sítě na jihu Německa, v Bavorsku a v Rakousku zůstaly stabilní díky českým jaderným a uhelným elektrárnám. „Vlivem krátkého poklesu kmitočtu mimo běžné provozní pásmo přešly elektrárny do režimu regulace otáček,“ popisuje ředitel sekce Dispečerské řízení ČEPS Radim Šula opatření, k nimž došlo v kritickou dobu v pátek 8. ledna. „Laicky řečeno – elektrárny přidaly „plyn“, aby vyrovnaly frekvenci,“ vysvětluje směnový inženýr Milan Prokop z elektrárny Chvaletice. „U nás jsme například přidávali na všech výrobních blocích asi deset megawattů a podobně to měly i Počerady.“ Stejným způsobem vyrovnávaly pokles frekvence v evropské soustavě také Dukovany a Temelín. 

Situace hraničící s blackoutem si možná představujeme jako téma dávné minulosti, jenže k nim poslední dobou dochází stále častěji. Někdy jde jen o následky nepředvídatelných událostí, jako byla třeba porucha v rozvodně, která v roce 2018 vedla k blackoutu v Německém Lübecku, podobnou situaci jsme ale zažili i před pár lety v Praze a středních Čechách, kde k blackoutu díky včasnému zásahu nedošlo. Naopak v listopadu 2006 muselo být na několik hodin kvůli poruše od sítě odpojeno na deset milionů domácností v západní Evropě. 

Stále více však dochází k závažným rizikovým situacím souvisejícím s nespolehlivostí dodávek elektrické energie z tzv. zelených zdrojů, jejichž výkon se odvíjí od aktuální povětrnostní situace a slunečního svitu. Počet tzv. nouzových zásahů kvůli stabilizaci sítě a zabránění blackoutům se za poslední roky zvýšil více než desetinásobně. Podle ředitele vídeňské energetické společnosti Wien Energie je hlavní příčinou rozvoj obnovitelných zdrojů energie, s nímž souvisí kolísání výroby elektřiny v závislosti na intenzitě slunečního záření a na rychlosti větru.

A na závěr:  Tipněte si, kolik německé větrné elektrárny (s celkovým instalovaným výkonem 110 GW, což je cca 10krát víc než všechny české „uhelky“, jejichž celkový instalovaný výkon je dnes 9,5 GW, a 20krát víc než české „jaderky‘ – jejichž instalovaný výkon je cca 4,3 GW) dodaly elektřiny v kritickém období od 6. do 9. ledna 2021 do přenosové soustavy? Inu, moc toho opravdu nebylo, téměř nula – přesněji řečeno jen pár procent z toho, na co jsou tahle zařízení dimenzována.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital