Lékař, který nutil kolegy mýt si ruce, skončil v blázinci. Utýrali ho tam za dva týdny

Lenka Petrášová

12. 04. 2020 • 09:00

Když v roce 2005 vydal hlavní hygienik Michael Vít „Metodický návod na mytí rukou“ a ministerstvo nechalo vytisknout letáky s kresleným návodem, sklidil úřad jenom posměch. Mýt si ruce umí přece každý. V souvislosti s koronavirovou pandemií ale takový návod nabývá na aktuálnosti. Samotné mytí rukou však sahá daleko do minulosti a skrývá se za ním armáda mrtvých lidí. Neslavně dopadl i lékař, který před 170 lety přišel na souvislost mezi mytím rukou u porodníků a úmrtím rodiček. Kolegové se mu vysmáli a zemřel utýraný v blázinci. 

Říkalo se mu „zachránce matek“. To ale až o sto let později. Rakouský lékař Ignác Filip Semmelweis byl totiž tak trochu rebel, takže není divu, že ho jeho doba moc nepochopila. Právě jemu nicméně vděčíme za to, že se lékaři dlouho a pečlivě myjí před každou operací. V jeho době, v 19. století, bylo něco takového nepředstavitelné a k smíchu.

„Medici šli přímo z pitevny k rodící ženě, což samozřejmě vedlo k tomu, že na ni přenesli některou z bakterií z rozkládajícího se těla. A on si jako první všiml, že je mezi tím nějaká souvislost. Nešlo mu do hlavy, proč zrovna porodní oddělení vídeňské nemocnice, kde pracoval, má tak vysoký počet úmrtnosti, tak navrhl, aby si jeho lékaři povinně myli ruce. A poté je nutil, aby si je ještě dezinfikovali chlorovým vápnem, což muselo být pro pokožku docela drastické, nicméně po zavedení těchto opatření úmrtnost rodiček skutečně výrazně klesla,“ popisuje anesteziolog Zdeněk Mrozek, který je nejčastěji právě u porodů císařským řezem. „Ženy tehdy umíraly na septické a infekční komplikace, takže žádná příjemná smrt, a protože se nevědělo proč, tak se tomu říkalo horečka omladnic,“ dodává lékař.

Jenže Semmelweisovi bylo tehdy pouhých šestadvacet a kolegové se mu vysmívali. V jejich očích byl mladý lékař jen obyčejný porodník, který si jen dobře uměl všímat a zpracovat srovnávací statistiku, ale rozhodně neměl vzdělání na to, aby jevy dokázal vědecky odůvodnit. A také ještě neměl žádné formální postavení, aby z titulu funkce mohl kolegy školit o tom, jak důležité mytí rukou je. A byť se mu povedlo dosáhnout toho, že už v jeho nemocnici neumíralo skoro dvacet procent rodiček, ale jen jedno procento, tak jej lékaři neuznali a odmítali v jeho metodě vidět souvislost.

Po několika letech Semmelweise z Rakouska v podstatě vyštvali a on začal pracovat v Budapešti, kde se ve zdejší nemocnici opět pustil do osvěty. A byť i tady pod jeho cepováním k mytí rukou radikálně klesl počet mrtvých žen, v jeho hlavě mu stále strašilo i těch osm, které se během jeho působení nepovedlo zachránit. A v hlavě měl těch problémů zřejmě ještě víc. „Zneuznání od kolegů zřejmě přispělo k jeho nevyrovnanému psychickému stavu, hysterickým výbuchům a agresi vůči kritikům, takže byl v pouhých sedmačtyřiceti letech převezen do blázince,“ popisuje Zdeněk Mrozek. Semmelweisův osud se uzavřel zanedlouho – v zařízení jej zdravotníci během dvou týdnů utýrali k smrti.

Dnes nepředstavitelný příběh. Jenže teprve až po smrti průkopníka mytí rukou vědec Louis Pasteuer vědecky prokázal, čeho obyčejný lékař nebyl schopen – totiž že neviditelný svět mikrobů je skutečně původcem infekcí. Takže se pomalu, ale postupně začalo rozšiřovat heslo: Čistota, půl zdraví. Mimochodem, bez školení, jak si správně mýt ruce, a kontroly pod UV lampou, zda to člověk dělá dobře, se dnes neobejde žádné přijímání nového personálu do nemocnic. Projít si takovým školením musí i uznávaní profesoři. Infekce v nemocnicích totiž ohrožují životy pacientů i zdravotníků nejen v době koronaviru, ale i v době bez pandemií.

V nemocnicích například běžně žije „bakterie zabiják“. Nebezpečná klostridie, na níž jen Velké Británii umírá až osm tisíc lidí ročně. „Vím o nemocnicích, kde půlka personálu nákazu klostridiemi měla. Bojovali s ní několik měsíců, ale plicních potíží se stále nemohli zbavit. Bohužel na tuto bakterii žádná antibiotika nechtějí zabírat, takže jedné sestřičce nákaza zničila obličej,“ vzpomněla na případ z české praxe Kamila Gotwaldová, která se v rámci akreditací nemocnic hygienou a nákazami zabývá.

Takže jak je to správně, mýt si ruce? Zkušený porodník Antonín Doležal, který se celý život zabývá důslednou hygienou, říká: „Deset minut mýdlem pod teplou tekoucí vodou a kartáčkem. Dnes se to zkrátilo na šup šup, opláchnout a hlavně hodně desinfekce. To není dobře. Mýt si ruce jen tak rychle, to je nanic, to pak ani ta sebelepší dezinfekce nedokáže všechno zachránit. A to já pamatuji dobu, kdy jsme si ruce před operacemi po důkladném drhnutí dezinfikovali obyčejným lihem.“

A dodává, že u dam, které mají dlouhé nehty, je nutné si ruce takto dlouho drhnout kartáčkem a dezinfikovat i po každé návštěvě WC. To mimo jiné proto, že už je prokázáno, že koronavirus – a nejen ten – se může přenášet i výkaly. Prakticky polovina pacientů s pozitivním testem má virus i ve stolici, jak ukázaly čínské studie s testováním nemocných.

SDÍLET