Ministerstvo kultury tady není od toho, aby podporovalo byznys, má jasno Zaorálek

Vratislav Dostál

16. 04. 2020 • 15:00

Ministr kultury Lubomír Zaorálek odmítá kritiky, kterým se nelíbí způsob, jakým se jeho resort rozhodl pomoct kulturním institucím v souvislosti s pandemií koronaviru, jež má výrazný dopad právě také na kulturní provoz. Pokud si podle něj někdo myslí, že je třeba muzikálové divadlo byznys jako každý jiný, nemůže žít zároveň z dotací ministerstva kultury. „Ostatně tyto dotace ani ze zákona nemohou být určeny na krytí ztráty zisku. To bychom porušili nejen zákon, ale i evropská pravidla. Buď jste v byznysu, anebo v neziskové oblasti. A ministerstvo kultury tady není pro podporu byznysu,“ říká Zaorálek.

Minulý týden vláda schválila balíček na záchranu kultury. Vzápětí se ve veřejném prostoru objevila výzva za vaše odvolání. Co jste na to říkal?

No, udivilo mě to. Zaregistroval jsem ale také, že balíček, který byl schválen vládou, měl v některých kruzích podstatně pozitivnější odezvu. Pozitivní ohlasy byly z Asociace profesionálních divadel, ale také z Asociace nezávislých divadel. Jde pro ministerstvo kultury o důležité partnery a obě tyto organizace to hodnotily dobře.

Kromě extrémních poloh – na mysli mám výzvu, abych odstoupil – se to ale špatně chápalo také v několika komentářích. Mimo jiné se v nich psalo, že jsem původně požadoval více peněz. Tak to ale nikdy nestálo. Nebyla to žádná přetahovaná o peníze. U některých věcí jsme se shodli v tom smyslu, že mají ještě čas. Že je můžeme projednat později, protože zatím nejsou urgentní. Anebo jsme zjistili, že to můžeme vyřešit jinak. Byla to zkrátka rozumná dohoda, která pokryla to v danou chvíli nejnutnější.

A mně šlo hlavně o prostředky pro nezávislou a nezřizovanou kulturu, pro kterou jsme získali 440 milionů korun. Z logiky věci se jedná skutečně o ty, kteří žijí skutečně z dotací. A pokud přišli o peníze ze vstupného, a nemají rezervy, nejsou to byznysmeni v kultuře, ocitli se u zdi. Hlavní úkol balíčku byl pomoc právě jim, v opačném případě by tato kulturní infrastruktura začala zanikat.

Pak je tu druhá část, 300 milionů korun, a ta je určena na kulturní organizace, orchestry nebo divadla v regionech. I ony potřebují pomoct, je to také zásadní věc. Nakonec jsme získali také prostředky na digitalizaci, jež můžeme nabídnout těm, kteří nemohou produkovat jinak, než že to lidem nabídnou přes nějakou streamovací službu. Musím říct, že to v souhrnu splnilo to, co jsme si od toho slibovali.

„Buď jste v byznysu, anebo v neziskové oblasti. A ministerstvo kultury tady není pro podporu byznysu.“

Takže kritiku odmítáte?

Zdá se mi, že se v té debatě projevuje jisté nepochopení role ministerstva kultury. Někde se tady zaspalo v tom dostatečně veřejnosti objasnit jeho úlohu. Rád bych vysvětlil toto: pokud existují komerční subjekty, které dělají byznys v kultuře, tak nejde o subjekty, které využívají dotace. A tuším, že pan Lichtenberg říkal, že muzikálové divadlo je byznys jako každý jiný. A pokud je tedy smyslem jeho divadla investovat a vydělávat, nemůže žít z dotací ministerstva kultury.

Ostatně tyto dotace ani ze zákona nemohou být určeny na krytí ztráty zisku. To bychom porušili nejen zákon, ale i evropská pravidla. Buď jste v byznysu, anebo v neziskové oblasti. A ministerstvo kultury tady není pro podporu byznysu. Ano, třeba v Německu je to trochu jinak, tam ale nemají ministerstvo kultury obdobné tomu našemu.

Pokud se tady operuje tím, jak velký balík peněz uvolnili v Německu pro kulturu, je to tím, že u nás je to jinak definované. Vtip je v tom, že u nás máme také programy pro byznys, ale nikoli ty, které vytváří ministerstvo kultury. Pro byznys tady je ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo financí, anebo ministerstvo práce. Tyto resorty připravují programy pro byznys, dokonce na nich spolupracujeme, chystáme je společně.

Důležité je také toto: ve chvíli, kdy začnete čerpat programy z oblasti byznysu, tzn. z ministerstva průmyslu a obchodu nebo z ministerstva financí, tak nemůžete současně nárokovat dotace z ministerstva kultury. Děláte byznys a ministerstvo financí mluví třeba o daňovém zvýhodnění. Pokud o něj požádáte, pokud využijete program COVID-19 a jeho rozličné nástroje, nemůže brát jednou rukou tyto byznysové nástroje, a druhou žádat o dotace na ministerstvu kultury.

V tomto tady – řekl bych – vzniklo jedno velké nedorozumění. Ministerstvo kultury v této zemi prostě obhospodařuje onu neziskovou oblast. Tu máme vydefinovanou jako něco, co chceme chránit, protože si myslíme, že i když si to na sebe není schopno vydělat, tak to má nárok na existenci. A díky tomu nám tady například hraje Česká filharmonie hudbu na vysoké úrovni a vy si na její koncert můžete pořídit vstupenku třeba za 1200 korun. Kdyby to byl byznys, přišla by vás na čtyři nebo pět tisíc. Protože jde ale o příspěvkovou organizaci, může zprostředkovat hudbu na světové úrovni za podstatné nižší, a tedy dostupnější vstupné.

Takových organizací máme vytipovaných celou řadu. A prostě jim pomáháme, protože nechceme, aby fungovaly na byznysovém principu. A pomáháme jim také teď, když nemohou standardně fungovat. A nejde jen o příspěvkové organizace, ale také o nezřizovanou nebo nezávislou scénu. Celou tuto oblast dost známe, je totiž s ministerstvem kultury v pravidelném a relativně intenzivním kontaktu. Máme k tomu podrobná data, celý soupis organizací, který jsme také dodali na vládu. A pochopitelně jsme si museli stanovit nějaké podmínky pro udělování těchto mimořádných dotací.

Klíčovým argumentem kritiků je, že na dotace v rámci záchranného balíčku dosáhnou pouze ti, kteří v posledních letech čerpali dotace. Třeba komerční divadla mají smůlu. Tvrdí přitom, že je trestáte jen kvůli tomu, že už předtím nikdy nic od státu nechtěly. Podle vás je to tedy z jejich strany nepochopení systémového nastavení kulturního provozu u nás?

Ano, naprosto. Je to nepochopení toho, k čemu tady je ministerstvo kultury. Hypoteticky si sice umím představit, že by tady ministerstvo kultury bylo také pro oblast byznysu, umím si třeba představit, že bychom zastřešovali creative byznys. Dokonce se o to snažíme, nějak na tom participujeme. V zásadě ale platí, že to nezastřešujeme. Není to ani jádro naší činnosti.

Pokud by to tak bylo, byli bychom jiným ministerstvem, a také nejspíš s několikanásobně vyšším rozpočtem. Tady je to ale jinak. My se zkrátka především staráme o neziskový sektor. A nejde jen o instituce zřizované státem nebo obcemi, ale také o nezřizovanou scénu. A protože nás žádají o dotace, známe jejich projekty, v případě knižních nakladatelství jejich ediční plány. Je to terén, který ovládáme, a proto si myslím, že jsme mu schopni efektivně pomoct.

„Pokud by se ještě ukázalo, že jsme někoho nezachytili, že nám někdo propadl roštem, budeme schopni rychle zareagovat.“

Právě jsem o nich chtěl také mluvit: na dotaci bude mít nárok třeba Argo nebo Paseka, ale třeba Portál nikoli…

Toto je jediná výhrada, když jsem to nakonec zkoumal, kterou jsem ochoten přijmout. U knižních nakladatelství to kritérium, že se musely ucházet o dotace, lze částečně zpochybnit. Vyřešili jsme to ale velmi rychle.

Jak?

Vyhlašujeme novou výzvu směrem k nakladatelstvím, která tuto podmínku obsahovat nebude. Uděláme to velmi snadno, o dotaci tak budou moct žádat také nakladatelství, která dosud nic nečerpala. A všechny mohu ubezpečit, že pokud by se ještě ukázalo, že jsme někoho nezachytili, že nám někdo propadl roštem, budeme schopni rychle zareagovat.

Zpět k divadlům. V posledních týdnech jsem v Brně se zástupci několika z nich mluvil opakovaně. Zajímal jsem se o jejich situaci i vyhlídky. Jedna věc je záchranný balíček, jiná jejich dlouhodobá finanční kondice. Jeden z nich mi řekl: „Jako obrovský problém vnímáme ohrožení rozpočtů jako takových. Již letos se očekává velký propad v příjmech státu a následně tedy v rozdělování peněz jednotlivým městům a obcím. V tomto ohledu se jedná o skutečné ohrožení fungování kulturních organizací. Kultura je totiž dlouhodobě podfinancovanou oblastí, a pokud by nyní kvůli krizi mělo dojít k dalšímu propadu, neboť města nebudou mít tolik peněz v rozpočtu jako dosud, hrozí snižování rozpočtu příspěvkovým organizacím, což v případě divadel může mít katastrofální důsledky.“ Konec citace. Co s tím?

To je situace, kterou pozoruji po celou dobu, co jsem na ministerstvu. Ostatně když jsem nastoupil, první věc, kterou jsem prosadil, bylo navýšení rozpočtu právě pro tuto oblast. Obecně taky platí, že to historicky bylo tak, že si tuto oblast na sebe vzaly obce. A přesto se jim teď ministerstvo snaží pomáhat. A děláme to právě proto, že si jsme vědomi potíží, o kterých mluvíte. Jednou z mých priorit je, aby nám kultura především mimo Prahu nevadla.

Dokud to šlo, tak jsem za nimi také hodně jezdil a zajímal jsem se o jejich stav. Mluvil jsem se starosty, hejtmany, primátory, a hledali jsme společně nějakou cestu. A myslím, že se to přesto, že je leckde situace napjatá, dařilo. A míním v tom pokračovat, a to přesto, že mi tu a tam někdo řekne: „Mají to regiony, ať se postarají.“ Oponuji jim, že nám to nemůže být jedno, priority české kultury nejsou jen v Praze. Chceme a budeme jim pomáhat. Pokud se k tomu obce nebo kraje postaví čelem, my jsme připraveni participovat.

„Tak úspěšně se tady likvidovali úředníci, že dneska nemáme téměř nikoho, kdo by to dělal.“

Obecně lidé nejen od divadel pochopitelně zdůrazňují, že nemají vůbec žádné příjmy z činnosti, ze vstupenek. Nemohou hrát doma, ani na festivalech. Tvrdí, že ztrátu z propadlých vstupenek plánují pokrýt – aspoň částečně – z letošních grantů. Mají ale rodiny, musí jíst, platit nájem apod. Otázka tedy zní: jak rychle dokáže ministerstvo granty zprocesovat, kdy mohou tito lidé počítat s tím, že peníze reálně dostanou?

No, týdny to bude určitě trvat. Velký problém tohoto ministerstva byl v tom, že je velké množství lidí tam, kde je nepotřebuji, a tam kde bych je potřeboval, tam je jich málo, anebo tam nejsou. Právě třeba o tu živou kulturu, tady byl v minulosti nejspíš zájem, aby se staralo co nejméně lidí. Bylo to katastrofální a nepochopitelné. Pokud byste to srovnal s praxí v zahraničí, je to nesrovnatelné. Zrovna dneska jsme na poradě řešili, jak přesunout lidi z odborů, kde teď nejsou tolik vytížení, tam, kde je potřebujeme.

Potřebujeme v rámci ministerstva přeskupit síly, ale jak jsem byl upozorněn, není to zase tak jednoduché, tu práci nemůže dělat úplně každý. Jasné je ale jedno: to, co je jádrem práce ministerstva, tady bylo roky personálně naprosto podvyživené. Tak úspěšně se tady likvidovali úředníci, že dneska nemáme téměř nikoho, kdo by to dělal. A jak říkám, právě teď hledáme efektivní a kompetentní lidí, kteří sednou, a vše začnou uvádět v chod. A nepochybujte, i já jsem si vědom, že rychlost tady hraje velkou roli. Je mi jasné, že ti lidé tu podporu potřebují pokud možno hned. Budu dělat, co budu schopen, abych to urychlil.

Vláda v úterý přijala plán rozvolňování restrikcí. Otevření muzeí a galerií je naplánováno na 25. května, případně u divadel na 8. června. Jaký byl váš plán, chtěl jste něco jiného, anebo to dopadlo podle vašich představ? A druhá otázka: nenašel jsem tam knihkupectví. Vydavatel a spisovatel Martin Reiner tento týden politiky vyzval, aby se zasadili o jejich otevření. Tak se ptám, kdy to bude?

Knihkupectví se otevřou 27. dubna. Jsou tam pod kolonkou „provozovny pod 200 metrů čtverečních“. Ta větší to nejspíš vyřeší tak, že otevřou jenom část obchodu, například jen jedno patro. Dva týdny na to budou následovat i velké obchody, do jednoho tisíce metrů čtverečních. A tam už se myslím vejdou všechna knihkupectví. Znovu je ale potřeba říct, že jde o velmi křehký itinerář. Bude záležet na vývoji koronavirové pandemie.

A pokud jde o můj plán týkající se rozvolňování, není to tak jednoduché. S epidemiology jsem o tom mluvil a mluvím v jednom kuse. Nejvíce postižená je gastronomie a právě kultura. Oboje je založeno na sdružování lidí. Kulturu nejde dělat bez toho, že by se sešli lidé. Fyzický kontakt lidí je téměř podmínkou kultury. Bojoval jsem třeba za otevření knihoven, epidemiologové mi ale vysvětlili, jak se přenáší virus, pokud vezmete do ruky knihu, kterou měl předtím v ruce někdo jiný. Bohužel, kultura se dá v tomto těžko tlačit dopředu.

Minulý rok jsme se potkali v Ostravě na Colours. Zajímá mě váš odhad: potkáme se tam i letos?

Pokud jde o kulturní akce od 8. června, i tam to bude odstupňované. Zprvu půjde o akce do padesáti lidí. Bude to zpočátku velmi limitovaný provoz se zvláštním režimem. Myslím, že to tak bude celé léto. Ostatně i ministerstvo zdravotnictví řeklo, pokud jde o letní festivaly, že to vidí skepticky. Pokud by se takové akce mělo zúčastnit více lidí, hygienici s tím nebudou souhlasit.

I já bych se tedy omezil na formulaci, kterou použilo ministerstvo zdravotnictví: těžko si to lze představit. Takže asi se někde možná potkáme, nejspíš s rouškami, někde v kavárně. Ale nezdá se mi, že to půjde tak rychle, ještě to bude několik měsíců trvat. Budeme rádi, když budeme držet počet nemocných na poměrně dobrých číslech. A i když se to bude dařit, budeme se potkávat omezeně. Přesnou odpověď vám ale nyní nedá ani ten nejlepší epidemiolog.

SDÍLET