České děti se v učebnici dějepisu nejspíš dočtou nejen o vojevůdci Janu Žižkovi, ale také o tom, co za husitských válek dělala „paní Žižková“. Podobná úprava je jen s mírnou nadsázkou součástí „Plánu rovnosti žen a mužů na léta 2021–2024“, který schválilo ministerstvo školství. Část materiálů, které mají zajistit rovnost pohlaví na ministerstvu, ve školách i při výuce, poněkud paradoxně vypracovaly pouze ženy. To je ale jen jedna z řady okolností, které vznik tohoto strategického dokumentu doprovázejí.
Hlavním cílem nové čtyřleté strategie je dosažení stavu, kdy budou mít rovné podmínky k práci i přístupu ke vzdělání a kariéře nejen ženy a muži, ale také příslušníci a příslušnice sexuálních menšin. Problém je však ve způsobu, jakým chce ministerstvo této deklarované rovnosti dosáhnout. Podle některých kritiků oslovených INFO.CZ plán obsahuje taková ustanovení, která naopak mohou prohloubit nerovnost mezi pohlavími.
„Hlavním problémem českého školství je totiž feminizace. A její zmírnění strategie ministerstva takřka neřeší, nebo se jí věnuje jen okrajově. A místo toho se zabývá věcmi, které vlastně nikoho, včetně žen, ve společnosti netrápí,“ řekla INFO.CZ předsedkyně Aliance pro rodinu Jana Jochová. Plán, který je každému dostupný na stránkách ministerstva, prosazuje například podporu organizacím a spolkům, jejichž činnost a práce bude genderově vyvážená. Podobně, tedy s ohledem na „genderovou rovnost“, by se měla posuzovat i podpora pedagogického výzkumu či personální složení různých odborů na ministerstvu.
Část plánu se ale dotýká i způsobu posuzování nových učebnic pro žáky základních škol. Už v blízké budoucnosti (plán obsahuje časový harmonogram) by měly být posuzovány nejen po odborné stránce, ale také podle toho, jak jejich obsah zohledňuje rovnost žen a mužů. Pokud to nebudou splňovat, nemusí být schváleny pro výuku. Navíc plán počítá s „generovou aktualizací“ současných výukových materiálů.
„Učebnice by měly obsahovat především fakta. A pokud na dějiny budeme pohlížet genderovou ideologií, může dojít také ke zkreslení těchto faktů,“ říká Jana Jochová. Podobně kontroverzní je podle ní požadavek, aby učebnice neobsahovaly genderové stereotypy, tedy například nezobrazovaly výhradně muže v garáži a ženy v kuchyni. „Taková prezentace může naopak vést k pocitu méněcennosti u těch žen, které se samy a dobrovolně rozhodly starat se o rodinu a zůstat doma s dětmi. A cítí se při tom dobře,“ oponuje Jochová.
Kde byly husitky?
Autoři plánu s takovou kritikou nesouhlasí, a týká se to i zmíněné „genderové aktualizace“ obsahu učebnic. „My v žádném případě nechceme přepisovat dějiny, jak nám mnozí neprávem vytýkají,“ řekla INFO.CZ psycholožka Irena Smetáčková-Moravcová, jedna ze spoluautorek dokumentu s názvem „Pomůcka při posuzování genderové korektnosti učebnic“. Podle ní jde o to, že popis určitých dějinných událostí nebo doby někdy vůbec neobsahuje takřka žádné zmínky o existenci druhého pohlaví. Příkladem může být třeba část dějin středověku, v jejichž popisu někdy úplně chybí ženský fenomén a jako hybatelé veškerého dění jsou zmiňováni pouze muži.
„Nejde o to dosazovat v učebnicích na místa mužů ženy. Měli bychom ale zároveň v učebnici vysvětlit, proč tomu v určité době tak bylo, proč byly některé činnosti výhradně mužskou záležitostí,“ uvedla Smetáčková-Moravcová. Děti ve školách by tak podle ní dostaly ucelenou informaci o tom, proč a za jakých okolností byly role pohlaví výrazně rozděleny nebo z jakého důvodu neměly ženy stejná práva jako muži. „Takový výklad může v současnosti pomoci dětem k lepší orientaci v tom, jak společnost jako celek pokročila a z jakých historických zkušeností vychází,“ uvedla Smetáčková-Moravcová.
Nerovná rovnost
Ani s takovou argumentací ale někteří kritici plánu rovnosti pohlaví nesouhlasí. I Vítězslav Šťastný, který je učitelem na základní škole v Turnově, považuje podobné úpravy za cestu špatným směrem. Podobně jako Jana Jochová se domnívá, že hlavním „genderovým problémem“ ve školách nejsou „genderově nevyvážené“ učebnice, ale tzv. feminizace školství. „Děti se totiž potřebují ve škole stejně jako v rodině setkávat s mužským i ženským přístupem, které jsou, ať už chceme nebo nechceme, přece jen trochu odlišné,“ řekl INFO.CZ Šťastný.
Ze své zkušenosti údajně ví, že i mnohé učitelky by přivítaly, kdyby ve školách učilo více mužů. Podle Šťastného by se mělo ministerstvo snažit tento problém vyřešit jako první, a to třeba i formou možných stipendií pro učitele nebo jinou podporou. „Místo toho se ale investuje do vytváření podpor a programů, které školství vůbec nepotřebuje,“ uvedl Šťastný.
Kritici strategického „plánu rovnosti“ navíc upozorňují na to, že ani ti, kteří někdy i velmi radikálně prosazují rovnost pohlaví, své zásady sami nedodržují nebo se jimi neřídí, což může mít velmi demotivující účinek. Příkladem je třeba autorství již zmíněné „Pomůcky při posuzování genderové korektnosti učebnic“, jejímž autorkami jsou kromě doktorky Smetáčkové další tři ženy. Žádný muž se na tomto důležitém dokumentu nepodílel.
Podobné je to i v případě složení realizačního týmu projektu „Genderová rovnost na MŠMT,“ který tvoří šest žen a jeden muž. Tím mužem je Vítězslav Slíva, aktivista v oblasti rovnoprávnosti menšin s odlišnou sexuální orientací a spoluzakladatel spolku Charlie, zaměřeného na podporu práv „gay, lesbických, bisexuálních, asexuálních a transgender jedinců“. V projektovém týmu je každopádně jediným mužem.
INFO.CZ zaslalo ministerstvu školství dotaz, zda by právě týmy a odbory, které mají na starosti agendu prosazování „genderové rovnosti“, neměly jít příkladem. Tiskový odbor MŠMT však ani po dvou dnech od položení dotazu nereagoval. Doktorka Smetáčková-Moravcová „genderovou nevyváženost“ některých vědeckých a realizačních týmů „Plánu rovnosti“ přiznává. Má to ale podle ní objektivní příčinu. „V Česku najdete totiž opravdu jen málo odborníků, mužů, kteří by se profesně zabývali otázkou nerovnosti pohlaví,“ uvedla.
