Musíme se stát absolutními profesionály a dělat i nepopulární politiku, říká Richterová

Vratislav Dostál

12. 01. 2020 • 07:30

Poslankyně Olga Richterová na sjezdu Pirátů obhájila post první místopředsedkyně. V rozsáhlém rozhovoru, který jsme s ní pořídili v Ostravě právě v průběhu volby místopředsedů, vysvětluje své motivace, ambice a cíle. Kromě toho, že se chce i nadále věnovat sociální oblasti, hodlá svou energii napřít do vzdělávání členů strany a současně do propojování a sdílení jejich zkušeností z komunální, centrální i krajské politiky. Hovořili jsme také o nedostupnosti bydlení či případných koaličních spojencích v budoucí vládě. A také o tom, zda má ještě smysl politiku vnímat na pozadí pravo-levého konfliktu.

Sjezd Pirátů se odehrává – skoro bych řekl – v idylické atmosféře. Přesto: není v dosavadním fungování strany něco, co by se mělo změnit? Na čem by nově zvolené vedení mělo přece jen zapracovat? Anebo ještě jinak: s čím jste do vedení strany kandidovala a na čem chcete v příštích dvou letech pracovat především.

Osobně se chci věnovat především dalšímu vzdělávání našich členů, aktuálně především našich krajských lídrů. Ostatně v sobotu jsme je na sjezdu také představili. V této souvislosti jsem ráda, že mezi nimi jsou i tři ženy – kandidátky na post hejtmanky. Kraje mají velký dopad a vliv na zdravotnictví, sociální služby a školství, což jsou oblasti, kterým se věnuji. Proto chci přispět k tomu, aby systém vzdělávání lídrů fungoval co nejefektivněji.

Povedu expertní tým, abychom udělali maximum pro soudržnou a tudíž dlouhodobě fungující společnost. A tak, jak máme nyní napojené na vnitrostranické vzdělávání a předávání zkušeností starosty a radní velkých měst, tak do toho chceme následně zapojit naše krajské politiky. Je třeba vyměňovat si informace, aby se praxe na místní úrovni potkávala s legislativou. Také proto zavedeme čtvrtletní setkávání výkonných týmů, bude tam třeba 70 nebo 80 lidí.

Předseda Ivan Bartoš hovořil o tom, že chcete mít v krajích aspoň sto mandátů. Je to realistický cíl?

Získat desetinásobek toho, co jsme měli v krajích po posledních krajských volbách, je určitě realistický cíl. A naším úkolem teď je vytvořit krajským politikům takové odborné zázemí, aby mohli od prvního týdne po volbách začít pracovat a postupně dodávat výsledky.

Na jednu stranu už celkem otevřeně hovoříte o tom, že chcete být součástí exekutivy na různých úrovních, současně se ale dost opatrně stavíte k otázce, s kým by to případně mohlo být. Není v tom rozpor?

Ale vždyť to říkáme poměrně jednoznačně. V tomto ohledu platí naše schválená strategie. Nepřekonatelné ne platí na adresu SPD a KSČM. Pokud jde o hnutí ANO, ve strategii to máme také jasně: nebudeme v koalici s trestně stíhaným politikem, tedy aktuálně s Andrejem Babišem, či s politikem s velmi pošramocenou pověstí. Současně je tam podmínka, že se nenecháme převálcovat, že nepůjdeme do koalice, kde by třeba ANO mělo obrovskou většinu.

Sjezd Pirátů je možná jediným, na kterém člověk nezaslechne slovo levice nebo pravice. Piráti se zkrátka pravo-levému dělení vyhýbají…

A k čemu je toto dělení dobré?

Myslíte, že už neplatí?

Já nevím. My se snažíme dělat věci, které fungují. Pokud bych měla říct, co tady na sjezdu naše lidi nejvíc zajímá, tak to jsou otázky na naše klíčové priority, jaká nabízíme řešení. A když řešení představíme, není potřeba se kvůli tomu zaškatulkovat.

Pirátům se dlouhodobě nedaří příliš oslovit starší skupiny voličů, anebo obecně lidi, kteří nejsou tolik na internetu. Co s tím hodláte dělat?

Musíme posílit vydávání novin, fyzických Pirátských listů. Spousta lidí, kteří nám dali důvěru ve volbách, o nás věděla právě z těchto listů, které jsme jim rozdali v ulicích měst. Papírový tisk ale není jediná cesta k těmto lidem, musíme také rozšiřovat členskou základnu tak, aby mělo kolem sebe co nejvíc lidí aspoň jednoho člena Pirátů. Každý z nich je vysílač, každý může ovlivňovat lidi ve svém okolí.

Především ve větších městech lidi trápí zvyšující se nájmy i ceny bytů. Bydlení se pro řadu z nich stává nedostupné. Co s tím?

Je to obří problém, který se skládá z několika dílů. Jedna věc je zaseknutá nebo zabržděná výstavba. Při bližším pohledu člověk přitom zjistí, že část průtahů jde za státními úřady, část z nich jsou developery nerealisticky předložené projekty, které tudíž musejí být vráceny k přepracování. Rozhodně to není tak, že tady výstavbu brzdí, jak se občas hanlivě tvrdí, pouze ekologičtí aktivisté.

Další díl v mozaice je obecní bydlení. Je to otázka, jak jednotlivé obce naložily nebo nakládají se svým bytovým fondem. Třeba v Praze ještě pořád jsou po předchozích vedeních stovky volných obecních bytů, které je potřeba opravit, aby pak mohly být užívány. S tím souvisí další věc, a to zásadní, že by obce pokud možno neměly už žádné své byty prodávat. V opačném případě už vůbec nepůjde dělat jakoukoli rozumnou bytovou politiku.

Třetí díl je obecní výstavba. Vláda sice slibuje, že ji podpoří přes svůj dotační titul, přitom ale dosud není jasné, zda obce budou moct tento dotační titul použít i na výkup existujících bytů. Přitom je řada měst a obcí, kde je třeba byty vykoupit, zrekonstruovat a pronajmout. Typicky třeba v příhraničních oblastech země. Pak je tady samozřejmě družstevní výstavba, kde je třeba vyjasnit, jakým způsobem by do takových projektů vkládala obec pozemky.

Právně je to u nás dost neprobádaná oblast, my na ní ale pracujeme. Třeba v Praze možnosti podpory družstevní výstavby prověřuje radní Hana Marvanová a další v několika městských částech. Další podíl na šroubování cen má Airbnb, kde Praha právě chystá návrh zákona. No, a pokud si to takto všechno poskládáte, můžete nakonec zjistit, že vám zbývá ještě jeden velký díl, který souvisí s tím, že byty v atraktivních městech kupují cizinci na investice a tím se šroubují ceny nahoru.

A teď je otázka, co s tím takové město může dělat. Inspirací by nám mohl být Vancouver, kde město odlišilo byty, kde se dlouhodobě bydlí, od těch, kde je tomu obráceně. Informace, data o prázdných bytech budeme mít od statistického úřadu v roce 2021.

S kým takové opatření chcete prosazovat?

Samozřejmě, musí na tom být politická shoda. Třeba v Praze je to v současné koalici absolutně mimo hru, vím to. Přesto mi přijde férové říct, že před tím nemůžeme zavírat oči. Je to problém, který řeší všechny atraktivní města v Evropě, a my přece musíme rozvíjet města v zájmu lidí, kteří v nich dlouhodobě bydlí a pracují.

Když už o tom mluvíme: jaká je zkušenost Pirátů s působením v koalicích ve třech největších městech v zemi, nota bene ve třech dost odlišných koalicích?

Tím se vracíme k tomu, o čem jsem již hovořila. K propojování se navzájem. V oblastech, kterým se věnuji, to dělám dost intenzivně. Můžu být tedy dost konkrétní. Tak třeba v Ostravě máme náměstkyni pro školství Andreu Hoffmannovou, která posílila například projekty, které pomáhají snižovat segregovanost některých škol a školek, anebo uskutečnila nápad, jak zlepšit kvalitu školních jídelen.

Pozvala kvůli tomu michelinského kuchaře, který má dvoudenní stáže v jednotlivých jídelnách. Ukáže jim, jak by mohli vařit, děti to pak ohodnotí. Standardně se to přitom dělá tak, že se kuchařky jednou za rok sezvou na nějaké školení, kde jim někdo něco vykládá. Tady s nimi špičkový kuchař pracuje přímo v jejich kuchyni.

Anebo když se objeví problém se seniorským domem Slunečnice, hned si s Andreou voláme a hledáme způsob, jak tomu předejít do budoucna. Pokud jde o Brno, byla jsem tam třeba na zastupitelstvu, když řešili projekt zabydlování lidí v bytové nouzi. A zase: náš náměstek primátora Tomáš Koláčný mi dal vědět, že se to bude řešit na zastupitelstvu, zavolal mi a zeptal se, zda nechci dorazit.

Jaký byl váš dojem z toho zastupitelstva?

Strašně mě překvapilo, jak málo se tam debatovalo. Ze sněmovny jsem zvyklá na něco jiného. Vlastně i z Prahy, kde jsem byla čtyři roky na městské části zastupitelkou. Znám spíše rozsáhlá „verbální extempore“.

Takže v Brně to šlo jak po másle?

Byla jsem překvapená. Na to, jak těžké téma řešili, to bylo rychlé. Ale já zase chápu, že koalice fungují různě, různě spolu věci předjednávají. Ve finále je dobře, že tam ten projekt i nadále funguje. Byť to není v rozsahu, který bych si přála. Důležité ale je, že si tam úřad udrží znalosti, jak efektivně dělat sociální práci v bydlení. A když jsem na to téma pak dělala konferenci ve sněmovně, mohla jsem pozvat spoustu našich zastupitelů, kteří se tomuto tématu věnují a mohli se tak podělit o svoje zkušenosti.

Třeba radní Petr Beneš z Prahy 10 tam představil projekt kontaktního centra pro bydlení. Jde o jednoduchou a přitom chytrou věc. Namísto toho, aby si vás úředníci přehazovali jak horký brambor, můžete přijít do centra, říct, že vám je 67, že vám skončí nájemní smlouva a zeptat se, zda vám nemohou nějak poradit nebo pomoct. Kontaktní centrum vás pak nasměruje třeba na realitní servery, anebo vám řeknou, kde získáte příspěvek na bydlení, anebo si zažádáte o jinou pomoc. Spousta rodin s dětmi díky tomu nekončí třeba v azylových domech, které jsou ze své podstaty velmi drahé.

A co ta Praha?

Zase budu konkrétní. Scházím se třeba s Adamem Zábranským, který se věnuje právě bytové oblasti. Právě on jako první od revoluce kompletně zmapoval, kolik je v Praze prázdných městských bytů, které je třeba opravit.

A kolik jich tedy je?

V městských částech 1400. Magistrátních k tomu 700. Což je číslo, které nedává smysl. Pointa ale je, že náš radní vytvořil strategii, jak město podpoří potřebné profese. Učitele, policisty, hasiče, sociální pracovníky tak, aby pro ně mohli část těchto bytů vyčlenit. A tím se dá jinde inspirovat. V tomto duchu si tu práci musíme nastavit všude. Abych já jako poslankyně a první místopředsedkyně mohla efektivně pracovat nejen v centru, ale také pro kraje a komunální úroveň.

Budete součástí nejužšího vedení strany další dva roky. V čem by se strana měla za tu dobu změnit nebo posunout?

Myslím, že se to jako červená nit táhne celým naším rozhovorem. Prostě se musíme stát absolutními profesionály v těch oblastech, kterým se věnujeme. A já si také myslím, že mnozí z nás už profíky jsou. Řeknu úsměvnou historku: máme poslanecký chat, kde si píšeme různé věci. A někdo tam kritizoval, že se v jedné sněmovní restauraci až příliš často vaří jako jediné vegetariánské jídlo čočka.

Okamžitá reakce Radka Holomčíka byla, že je to skvělý, protože je čočka meliorační plodina, pro krajinu výborná. Strašně mě to pobavilo. On má to téma péče o krajinu tak pod kůží, že ho to napadne jako vtipná, ale přitom krásná reakce v debatě o jídle. Protože mu na tom prostě takto záleží. Mě zase dneska nenechalo klidnou to, když tady někdo mluvil o strukturálně postižených regionech: v Ústeckém kraji 15 procent dětí nedokončí základní vzdělání.

Je to šílené. Časovaná bomba pro naši budoucnost. A my tady máme řešení, máme návody, víme, jak komunitně pracovat, víme, co přináší výsledky. Akorát je to natolik mravenčí práce, že ji chce málokterá politická strana podstoupit. A já si stojím za tím, že je to naše úloha, a musíme ji dělat, i když třeba není tak úplně populární.

 

SDÍLET