Neplatič v domě se může sousedům pěkně prodražit. „Pokud je dlužníků víc a k tomu jde o dlouhodobé dlužníky, může se stát, že budou chybět peníze na nezbytné opravy a investice, dojde k chátrání domu a ke snižování tržní hodnoty bytů v takto postiženém domě, nebo dokonce nebude na proplácení dodávek energií a dodavatelé začnou tyto dodávky omezovat,“ říká předseda Svazu českých a moravských družstev Jan Vysloužil. V parlamentu diskutované změny v exekučním řádu by podle něj mohly postavení poctivých nájemníků, majitelů bytů a družstevníků ještě zhoršit.
Jaká je vlastně současná situace s dlužníky a neplatiči? Když je někdo takový v rámci společenství vlastníků či družstevních domů, co to znamená pro něj a co pro společenství vlastníků/družstvo a jejich členy?
Neplatič v domě představuje vždy velký problém. Je jedno, jestli je v domě právní subjektivita, zda společenství vlastníků, nebo jde o dům s družstevními nájemními byty. V obou případech se musí platit dodavatelům energií a služeb za jejich dodávky, je třeba dům udržovat, provádět pravidelné revize vyhrazených technických zařízení a vytvářet rezervy na budoucí opravy společných částí domu. Pokud se v domě vyskytnou dlužníci, kteří služby spotřebovávají, ale neplatí za ně, může to pro ostatní vlastníky a nájemce znamenat vážný problém, a to zejména v menších bytových domech. Pokud je dlužníků více, a jde navíc o dlouhodobé dlužníky, může se stát, že budou chybět peníze na nezbytné opravy a investice, dojde k chátrání domu a ke snižování tržní hodnoty bytů v takto postiženém domě, nebo dokonce nebude na proplácení dodávek energií a dodavatelé začnou tyto dodávky omezovat. Bohužel se již setkáváme s tím, že jsou omezovány dodávky teplé vody a tepla do bytů. Jde sice o ojedinělé případy, ale je to reálné riziko. Na druhou stranu se dlužníci vystavují nebezpečí, že o své bydlení přijdou.
Existují odhady, jaké výše dosahují celkové dluhy vůči společenstvím vlastníků a družstvům? Jaká je průměrná výše dluhu jednoho dlužníka?
Členové SČMBD vykazují pohledávky po splatnosti ve výši cca 200 milionů korun. Za celé Česko to bude samozřejmě mnohem více. Průměrná výše dluhů je kolem 24 tisíc korun. V praxi se však setkáváme s případy, kdy výše pohledávky za jedním dlužníkem dosahuje stovek tisíc korun. Evidujeme i pohledávky přesahující 400 tisíc korun. Jedná se o případy, kdy je pohledávka soudně řešena, ale pravomocné rozhodnutí není v řádu let vydáno. Správce objektu pak není schopen dlužníka z bytu vystěhovat, a ten dále spokojeně byt a služby s ním spojené užívá i přesto, že stále neplatí. Co je však ještě smutnější, je to, že je mnohdy na družstva a společenství nahlíženo při vymáhání dluhů jako na „ty zlé“, kteří se snaží vlastníka či nájemce připravit o byt. Tak to ale není!
Do jaké míry se daří tyto pohledávky vymáhat a kolik jich je nedobytných? Jak se takovéto nedobytné pohledávky řeší? Je zde trend zlepšování situace, nebo naopak zhoršování?
Družstva i společenství při vymáhání dluhů chrání zájmy naprosté většiny svých členů, kteří si své povinnosti a závazky plní řádně a včas. Navíc jim tuto péči řádného hospodáře ukládá zákon. Existence nevymoženého dluhu jednoho člena společenství či družstva může následně způsobit pád jiných do dluhové pasti. V současné době neevidujeme nárůst absolutní výše dluhů, znepokojuje nás spíše nárůst podílu potenciálně nevymahatelných pohledávek, což je způsobeno, mimo jiné, i zmírněním podmínek pro oddlužení, kterého dlužníci často využívají. Tzv. oddlužovací novela insolvenčního zákona zrušila povinnost dlužníků vrátit věřitelům během oddlužení alespoň 30 % dluhu. Zbylá část dluhu je dlužníkovi prominuta a nezbývá tedy nic jiného než pohledávku odepsat. V praxi to znamená, že tyto peníze budou chybět třeba na provedení nezbytných či havarijních oprav. V krajním případě to může vést k tomu, že se budou muset ostatní vlastníci či nájemci v domě složit a chybějící peníze, které stát dlužníkovi odpustil, zaplatí ze svého. Jaký to má dopad na sousedské vztahy v domě a jak je to pro ostatní demotivující, se snad ani nemusím zmiňovat.
