Nejnebezpečnější byl Havel, Vaculík byl psychopat. Známý psychiatr Plzák hlásil StB i informace o pacientech

Byl vyhlášeným psychiatrem, vědcem, televizní hvězdou a bavičem. Ovšem svým způsobem i Jekyllem a Hydem. Známý psychiatr Miroslav Plzák podepsal v roce 1961 spolupráci s komunistickou Státní bezpečností. O odvrácené tváři celebrity se spekuluje dlouho, INFO.CZ proto z několika svazků StB zrekonstruovalo, jak to bylo doopravdy. Plzák příslušníkům StB sděloval informace o diagnózách pacientů, donášel i na kamarády a přátele. Podle Plzáka byl například pozdější prezident Václav Havel nejnebezpečnějším ze signatářů Charty 77, a sám mu předpisoval návykové léky. Spisovatel Ludvík Vaculík byl podle Plzáka psychopat.

Žil životem velmi žádané celebrity. Psychiatr a spisovatel Miroslav Plzák býval častým hostem televizních a rozhlasových pořadů před rokem 1989 i po něm. Napsal desítky vědeckých prací, které se nejčastěji zabývaly depresemi. V roce 1964 založil v Praze první linku důvěry v celém východním bloku. Zjistil tak, že největší procento lidí, kteří hledali okamžitou pomoc psychoterapeuta, mělo problémy právě v manželství.

Guru a zakladatel českého manželského poradenství žil bohémským životem a rád se obklopoval známými a váženými umělci, pohlednými ženami, nejčastěji herečkami. A to byla sféra, která mimořádně zajímala komunistickou Státní bezpečnost (StB). Výtvarníci, hudebníci a herci se často projevovali protirežimně, žili oproti dělnické třídě příliš volnomyšlenkářsky, a to režim nelibě nesl. StB proto hledala mezi touto V.I.P. klientelou svoje informátory. Jedním z nich se stal právě Plzák.

Vlastnoruční záznam Miroslava Plzák, v němž StB hlásí, s kým se stýká.

O spolupráci Miroslava Plzáka s StB se vedou spekulace už od doby, kdy ministerstvo vnitra začalo zpřístupňovat svoje archivy. Začala 13. června 1961. Svůj vztah s StB Plzák po roce 1989 zlehčoval a tvrdil, že si s tajnou policií nikdy nezadal. INFO.CZ prostudovalo několik svazků, kterými psychiatr a jeho hlášení StB prochází. Až dnes se proto lze na jeho případ podívat ucelenějším pohledem.

„Ano, pánové z vnitra byli na klinice každou chvíli, chtěli například, abych donášel na přítele, psychiatra a spisovatele Josefa Nesvadbu, kterého považovali za špióna. Musím říci, že jsem nikdy nikomu z této organizace nic nesdělil a rovněž nepodepsal žádný vázací akt,“ řekl Plzák v roce 2003 časopisu Reflex. 

Známého odborníka se zastala i řada lidí z disentu, tvrdili, že pomáhal režimu nepohodlným lidem. Zjištění INFO.CZ však jeho verzi, na které až do své smrti v roce 2010 trval, vyvrací. Nejenže StB sdělil řadu informací, ale ve styku s ní byl Plzák i výrazně proaktivní. Tvrzení o pomoci pronásledovaným jedincům se nyní ve světle zjištěných událostí jeví jako takzvaný Stockholmský syndrom.

Předně ze svazků vyplývá, že Miroslav Plzák několikrát jako lékař porušil lékařskou přísahu, když s StB rozebíral diagnózy některých svých pacientů, nebo dokonce tyto poznatky StB přímo předal. Za druhé pak StB donášel na své kamarády a přátele.

Záznamní kniha StB na Miroslava Plzáka.

Tajná komunistická policie při svých prověrkách několikrát zkoumala validitu svého pramene a Plzák vždy „prošel“.  Komunistická kontrarozvědka tak například konstatovala, že jeho první manželství se nevydařilo. Plzák s první manželkou Eliškou udržoval vztah jen kvůli dceři Renatě, což StB sám řekl. Mimo rodinu si pak užíval plnými doušky života. Jeho milenkami byly herečky, mimo jiné Marie Drahokoupilová nebo Olga Schoberová, ale i kolegyně – zdravotní sestřičky.

Z materiálů StB přitom vyplývá, že se známý psychiatr snažil využít svého inteligenčního náskoku nad důstojníky tajné policie. Informace, které StB předával, mívaly spíše bulvární charakter. Plzák se podle svazku pravděpodobně snažil s příslušníky StB hrát jakousi psychologickou hru. Jeho poznatků si přesto StB považovala a estébáci svého spolupracovníka s krycími jmény Profesor a Karel považovali za cenný pramen poznatků.

Proč by měla být covid vakcína povinná? Lockdown je taky povinný, jeho výsledky jsou přitom mnohem pochybnější

Společenský agent

Plzákův svazek měl přes 140 stránek, část byla ovšem zničena, například seznam jeho styků s lustracemi. Za pomoci dalších svazků lze ovšem spolupráci s StB zrekonstruovat.

StB zavedla svazek na zástupce Psychiatrické kliniky v Praze s krycím jménem Psychiatr v červnu 1961 na „dobrovolném ideologickém podkladě“. Měl být zaměřen proti osobám rakouského velvyslanectví. StB už o jeho naverbování uvažovala v předchozím roce, Plzák se měl stát takzvaným společenským agentem. „Kandidát verbovky mluví německy a francouzsky a částečně anglicky. Je inteligentní, má společenské vystupování, družné, veselé, povahy. Jeho zálibou je umění, zejména divadlo. Ačkoliv je ženat, nemá zábrany pro styk s jinými ženami. Podle jeho vlastního prohlášení, žijí s manželkou každý podle svého a manželství je udržováno jen kvůli děcku. Mohl by proto být využit k podstavě úřednici rakouského velvyslanectví Horké, v připravované kombinaci přes spolupracovníka Otakara, připoutat Horkou na podkladě citových vztahů a vytvořit tak situaci pro vážnou známost,“ napsal Plzákův pozdější řídící důstojník Rudolf Jelínek.

Protože byl Plzák také vášnivým nimrodem, StB si plánovala, že by se na lovu mohl sblížit s atašé rakouského velvyslanectví Schwarzem. „Napojení by se dalo provést přes spolupracovníka Profesora. Hon by se uskutečnil u lesní správy Nymburk nebo Mělník, kde jsou podmínky pro lov připraveny. Předběžný pohovor s kandidátem byl proveden 27. 9. 1960, přičemž bylo zjištěno, že by se ke spolupráci stavěl kladně,“ zapsal nadporučík Jelínek.

„Dané úkoly plní spolupracovník ochotně a seriózně... Má výborné předpoklady k dalšímu využití. Je ochoten plně spolupracovat. Vidí ve spolupráci svoji vlasteneckou povinnost... I když spolupráce trvá dosud krátkou dobu, možno považovat spolupracovníka za spolehlivého v plnění daných úkolů,“ zaznamenal v září 1961 nadporučík Jelínek.

Nasazení agenta Psychiatra na představitele rakouské ambasády – velvyslance Calice a atašé Schwarze ale nebylo zcela podle představ StB a bylo ukončeno v roce 1964. Plzákovi se totiž nepodařilo se zájmovými osobami styk udržet. Ze čtvrtého odboru byl proto načas propůjčen odboru pátému. Krachem operace zaměřené na rakouské diplomaty a následným propůjčením ale spolupráce Plzáka s StB neskončila.

Takto Miroslav Plzák po letech vlastnoručně popsal StB kontakt s rakouským velvyslancem.

Na Luční boudě jsem doma. Třetí vlny se nebojím, bojím se, co vymyslí vláda, říká Sovová

Strach z prozrazení

Miroslav Plzák svým řídícím důstojníkům vždy kladl na srdce požadavek na maximální konspiraci, nechtěl, aby se jeho spolupráce prozradila. Schůzky se svým řídícím důstojníkem proto často absolvoval ve své ordinaci na psychiatrické klinice v pražských Kateřinkách, kam estébák docházel jako údajný pacient. Při schůzce v jednom z krycích bytů v Karlíně Plzák řídícímu důstojníkovi sdělil, že v tomto místě bude lepší napříště už schůzku neorganizovat. V domě, kde měla StB krycí byt, totiž bydlel i herec Miloš Kopecký, se kterým se Plzák potkával na „mejdanech“ u dalšího spolupracovníka StB. U spisovatele Jiřího Muchy, syna Alfonse Muchy, v jehož bytě na Malé straně se konaly vyhlášené mejdany, nezřídka končící orgiemi.

Miroslav Plzák se po schůzce v krycím bytě v domě, kde bydlel herec a jeho přítel Miloš Kopecký, bál prozrazení.

Z akcí v Muchově bytě se zachovala řada hlášení spolupracovníků StB. V jednom z agenturních záznamů se tak dochovala zpráva, jejíž pramen se zmiňuje právě o Kopeckém, kterého spolupracovník StB v Muchově bytě zaznamenal „značně unaveného“ právě po jednom z vyhlášených mejdanů. U Muchy se scházela řada známých osobností, v jejichž řadách byli i spolupracovníci StB, mezi nimi i jeden obzvláštní objekt zájmu.

Pátá republika je na pochodu, ale kam? Francie se topí v problémech a prezident Macron neví, co s tím

Psychiatrova indiskrece

Tajná policie v roce 1965 plánovala nasadit Plzáka na jeho přítele, taktéž psychiatra, byť na částečný úvazek, protože Josef Nesvadba se spíše než profesi věnoval literární tvorbě. Oba měli společnou zálibu – ženy. Nesvadba se věnoval psaní sci–fi literatury a i on nakonec skončil jako spolupracovník tajné komunistické policie.

Aby StB styk s Plzákem zesílila, vymyslela si, že ho požádá, aby sdělil podrobnosti k lékařce Adrianě Gajdošové, na které StB také pracovala a která byla závislá na fenmetrazinu a se závislostí se léčila v Bohnicích. Fenmetrazin, slangově přezývaný také „fenmetrák” nebo jenom „metrák” je látka chemicky podobná metamfetaminu. Podobně jako metamfetamin způsobuje pocity euforie, stimulovanosti a dále i problémy se spánkem a poruchy pozornosti.

Vztah Miroslava Plzáka se ženami popsala spolupracovnice s krycím jménem Varja, která s ním sama udržovala styk.

Následně se nový řídící důstojní Karel Odvárka s Plzákem sešel. Dozvěděl se, že žije s herečkou Marií Drahokoupilovou a že se chystají odjet na dovolenou do francouzského Cannes. Plzák Odvárkovi řekl, že nechce donášet na kolegy, když se někdo z nich ukecne. Odvárka mu vysvětlil, že o takové věci zájem nemá, že mu jde o seriózní informace. Odvárka pak zaznamenal, že byl Plzák ochoten mu zjistit informace o léčbě doktorky Gajdošové. „Slíbil, že se podívá a že se může případně přeptat i kolegů a pak mi sdělí potřebné informace. Na závěr rozhovoru Plzák řekl, že s orgánem Jelínkem si rozuměl a že doufá, že si budeme také rozumět... S obnovením spolupráce souhlasí, sám připomínal zájem o konspirativní styk, a je ochoten, jak se sám vyjádřil, pomoct nám v naší práci. Tuto pomoc pokládá za svou občanskou povinnost,“ zanesl do svazku kapitán Odvárka.

StB si od Plzáka slibovala, že bude přinášet informace o kolegovi, spisovateli a příteli Josefu Nesvadbovi a jeho stycích (mimochodem později se stal také agentem StB – krycí jména Spisovatel, Autor a Kontakt–492). Legendou bylo, že bude Plzák podávat informace k uprchlému spisovateli Odolenu Zítkovi. Zítek a Plzák měli společnou milenku, spolupracovnici StB Vendulu Kratochvílovou s krycím jménem Varja. Plzák dostal nové krycí jméno Karel a byl StB nově zaměřen na problematiku USA. Hned po obnovení spolupráce si kapitán Odvárka poznamenává, že se s Plzákem sešel už šestkrát a on mu předal pět agenturních zpráv, které psal na psacím stroji.

Plzák třeba StB sdělil detaily z Nesvadbovy cesty do USA, informace mu poskytl spisovatel Josef Škvorecký. Plzák také popsal Nesvadbovu návštěvu Frankfurtu. Plzák dostal od StB nakázáno, aby se zúčastnil setkání u výtvarníka Jiřího Wintra Neprakty a sledoval Nesvadbu, jeho prostřednictvím měl navázat kontakt s občany západního Německa. Posléze zase StB vyzradil, že před ním Nesvadba dekonspiroval údajného spolupracovníka tajné policie. O Nesvadbovi StB také řekl, že měl obavu, že je vyšetřován kvůli styku s děvčaty. Nesvadbu charakterizoval jako zbabělce. Před výjezdem Nesvadby do Velké Británie chtěl Plzák vědět, za kým pojede, a tuto informaci StB také předal.

Záznam ve spisu Miroslava Plzáka k Josefu Nesvadbovi.

O rok později předával Odvárka řízení Plzáka kolegovi Emilovi Škodovi. Sešli se u Plzáka v ordinaci a ten jim mimo jiné sdělil, že se má setkat se západoněmeckým novinářem Svenem Vittingem Schürenbergem, který se zajímal o problémy mládeže. Plzák sám prý o styk kvůli pracovnímu zaneprázdnění zájem neměl, ale pokud by StB chtěla, nabídl se, že bude v kontaktu s německým občanem pokračovat.

Plzák v tomto čase řešil s StB i psychicky nemocného spolupracovníka, který podle něj na psychiatrické klinice zabíral místo.

Hlášení Miroslava Plzáka o kolegovi.

Nasazen na problematiku USA

Známý psychiatr byl v té době připravován na takzvanou podstavu americké rozvědce. Měl vyjet do NSR, kde se měl potkat s Američany v Mnichově. Plzák potvrdil, že je ochoten uložené úkoly splnit. Navrhnul, že by mohlo ke kontaktu dojít prostřednictví přítele žijícího v Německu nebo prostřednictvím milenky Fedi Markové, která měla v USA strýce.

Když jej StB prověřovala kvůli plánovanému kontaktu u dalších spolupracovníků, muž s krycím jménem Henry o něm mimo jiné prohlásil, že „v Praze není hezká žena, se kterou by něco neměl“. Podle Henryho se také Plzák dvakrát účastnil „výstředností s mladými děvčaty u spisovatele Muchy“. StB Plzák v té době předal informace o návštěvě západoněmeckých kolegů. Plzák také několikrát prozradil, kdo konkrétně mu vyměnil koruny za západoněmecké marky.

Řídícímu důstojníkovi také prozradil, že se seznámil s Američanem Denhamem, který je „žid, velmi dobře hovoří česky“. Denham se v ČSSR podle Plzáka objednal na léčení, protože „je impotentní“. Plzák také navedl StB na kolegu, který by mohl být pro ni přínosný. Estébáky také informoval o kolegovi, který vycestoval do Rakouska, za jehož odchod kvůli problémům na klinice u StB orodoval. Dále také uvedl, že by měl v NSR navštívit zpěvačku, která emigrovala z Německé demokratické republiky.

Na další ze schůzek Plzák StB prozradil, že u něj intervenoval přítel spisovatel Theodor Wilden kvůli milence, která se léčila po pokusu o sebevraždu v Bohnicích a kvůli svému problému s trestním stíháním kvůli pašování drahokamů. Plzákův svazek pak obsahuje několik dalších informací o známých či blízkých spolupracovnících. Následuje sledování Plzákovy korespondence.

Miroslav Plzák byl počátkem sedmdesátých let převeden z agenta, informátora, do kategorie Důvěrník. Důvěrník shromažďoval informace, které pomáhaly kontrarozvědce plnit prověrkové, pomocné a orientační úkoly národně–bezpečnostní povahy v souvislosti s odhalováním nebo objasňováním protistátní činnosti. Plzák měl být nadále využíván do báze americké rozvědky a v jednom ze sledovacích objektových svazků.

Ke konci sedmdesátých let si Státní bezpečnost zaznamenala: „Jmenovaný udržuje v současné době styky v oblasti kultury a mezi některými exponenty pravice. Vzhledem k ochotě nadále s orgány udržovat styk bude jmenovaný nadále využíván jako Důvěrník.“

Legenda o hrdinném lipenském potápěči padla. Jeho útěk byl řízenou akcí StB

Fenmetrazin pro nejnebezpečnějšího Havla

Na schůzce s majorem StB Vladimírem Maturou u Plzáka v ordinaci v roce 1977 se psychiatr rozmluvil o signatářích Charty 77. Charta 77 byla neformální československá občanská iniciativa, která kritizovala politickou a státní moc za nedodržování lidských a občanských práv, k jejichž dodržování se ČSSR zavázala při podpisu závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách.

Maturovi Plzák řekl, že z doslechu kolegů a lidí, kteří se „o těchto lidech něco občas dozvědí“, si Plzák udělal úsudek, že pokud jde o spisovatele Ludvíka Vaculíka, nepovažuje jej za zdravého člověka, ale psychopata. Důležité je vědět, že Plzák léčil Vaculíkovu milenku a Vaculíkova manželka Marie za ním chodila do manželské poradny. Vaculíkova milenka byla podle Plzáka hysterka, Maturovi pak sdělil, že mu Vaculíková řekla, že se její manžel chystá zabít příslušníka StB. Dále StB sdělil, že přátelství se spisovatelem Pavlem Kohoutem skončilo, protože Kohout dal „jiný výklad“ Plzákovým stykům s herečkou Marií Drahokopilovou. S Marií Vaculíkovou se Miroslav Plzák scházel často a zprávy o rozhovorech s ní předával Státní bezpečnosti.

Záznam schůzky s Marií Vaculíkovou.

Estébákovi Maturovi Plzák popsal v září 1977 i svůj vztah k Václavu Havlovi. „Havel se ještě před vazbou často obracel na něj, aby mu předepsal fenmetrazin, který Havel pravidelně užíval. Plzák zná Havlovu psychiku a psychologii a považuje jej za člověka, který je v tomto uskupení nejnebezpečnější. Havel má vytříbený smysl pro logické uvažování, umí se rychle rozhodovat a odhadnout situaci, má smysl pro koncepční práci. Dotázal jsem se Plzáka, jak často se s ním stýkal. On řekl, že pokaždé, když Havel potřeboval fenmetrazin. Plzák odhadl, že bychom potřebovali udržet jeho kontakt, namítl však, že nyní neví, kde bydlí. Vysvětlil jsem mu to. Plzák také neví, kam Havel chodí a nevyloučil možnost se s ním eventuelně sejít při obědě,“ zapsal si major Vladimír Matura. 

Plzák byl podle něj ochoten si udělat čas na další schůzky. „Slíbil připravit výpis anebo nahlédnutí do spisu Zděnky Erteltové (Erteltová byla milenkou Ludvíka Vaculíka – pozn. red.) , která se v ústavu léčila. Slíbil rovněž vytvořit přirozené podmínky pro setkání s Marií Vaculíkovou, což může zdůvodnit svojí vhodně pronesenou nabídkou její léčby. Dotázal jsem se, zda je běžnou praxí zvát po několika letech pacienty k prohlídce. I toto Plzák připustil,“ uvedl do Plzákova svazku Matura a hned se domluvili na další schůzce. „Vzhledem k dobrému vztahu k orgánům ministerstva vnitra i ochotě pomoci, doporučuji styk prohloubit, vést jmenovaného jako důvěrníka a provádět s ním konspirativní styk,“ uzavřel svodku major Matura.

Záznam ze spisu k Václavu Havlovi a Ludvíku Vaculíkovi.

Osobní agenturní záznamy a zprávy StB v drtivé většině skartovala. Dokladů o tom, že Plzák StB poskytoval informace z chorobopisů, je ve svazcích více. Režimem pronásledovaný spisovatel Jan Beneš například o Plzákovi v časopise Týden v roce 2003 prohlásil: „Plzáka by měla lékařská komora vyhodit, protože chorobopisy svých pacientů za odměnu odevzdával Státní bezpečnosti... Nepěkný člověk.“

Historik Petr Blažek ke spolupráci Miroslava Plzáka s StB připomíná, že například v roce 1969 předal Státní bezpečnosti dokument z konzilia psychiatrů, které se zabývalo upálením studenta Jana Palacha. Konzilium podle Blažka řešilo, zda budou Palacha následovat další živé pochodně a usneslo se, že nejspíš žádné ne. „Tuto písemnost, kde bylo i hodnocení pobytu Jana Palacha v nemocnici, předával krátce po smrti Jana Palacha Státní bezpečnosti on. To v jeho svazku není, to jsem našel úplně jinde,“ popisuje Blažek.

Petra Blažka překvapuje v případě Plzáka smířlivost Marie Vaculíkové, o níž předal Plzák tajné komunistické policii mnoho hlášení, ale i dalších lidí, na než předával tajné komunistické policii zprávy. „Ta dokumentace je velmi rozsáhlá, existuje celá řada dokladů v dalších spisech, kde jsou zachovány záznamy o schůzkách. Dokonce i výjimečně vlastnoruční zprávy. Svědčí to o dlouholeté a rozsáhlé spolupráci, při které předával množství informací ke svým pacientům,“ konstatuje Petr Blažek. Podle něj Plzák tajné policii předával zprávy o jejich zdravotním stavu, které pak StB zneužívala při akcích proti těmto osobám. „Nejvíce pak například u Madly Vaculíkové. Je paradoxní, že ani ta dokumentace několik lidí, včetně Madly, nevedla k tomu, aby k tomu jasně přistoupili. Ony jsou to citlivé informace, o rodinných vztazích, problémech v manželství, intimní věci, nevěry. Proto je asi složité pro ty lidi na to nějakým způsobem nahlédnout a nějakým způsobem to reflektovat,“ pokračuje Blažek.

Blažek připouští, že byly některé z těchto Plzákových informací ve sledované a pronásledované komunitě disidentů nebo umělců veřejným tajemstvím. „Proto bývá někdy používán argument, že StB nepředával zásadní informace. Já si to ovšem nemyslím. Nikdo nemůže říct, kolik těch informací přesně bylo, jak byly citlivé a jak mohly zasáhnout člověka, o němž Plzák informace předával. My jsme se s kolegou Radkem Schovánkem opakovaně s Vaculíkovými mluvili a víme, že i po těch letech to neustále řešili. A místo toho, aby se k tomu jasně postavili, tak spíš toho člověka omlouvali. Je to takový zvláštní Stockholmský syndrom. Plzák byl bezpochyby příjemný společník, nakonec měl začínat jako společenský agent, takže možná to vede k tomu, že lidi závažnost jeho konání vytěsňují. Myslím ale, že ten příběh je jasný. I případ Jana Palacha ukazuje, že když chtěli estébáci za někým z psychiatrické branže jít, tak šli kvůli dlouholeté spolupráci za ním. Protože věděli, že ty informace budou přesné,“ uzavírá historik Blažek.

SDÍLET
sinfin.digital