Obří podvod, nebo oprávněný restituční nárok? Na Slapech jde o pozemky za stamiliony

Jan Hrbáček

13. 10. 2020 • 06:00
Na konci října se má na soudu Praha-západ odehrát mimořádně zajímavé líčení. Jde o restituce lukrativních pozemků v hodnotě stovek milionů korun u Slapské přehrady. V žalobě restituentů, která není jejich zdaleka jedinou, jde o hodně. Míří vůči lidem, kteří si na pozemcích na Slapech, nabytých v dobré vůli, zakoupili nemovitosti a nyní o ně mohou přijít. Případ od počátku provází řada pochybností, zda jde o skutečně legitimní nárok restituentů nebo naopak o pokus o podvod.

Ždáň na Slapské přehradě je jednou z nejžádanějších lokalit v Česku. Z hlavního města sem cesta trvá necelou hodinu, a proto jde o velmi oblíbenou rekreační a jachtařskou destinací. O pozemky na poloostrově na Vltavě se už delší dobu vede restituční spor a probíhá řada soudních řízení, které iniciovali potomci statkáře Václava Adámka.

Po roce 1990 si na Ždáni koupila kousek břehu s malebným výhledem na přehradu řada lidí. Noví majitelé žili dlouhé roky v přesvědčení, že v dobré víře nakoupené pozemky od družstva, které zde mělo od šedesátých let rekreační zařízení, jsou definitivně jejich. Objevil se ale problém nebývalých rozměrů. Po roce 2000 byly pozemky, i s na nich postavenými nemovitostmi, některým vlastníkům odebrány s tím, že o ně zažádali původní majitelé. A v soudním sporu s potomky rodiny Adámkových zažil debakl „porevoluční“ prodejce pozemků – zmiňované Družstvo pro rekreační bydlení, přezdívané DRB.

Restituční kauza nese podobné rysy jako jiný známější případ Bečvářova statku v Praze. Klíčovou roli v ní hraje dokument, o jehož pravost se vede tvrdý spor, a také skutečnost, že se v restituční kauze angažuje bývalý komunistický prominent.

Pražský městský soud v kauze restituce Bečvářova statku potrestal v červenci tři bývalé pracovníky pozemkového úřadu vězením a podmínkou. Kvůli nim podle soudu vznikla státu škoda 1,4 miliardy korun. Lukrativní pozemky v hlavním městě získala žena, která, jak se ukázalo, nebyla příbuznou velkostatkáře Julia Bečváře. Parcely se nakonec dostaly do rukou kontroverzních pražských podnikatelů v čele s Romanem Janouškem.

Pojďme si přiblížit osoby a obsazení ždáňské restituční kauzy. Restituentkami jsou dědičky rodiny sedláků Adámkových Jana Bártová a Pavla Imrichovičová. Právní a lobbistické služby zajišťuje bývalý příslušník Veřejné bezpečnosti a kariérní komunista Ladislav Höschl. Proti nim stojí majitelé desítek nemovitostí ve Ždáni a spousta právníků. Ve sporech jde o údajné restituční nároky na téměř 50 hektarů pozemků, které byly před více než 80 lety odkoupeny státem kvůli výstavbě Slapské přehrady. Jedno ze soudních líčení se odehraje už koncem října.

Nevýhodná smlouva v tísni?

Jana Bártová a Pavla Imrichovičová ze Slap se snaží dosáhnout restitučních nároků kvůli údajně neadekvátnímu státnímu odkupu polností už řadu let. Ty patřily jejich předkům farmářům – Václavovi a Marii Adámkovým z Přestavlk. Adámkovi s vykoupením pozemků po druhé světové válce souhlasili a dostali za ně v té době vysokou částku, přes milion korun. Za tyto peníze si pak pořídili jiné, lokací mnohem výhodnější pozemky. Dědičky ovšem nejsou s kompenzací za pozemky u přehrady spokojeny a nových restitučních nároků se domáhají.

Ve sporu je klíčovým nástrojem velmi zvláštní žádost o vypořádání restitucí. Ta ovšem není pozemkovým úřadem náležitě označena, že byla v zákonné lhůtě skutečně přijata a zaevidována. Přestože na pozemkovém úřadě neproběhlo podle zjišťování INFO.CZ její standardní zaevidování, ve spisu úřadu se záhadně ocitla.

Restituentky požadují přímé vydání pozemků nebo poskytnutí náhrady v rozsahu zhruba 45 hektarů, které původní vlastníci (Adámkovi) pozbyli v roce 1949 pro stavbu vodního díla – zdymadla Slapy. Bártová a Imrichovičová konkrétně uplatňují restituční titul: „uzavření kupní smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek“ podle zákona o půdě a jiném zemědělském majetku z roku 1991. V tomto restitučním požadavku jde o rozsáhlou rekreační oblast s desítkami nových vlastníků nemovitostí: jsou jimi fyzické i právnické osoby, včetně České republiky. Část pozemků je zastavěna chatovou osadou a sportovně rekreačními objekty. Další část tvoří břehy Slap a zatopená oblast přehrady. Část tohoto majetku restituentky už v minulosti obdržely na základě rozhodnutí někdejšího Pozemkového úřadu Praha-západ a rozsudků Okresního soudu Praha-západ.

Zda se jedná v případě žádosti o nové pozemky o skutečně oprávněný nárok, či nikoliv, musí vzhledem k negativním rozhodnutím Státního pozemkového úřadu rozhodovat soudy. „Restituentky argumentují tím, že jejich nárok naplňuje restituční titul ‚kupní smlouva uzavřená v tísni za nápadně nevýhodných podmínek‘ a že byl řádně uplatněn v termínu dle platné legislativy. S tím Státní pozemkový úřad nesouhlasí,“ sdělila INFO.CZ mluvčí této instituce Lenka Růžková.

Proč? Podle Růžkové jednak proto, že prodej pozemků farmářů Adámkových byl připravován dlouho a podle pamětníků s původními vlastníky pozemků diskutován již před 2. světovou válkou. „Ale především byly podle smluv pozemky řádně vykoupeny za adekvátní cenu a se souhlasem majitelů. První smlouvou z roku 1947, na kterou se nevztahují restituční předpisy, prodali Adámkovi pro stavbu vodního díla – zdymadla u Slap - svoji hospodářskou usedlost č. p. 23 a 58 s pozemky o výměře 33,5 hektarů a za utrženou náhradu si k hospodaření pořídili jinou zemědělskou usedlost. Navíc mimo území připravované stavby a zátopové oblasti,“ upozorňuje úřad Růžková.

V roce 1949 prodali Adámkovi za stejným účelem několika kupními smlouvami zhruba 45 hektarů další zemědělské a lesní půdy. A právě o ty se dnes hraje před soudy. „Časově již tento prodej sice spadá do rozhodného období, ale přesto dle našeho názoru nesplňuje titul ‚kupní smlouva uzavřená v tísni za nápadně nevýhodných podmínek‘,“ tvrdí neochvějně Lenka Růžková ze Státního pozemkového úřadu.

Originál, nebo falzum?

Na tento majetek, převedený na stát zmíněnými kupními smlouvami z roku 1949, Jana Bártová a Pavla Imrichovičová vznesly nárok dodatečně až po roce 2000 a právě tato většinová část majetku je předmětem aktuálního sporu. Ve spisu pozemkového úřadu totiž neexistuje žádný originál uplatnění nároku. Pouze je v něm založena obsahově neurčitá kopie, která nemá razítko podatelny, jež by dosvědčovalo, že nárok byl uplatněn na určeném místě v zákonné lhůtě.

V průběhu řízení po vzniku údajného nároku Státní pozemkový úřad zjistil, že v podacích knihách bývalého Okresního úřadu Praha–západ není zaevidováno žádné další uplatnění nároku, vyjma původního, již vyřízeného. „Kromě nároku z 21. 12. 1992, ve kterém restituentky uplatnily nárok na vydání pozemků nebo poskytnutí náhrady za zábor z 60. let minulého století, kterým se již dříve vykoupené pozemky upřesňovaly formou směnné smlouvy, dílčí kupní smlouvy nebo vyvlastněním. Tento nárok byl u tehdejšího příslušného Okresního úřadu Praha-západ uplatněn v řádném termínu (21. 12. 1992). Pozemkový úřad Praha-západ ho zaevidoval po doplnění podání restituentkami a kompletně ho vyřídil do roku 2012. I Státní pozemkový úřad ho zpětně hodnotí jako oprávněný,“ pokračuje ve vysvětlování mluvčí pozemkového úřadu.

Kvůli rozporu ve spisové dokumentaci vyzval Státní pozemkový úřad (který vznikl v roce 2013) v roce 2014 restituentky, aby doložily doklad o zákonném uplatnění nároku. V té chvíli se ale na scéně objevuje jako zmocněnec restituentek bývalý příslušník komunistické policie Ladislav Höschl, později uvolněný pro politickou kariéru v Komunistické straně Československa.

Ladislav Höschl si shodou okolností v minulosti od státu koupil ve Ždáni autokemping a pozemky pod ním později rozprodal novým majitelům. Dnes chodí za novými majiteli jako zástupce restituentek a sděluje jim, že si budou muset svůj legálně nabytý majetek koupit podruhé.

A co se mezitím odehrávalo na pozemkovém úřadu? Bývalý příslušník VB a kariérní komunista Höschl s ním řešil už zmíněný list papíru, který má doložit, že jsou nároky restituentek oprávněné. „Zástupce restituentek Dr. Höschl nejprve na výzvu úřadu nereagoval. Respektive tvrdil, že podatelna Okresního úřadu Praha–západ, pod níž spadal pozemkový úřad jako jeho odbor v době zákonné lhůty k uplatnění nároku, žádná razítka potvrzující převzetí žádosti nedávala. Takové tvrzení se ale nezakládá na pravdě. Státní pozemkový úřad proto ve všech následných správních řízení kontinuálně vydává negativní rozhodnutí. To jest, požadovaný majetek nevydává a nepřiznává za něj náhradu,“ popisuje problém Růžková.

Za některé současné majitele kvůli tomuto pokusu o zmocnění se nemovitostí padla v roce 2014 dvě trestní oznámení pro podezření z podvodu. Jedno podával advokát Tomáš Vašíček, druhé pak advokátní kancelář Moreno Vlk & Asociados. Jakým způsobem s nimi policie naložila ale známo není, ale velmi pravděpodobně je bez bližšího prověřování odložila.

„Děkuji za dotazy, bohužel jsem nebyl zbaven mlčenlivosti, a je mi líto, že od mého vzácného přítele pana Gerö už to ani nepůjde. Děkuji vám za zaslanou reportáž, rád jsem zase po letech svého přítele viděl. Děkuji za pochopení,“ odpověděl na žádost INFO.CZ, jak jím podané trestní oznámení dopadlo, advokát Tomáš Vašíček a zmínil svého klienta Petra Gerö, který se ve věci restitučních nároků velmi angažoval a pátral dokonce v německých archivech.

Ani u advokátka Lenky Pánkové z Moreno Vlk & Asociados INFO.CZ nebylo o moc úspěšnější. Jen jsme se dozvěděli, že policie trestní oznámení odložila.

Restituční titul neexistuje

Vraťme se proto k argumentům Státního pozemkového úřadu. „Z pohledu správního řízení a na základě dokladů, které obsahuje spis převzatý po zaniklém Pozemkovém úřadu Praha-západ doplněný následně vlastním šetřením Státního pozemkového úřadu, můžeme pouze konstatovat, že restituční titul podle našeho názoru není dán. Pozemky byly řádně vykoupeny a nebylo prokázáno uplatnění nároku v zákonné lhůtě. Tento názor úřad vyjadřuje kontinuálně ve svých rozhodnutích,“ shrnula postoj Státního pozemkového úřadu mluvčí Růžková.

A doplnila: „Úřad vydává proto pouze rozhodnutí k postupně doručovaným žádostem Dr. Höschla jako zástupce restituentek, kde jsou nárokovány konkrétní pozemky stávajícího katastru nemovitostí. Na vysvětlenou: Kupní smlouvy byly uzavřeny na výkup pozemků tehdy platné evidence pozemkového katastru, který odpovídá zápisům v pozemkové knize. Tyto pozemky byly v devadesátých letech rozparcelovány pro stavbu rekreačních chat a rozprodány. Nyní jsou evidovány jako parcely stávajícího katastru nemovitostí. Hodnotu majetku vykoupeného v roce 1949 v porovnání se stávající tržní hodnotou pozemků může stanovit jen oprávněný znalec.“

INFO se pokusilo oslovit všechny aktéry příběhu, Janu Bártovou, Pavlu Imrichovičovou ani Ladislava Höschla se bohužel kontaktovat nepodařilo. Právní zástupkyně restituentek Michaela Kopecká se k věci odmítla vyjádřit. „K Vašim dotazům Vám sděluji, že se týkají skutečností, o nichž jsem povinna zachovávat mlčenlivost s odkazem na ustanovení § 21 odst. 1 zákona o advokacii. Věřím, že chápete, že na Vaše dotazy za této situace odpovědět nemohu. Pouze k dotazu, který se týká přímo mé osoby, uvádím, že nejsem v žádném příbuzenském vztahu s Vámi uvedenými osobami,“ naráží Kopecká na jednu z otázek INFO.CZ. Zveřejňujeme proto otázky, které jsme advokátce Kopecké poslali.

Proč dědicové Adámkových uplatnili restituční nárok, když se s rodinou už stát v minulosti vydatně vypořádal?

Co dědicové Adámkových požadují, a jakým způsobem se toho domáhají (např. vymožením si zápisu vlastnictví na katastru), u soudu, kde?

Jakým způsobem dědicové uplatnili restituční nárok, respektive, jakým dokumentem jej dokládají, můžete nám jej (kopii) prosím poskytnout? Pokud jde pouze o dokument uvedený v reportáži, kde je tento dokument uložen - na Pozemkovém úřadu, kterém, kdy, nebo jím disponují pouze dědicové Adámkových? Považujete jej za validní důkaz, kterým lze doložit právo domáhání se restitucí?

S ohledem na to, jak dokument vypadá a není ani řádně označen přebírací procedurou, neobáváte se, že by mohlo jít o restituční podvod v obrovském rozsahu? Odbor řízení restitucí Pozemkové úřadu Praha-Západ tvrdí, že z předloženého uplatnění nároku, ze dne 15.1.1993 není patrno, kdy byl tento nárok skutečně na úřadu uplatněn (chybí podací razítko) a zda byl vůbec uplatněn v zákonné lhůtě vzhledem k negativním lustracím pozemkového úřadu. Ověřovala jste si prosím pravost onoho dokumentu, jak, např. znaleckým posudkem? Kdo tento dokument přinesl, někdo z dědiců Adámkových, JUDr. Ladislav Höschl?

V jakém vztahu jsou dědicové Adámkových s JUDr. Ladislavem Höschlem, který jejich jménem jedná s majiteli nemovitostí na Slapech, kterým vysvětluje, že budou muset za svoje nemovitosti podruhé zaplatit?

Co prosím dědicové požadují Adámkových po stávajících (nyní kvůli rozhodnutí soudu sporných) vlastnících pozemků a nemovitostí na Slapech? Pokud požadují znovuzaplacení nemovitosti nabyté v dobré víře, kolik požadují za metr pozemku?

Další dějství spletité restituční kauzy se odehraje ani ne za dva měsíce. Konkrétně 21. října u Okresního soudu na Praze-západ, líčení povede soudce Jiří Pacovský. Spor běží už od roku 2018, jedno z posledních jednání bylo nařízeno na půlku července, ale soudce Pacovský jej odložil. Další pak na 2. září, ale Pacovský jej opět odložil.

Důvodem k odkladu má podle neoficiálních zjištění INFO.CZ být snaha získat čas pro nabytí právní moci usnesení o procesním nástupnictví a pro doručení vyjádření z konce srpna všem účastníkům sporu. Případně i pro předvolání navrženého svědka. „Toto se zřejmě týká pokusu advokátky restituentů prokázat, že všichni zainteresovaní, ale hlavně Družstvo pro rekreační bydlení, věděli včas a v plné šíři o restitučním nároku. Zde je snad poprvé přesně uvedena, citována a nárokována celá oblasti Ždáně. Máme zprávy, že jako svědkyně bude asi předvolána členka představenstva Družstva pro rekreační bydlení, která by měla potvrdit, že všichni o nárocích restituentů věděli,“ sdělil INFO.CZ jeden z oslovených účastníků sporu. Rozhodnutí soudu, tedy uznání či neuznání nároku, bude pro další vývoj v kauze restitucí na Ždáni zásadní.

SDÍLET