Po digitalizačním hladu přichází tsunami environmentální regulace, říká organizátor ankety Zákon roku Tomáš Babáček. Začíná její další ročník

Poradenská skupina Deloitte a její advokátní kancelář Deloitte Legal spouští za mediálního partnerství INFO.CZ další ročník ankety Zákon roku. Úroveň loňské regulace i výběr pětice nejlepších právních předpisů z loňského roku, o nichž můžete hlasovat na webu věnovaném právě této anketě, jsme mluvili se zakladatelem projektu Zákon roku a předsedou jeho Nominační rady Tomášem Babáčkem, partnerem kanceláře Deloitte Legal. 

Aktuální ročník Zákona roku probíhá ve zcela jiné situaci než všechny předešlé – v koronavirové pandemii. Co nám ukazuje o funkčnosti legislativy a regulace tak, jak ji Česká republika v poslední době pojímá? 

Pandemie se v regulaci projevila třeba enormním nárůstem počtu předpisů. Ročně jich bývá kolem 350, minulý rok jich bylo přes 600. Porovnatelné množství předpisů bylo předtím vydáno jen při vstupu ČR do EU.

V roce 2020 vyšlo zejména množství legislativy navazující právě na koronavirovou pandemii a řešení souvisejících problé. I přesto se ale objevily zákony, které se týkají regulace obecněji a zaslouží si pozitivní hodnocení. Pět z nich je nominováno na Zákon roku. Pojďme je postupně probrat. Začneme zákonem o bankovní identitě, proč jej porota podpořila?

Protože je o digitalizaci státu, po které je hlad. Od zavedení datových schránek a CzechPointů došlo jen k parciální digitalizaci české státní správy, navíc často orientované spíš k zefektivnění kontrolních pravomocí státu, třeba ve finanční správě, než ke zvýšení uživatelského komfortu uživatelů. Bankovní identita by právě mohla uživatelský komfort zásadně zvýšit a podnítit inovace a byznys. Pět milionů Čechů už teď běžně používá elektronické bankovnictví a všichni tito mohou (a nemusí) zdarma svůj přístup do elektronického bankovnictví použít ke své identifikaci v on-line prostředí, aby si z domova zařídili své záležitosti vůči státu nebo se prokázali v jednání s firmami. Autoři tohoto počinu se inspirovali ve Skandinávii, kde už je bank ID rozšířená.

Vyzdvižen je také bezplatný přístup k technickým normám. O co jde tam? 

Abyste se dostal k technické normě, na kterou odkazují právní předpisy, a je tak všeobecně závazná, musel jste za to dřív platit, typicky podle počtu stran. Nyní se zavádí tzv. sponzorovaný přístup k technickým normám, kdy poplatky za přístup k těmto dokumentům chráněným autorským právem hradí příslušný ústřední správní úřad, v jehož gesci norma je. 

Dále porota vybrala novelu zákoníku práce. Nezůstala ale také minimálně na půli cesty?

Novela není revoluční, ale správně reaguje na potřeby pracovního trhu a upřesňuje řadu dosud problematických oblastí. Vyjasňují se pravidla pro doručování písemností (např. výpovědi) a napravují se dříve excesivní podmínky pro automatický přechod zaměstnanců k novému přejímajícímu zaměstnavateli. Více zaměstnanců může také nově sdílet jedno pracovní místo a odstraňují se nerovnosti dané v praxi mezi některými skupinami zaměstnanců při výpočtu a čerpání dovolené. 

Jak byste přiblížil rovněž nominovanou možnost zpětného uplatnění daňové ztráty? 

Už léta existuje možnost uplatnit daňovou ztrátu do budoucna – letos skončím ve ztrátě a tuto si daňově uplatním v následujících letech, kdy už budu generovat zisk, který o to méně zdaním. Nově se zavádí možnost uplatnit daňovou ztrátu i zpětně – minulé roky jsem byl v zisku, a protože jsem se letos dostal do ztráty, můžu požádat o vrácení části daně, kterou jsem v minulých letech zaplatil. Toto opatření cílí na současnou situaci, kdy podnikatel byl před pandemií dlouhodobě v zisku, ale náhle se propadne do ztráty. Zpětné uplatnění ztráty mu umožní získat nutné finanční prostředky, přechodné ustanovení umožňuje nečekat až na podání daňového přiznání za rok 2020 a umožňuje uplatnit odhad ztráty ihned. Je to ale i koncepční řešení pro podobné případy do budoucna, pokud se firma dostane do ztráty třeba kvůli živelné pohromě, nehodě, náhlé změně trhu apod. Při přípravě této nominace navíc rezonovala chvála na příkladný proces konzultace s podnikatelskými svazy a odbornou veřejností. 

A konečně novelu vodního zákona, tedy předvídatelná pravidla hospodaření s vodou v době sucha?

Diskuse o emisích CO2 a opatřeních proti klimatickým změnám někdy zastiňují problém sucha. Přitom řízený přístup k vodě je existenční potřebou všech. Vodní zákon proto u nás zavádí státní a regionální „plány pro sucho“ a další opatření pro zajištění přístupu k vodě. Jde o to dopředu plánovat a mít připravené krizové scénáře, nenechat to dojít až na vrchol krize, kdy už nezbyde než jen všechny provozy zavřít. 

Tématem letošního ročníku je Environmentální regulace. Na co byste chtěli v této souvislosti obzvláště poukázat?

Myslím, že enviro prochází nejrychlejším vývojem ze všech oblastí regulace. Před čtvrt stoletím u nás prakticky neexistovala. Pak přišla vlna se vstupem do EU a nyní přichází tsunami. Vzniká třeba taxonomie udržitelných hospodářských činností, která si neklade o nic menší cíl než odklonit veřejné a soukromé finance od firem, které škodí životnímu prostředí. Než tyto firmy zakáže sektorová regulace, tak prostě vyschnou, neseženou externí financování své činnosti. Spolu s digitalizací, kterou jsme veřejnosti představovali minulý rok, je enviro druhou oblastí určující, jak naše společnosti budou vypadat. Sérií eventů chceme letos přiblížit některé výseče nové environmentální regulace. Vedle udržitelných financí třeba zpracování odpadů a územní plánování. A vodu, která se tedy probojovala do top pěti regulatorních počinů 2020, o kterých teď firmy hlasují. 

Loni to vypadalo, že by se mohl přístup k regulaci začít zlepšovat. Například jednotná data účinnosti nových zákonů ale zůstala jen „na papíře“. Jak tuto reálnou nefunkčnost pozitivních změn hodnotíte? 

Bohužel máte pravdu. V Beck-online spočítali, že z oněch 600 nových předpisů roku 2020 jich jen asi 150 mělo účinnost k 1. lednu nebo 1. prosinci. Na vině je epidemie a také dobíhání předpisů předložených ještě za staré úpravy, na které se jednotné dny účinnosti nevztahují. Doufám, že s uklidněním pandemie se jednotné dny účinnosti stanou standardem. Řada pozitivních věcí rozhodnutých v minulosti teprve nabíhá. Teprve od příštího roku budou předpisy vybavovány přehlednými tabulkami povinností, má dojít k digitalizaci Sbírky zákonů a celého legislativního procesu, v tyto dny úřady finalizují katalogy státních služeb určených k digitalizaci… Těch digitalizačních počinů je rozjetých mnoho, spíš než o jejich počet bychom se myslím měli starat o jejich kvalitu a cenu. A hlavně, myslím, že naší největší brzdou není pomalá digitalizace, ale vlastní mentální limity. Za obrovskou brzdu českého nejen podnikatelského prostředí třeba považuju náš postoj k Evropě. Většina podnikatelské regulace vzniká na úrovni Unie, ne v Česku. Když přitom i na kvalitním fóru přijde řečník s tématem, které „smrdí“ Evropou a k tomu ještě třeba životním prostředím, je po náladě. Desítky let živená odtažitost Čechů od evropských záležitostí si vybírá svou daň v podobě omezené schopnosti českých podnikatelů do nové regulace mluvit a přizpůsobovat se jí, rozuměj využívat ji ve svůj prospěch. Toto společenské naladění Čechů nezmění žádná digitální služba.

Řada lidí začala aktuální pravidla vysloveně ignorovat, například někteří restauratéři. Neznamená to, že je právo opravdu v krizi? 

V krizi je důvěra obecně, na mnoha společenských úrovních. Tento globální fenomén se nevyhýbá ani Česku a právnímu řádu a ano, pandemie trhliny důvěry obnažuje, což je vidět i na občasném ostentativním ignorování opatření cílících na ochranu životů lidí. Každá krize je ale příležitost. Demokratické společnosti, které jsou neustále v pohybu, jich typicky dokáží využít k přerodu. Takže nejsou ani tak určující občasné výbuchy hněvu restauratérů nepřekvapivě frustrovaných jejich situací, spíš bude podstatné, jak zdroj jejich frustrace vnímá většinová společnost, která je ve finále hybatelem změn. Způsobí tato krize celonárodní depresi, nebo povede k mobilizaci a pojmenování nově nalezených sdílených hodnot a potřeb?

SDÍLET
sinfin.digital