Pole jsou nasycená chemií, která vše zabíjí, obilí končí i ve spalovnách. Svědectví úpadku českého zemědělství

Konzervativní noviny

Jan Mazanec

Šedesátník Josef Plešák celý život žije v malé vsi Turovka na Pelhřimovsku. Před rokem 1989 pracoval v JZD, poté šel do „soukroma“ a nedávno s hospodařením na 60 hektarech přestal. Zdůvodňuje to tím, že pro tradiční farmáře je devastující zvyšování nájmů za půdu, vyvolané špatně nastavenými dotacemi. Ty podle něj způsobily i útlum dobytka a zhoršily stav půdy.

Proč je takový problém zvyšující se nájem za pole?

Původně bylo po roce 1989 v zákoně, že „nájemné se stanoví procentem z bonity půdy“. Tady jsme všichni platili 300 korun za hektar. Jenže pak začaly dotované věci jako bioplynky, soláry, řepky a další alternativy. A ti, co do toho šli, tak na to dostávali platby a mohli si dovolit přeplácet nájmy. Přitom pytel obilí dnes stojí skoro stejně jako před dvaceti lety, ale vstupy jsou „tvrdší“. Nestěžuju si, já jsem se neměl špatně, do posledka jsem vydělával. Jenže pokud bych měl platit 4000 za hektar v 650 metrech nad mořem, musel bych si víc „líznout“ dotací a zasít řepku nebo kukuřici. Ale copak bych se pak mohl podívat ráno do zrcadla?! Když jsem hospodařil s dobytkem, vracel jsem hnůj poctivě do půdy.

V čem je hlavní význam hnoje?

Když máš jen umělá hnojiva, tak živiny odcházejí s tou rostlinou a navíc máš kontaminované spodní vody. Chemie zabije všechno živé, pole je úplně „čisté“, bez plevele. Jeden bagrista mi říkal: „Hele, to bylo vždycky ptáků, když jsem šahal do ornice! Lítali na žížaly a brouky. Teď nelétají, protože tam není ani červík.“ Přitom každý malý tvoreček ze sebe něco vyprodukuje, vytvoří humus. Jenže když v půdě není hnůj s bakteriemi, tak půda neudrží vodu. Já už v družstvu říkal: „Proč tam rveme tolik hnojiv?!“. A dnes se v tom pokračuje.

Česko je země velkostatkářů Babišova střihu. Sklízíme dědictví komunismu

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital