Poučení ze slovenských voleb: lákat nevoliče, netříštit síly a nalomit podporu konkurence  

HalfPageAd-1

Vratislav Dostál

05. 03. 2020 • 20:26

Zatímco se tuzemský politický provoz scvrkl na debatu, jak čelit koronaviru, není od věci vrátit se ještě jednou k výsledkům slovenských voleb a hledat poučení pro české reálie. To hlavní zní: pokud chce opozice porazit tábor současného hegemona české politiky, musí přijít se strategií, která osloví nevoliče, nalomí sílu vládního bloku a předejde propadu hlasů pro své spojence.

Mobile-rectangle-3

Co se nepodařilo liberálnímu proudu slovenské politiky, dokázal Igor Matovič. Zvládl něco, s čím málokdo počítal a co se v debatě o šancích opozice nejen u nás nebo na Slovensku podceňuje: jeho kampaň masivně zabrala na lidi, kteří obvykle nechodí k volbám. A taky na prvovoliče. V tom je základ jeho úspěchu. Druhým klíčovým předpokladem  byla jeho schopnost oslovit voliče obou táborů, tedy jak ty, kteří dříve volili některou z koaličních stran, tak voliče opozičních formací. 

Smer, SNS a Most-Híd (tedy strany bývalé vládní koalice) přišly oproti volbám v roce 2016 v součtu o necelých dvacet procentních bodů. Oproti tomu liberální střed spolu s konzervativci či neoliberální pravicí – jakkoli jde o nesourodou směs politických stran, které mnohdy spojoval jen společný pobyt v opozici – posílil jen o nějaké tři procentní body. Přitom mu ale necelých sedm procent hlasů –  a v tom tkví třetí klíčové ponaučení – propadlo.

Jak známo předvolební koalici PS/Spolu chyběl k zisku mandátů necelý tisíc hlasů. S jistou mírou zjednodušení lze říct, že za to může exprezident Andrej Kiska a jeho nová strana Za ludí, která se sice se ziskem necelých šesti procent voličů do parlamentu dostala, avšak za tu cenu, že tříštila liberální proud, aniž by byla schopna oslovit významnější procento lidí z opačného tábora.

Jediný, kdo ve srovnání s volbami v roce 2016 skutečně výrazně posílil, je vítězný Igor Matovič a jeho OLaNO. Konkrétně o čtrnáct procentních bodů. „Vítězovi slovenských parlamentních voleb se podařilo oslovit takřka všechny voliče jednotlivých politických subjektů, které se zúčastnily voleb v roce 2016,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ politolog Michal Mislovič, který působí ve slovenské agentuře Median.

Element nevoliči

To je ale pouze část Matovičova úspěchu, a nejspíš sekundární. „V největší míře OLaNO oslovilo ty voliče, kteří se v roce 2016 voleb nezúčastnili, a zároveň ty, kterým tehdy ještě nebylo osmnáct a nedisponovali tudíž volebním právem,“ zdůrazňuje Mislovič. Potvrzuje tak tezi samotného Matoviče, který právě na tuto okolnost, tedy snahu oslovit nevoliče, upozorňoval v rozhovorech.

„Pokud jde o ty, kteří se voleb v roce 2016 zúčastnili,“ pokračuje v rozboru výsledků politolog, „OLaNO nejčastěji oslovovalo voliče opozičních subjektů Sme Rodina, SaS, SIEŤ, KDH, ale i voliče regionální politické strany Most-Híd.“ Posledně jmenovaná byla součástí vládní koalice spolu se Smerem. Za další zajímavou skutečnost pak Mislovič označuje fakt, že se Matovičovi podařilo oslovit i voliče dlouholetého hegemona slovenské politiky, tedy Smeru, ale také dřívější stoupence krajně pravicové LSNS Mariana Kotleby.

„Je však potřeba dodat, že voliče těchto dvou stran podle našich dat OlaNO neoslovovalo takovým způsobem, jako výše zmíněné formace,“ upozorňuje politolog. „Přesto je zajímavé, že se OLaNO podařilo oslovit nejen nevoliče a prvovoliče, ale i voliče napříč stranickým spektrem,“ nepochybuje Mislovič a dodává: „Zrovna tak nám pohled na voliče ze socio-demografického hlediska naznačuje, že OLaNO volili lidé bez ohledu na pohlaví, věk a vzdělání.“ Zároveň ale s odkazem na data, která má k dispozici, dodává, že vítěznou stranu slovenských voleb přeci jen o trochu častěji volily mladší ročníky.

Nabízí se tedy logická otázka: jakým způsobem se Matovičovi podařilo napříč všemi voličskými skupinami zabodovat? Podle politologa je potřeba analyzovat volební výsledky z několika stran. „Řada expertů tvrdí, že je za úspěchem Matoviče primárně jeho předvolební kampaň. Na tomto místě je ale potřeba upozornit na fakt, že strana disponovala vysokým volebním potenciálem už v mezivolebním období, tedy v letech 2016 až 2020,“ upozorňuje Mislovič s tím, že se volební potenciál Matovičovy strany pohyboval na úrovní osmnácti procent. „Strana měla vysoký potenciál především z toho důvodu, že voliči, kteří zvažovali volbu opozičních stran a kteří si zároveň nebyli jistí svoji volbou, uváděli OLaNO jako další zvažovanou stranu.“

Sázka na populistickou kartu

Samotná předvolební kampaň tak byla podle Misloviče už jen nástrojem, jehož prostřednictvím OLaNO využilo svůj potenciál. „A samozřejmě díky kampani oslovilo také další skupiny voličů,“ vysvětluje s dodatkem, že v samotné kampani bylo klíčové rozhodnutí, že se OLaNO vymezilo proti Smeru, tedy proti vládnímu establishmentu. „Skrze téma boje proti korupci a klientelismu se navíc Matovič stylizoval do role ochránce obyčejných lidí. A právě vymezení se proti mocenskému establishmentu a glorifikace lidu jsou stěžejními prvky populismu.“

Podobně o tom už v rozhovoru pro INFO.CZ hovořil politolog Marek Rybář. „OLaNO v čele se svým lídrem nejenže pochopila hlavní téma voleb, kterým bylo vymezení se proti vládním stranám, současně ale správně identifikovali i problémy, které trápí voliče. A je to právě korupce a klientelismus, co lidé uvádějí jako jeden z důvodů své nespokojenosti s vývojem Slovenska za posledních třicet let. Což bylo stěžejní téma, se kterým OLaNO v předvolební kampani pracovalo,“ říká analytik Medianu.

Třetím faktor úspěchu OLaNO lze podle Misloviče hledat ve slabém výsledků nových politických stran, především jde o koalici PS/Spolu, částečně také o Kiskovo Za ludí. „Pokud se vrátíme do roku 2019, zjistíme, že to byla koalice PS/Spolu, kdo byl považován za potenciálního lídra opozice a tedy za hlavního soupeře vládních stran,“ připomíná. PS/Spolu se ovšem podle jeho slov v kampani nevymezovala jednoznačně proti vládě, ale především proti pravicovému extremismu. „To se ukázalo pro jejich případný úspěch jako nedostatečné.“

„Zrovna tak,“ pokračuje Mislovič, „se nepodařilo v dostatečné míře vymezit vůči stávajícímu establishmentu straně Za ludí. Jak jsem už naznačil, co nedokázaly tyto dva subjekty, zvládlo ve svůj prospěch OLaNO.“ Všeobecně se přitom čekalo, že právě koalice PS/Spolu a Za ludí budou ve volbách o poznání úspěšnější. „Za jejich neúspěchem nemůžeme samozřejmě hledat výhradně pouze způsob, jakým vedly kampaň. V případě nových stran je třeba upozornit také na to, že nemají vybudované pevné voličské jádro, jak to bývá obvyklé u zavedených politických formací,“ pokračuje v rozboru voleb politolog.

V neposlední řadě připomíná, že potenciální voliči nových stran patří častěji mezi ty nerozhodnuté a váhající mezi několika subjekty. „Koalici PS/Spolu se častěji dařilo oslovovat mladší věkové kategorie, voliče se základním a vysokoškolským vzděláním a prvovoliče. Kromě toho dokázali částečně oslovit ty, kteří ve volbách v roce 2016 volili SaS a SIEŤ,“ říká politolog s tím, že naopak v případě strany Za ludí není možné najít „zásadní rozdíly mezi jejich voliči z pohledu pohlaví a věku“.

Zpět k nám. Pokud lze vyčíst z českých předvolebních šetření aspoň nějakou dynamiku, prakticky výhradně jde o přelévání hlasů v rámci buď vládního, nebo opozičního bloku. Ten vládní, jehož osu tvoří spojenectví Andreje Babiše a Miloše Zemana, bude poražen teprve tehdy, až někdo dokáže oslovit aspoň část jeho voličů, k volebním urnám dostane i část nevoličů a současně najde strategii, která předejde tříštění hlasů ve vlastním táboře. A úkol to není pouze pro politické strany, nýbrž také pro nespokojenou občanskou společnost. Ani spolek Milion chvilek pro demokracii, zdá se, zatím výrazně neoslovuje lidi, kteří stojí za Andrejem Babišem a Milošem Zemanem.

SDÍLET

Billboard-bottom-1