Práce za kasou? Nejen nízké mzdy, ale i triky s částečnými úvazky

Markéta Žižková

06. 12. 2016 • 08:03

„Dávali mi 10 400 hrubého. Až tenhle rok to zvedli na 12 tisíc. Ale máme občas i přesčas, takže to je dobrý. Šli jsme třeba na čtrnáctky. To bylo často. Za měsíc to pak bylo i na 180, i 210, 220 hodin práce, to pak dostanete tak kolem 17 nebo 18 tisíc,“ líčí situaci v supermarketech jedna z pokladních. Nízká mzda je nejviditelnějším problémem. Jenže podle osobních zkušeností lidí, kteří v obchodech pracují, zdaleka ne jediným. Přidává se k ní i zneužívání částečných úvazků, neplacené přesčasy nebo neustále navyšování práce.

Špatné platy vyprovokovali k akci i premiéra Bohuslava Sobotku, který se kvůli nim sešel se společností Ahold, pod níž spadá obchodní řetězec Albert. A zatlačil i na nizozemského velvyslance, aby informoval vedení mateřské společnosti.

Medián hrubé mzdy za práci prodavaček je v Česku necelých patnáct tisíc korun za plný úvazek. V realitě ale mzdy často začínají na jedenácti tisících, ukazuje průzkum Multikulturního centra Praha, z něhož také pochází výroky pokladních zmíněné v článku. Kdyby se tak prodavačky – za kasou totiž pracují až z 80 procent ženy – měly spolehnout pouze na svůj plat, často by nepokryly základní náklady. Situace se liší v různých řetězcích a městech, základní problémy se ale opakují.

„Dělám od sedmi do devíti, třináctky, ale mám dlouhý krátký týden. To znamená, jeden týden dělám pět dní a dva mám volno a druhý dělám dva dny a pět dní volno. Jenže když mám krátký týden, tak vždycky chodím na brigádu ještě, k nim, že jo. Mám dvě smlouvy u nich, brigádní i zaměstnaneckou. Právě, že chodím ještě na brigády. Víte, mám tu hypotéku a peníze jsou vždycky třeba.“

„Nemocenská se tady nerada vidí, strašně nerada. Takže lidi přechází nemoci. Málokdo si dovolí jít na marodku. Nejsou potom lidi.“

S tím, jak v Česku nezaměstnanost klesá k rekordním číslům, by se teoreticky měla zlepšovat i pozice zaměstnanců. Jenže ta je stále do velké míry závislá třeba na regionu, ve kterém prodavačka bydlí. Ve výsledku tak jsou zaměstnankyně odkázané na individuální vyjednávání podmínek. A příliš velký dopad by podle odborníků nemusela mít ani schůzka premiéra s vedením společnosti nebo nizozemským velvyslance.

„Není dlouhodobě udržitelné, aby se premiér věnoval jedné konkrétní firmě. I když myslím, že by se politické strany měly zabývat nízkými mzdami a kvalitou práce obecně,“ říká Čaněk. Vláda může ovlivňovat podmínky skrze legislativu. „Nevěřím tomu, že bude mít vliv na mzdy, když se Sobotka sejde s velvyslancem,“ dodává Čaněk. 

Jak reagují supermarkety?

Podle mluvčí obchodů Lidl začíná nástupní mzda na pozici prodavačky na 18 625 korun brutto při čtyřicetihodinovém úvazku. „Mzda je všem zaměstnancům v průběhu pracovního poměru dále navyšována a její nárůst v prvních dvou letech je pevně stanoven v pracovní smlouvě, již se všemi zaměstnanci v prodejnách uzavíráme na dobu neurčitou,“ popisuje Zuzana Holá. A do mzdy se podle ní promítá i současná situace na trhu práce. „K 1. červnu letošního roku jsme navýšili mzdy konkrétně u pozic prodavač a skladník, a to o více než 20 procent,“ říká mluvčí. Například hypermarkety Globus nabízí podle své mluvčí na pozici pokladní standardně hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou. „V případě potřeby je možná i dohoda o pracovní činnosti nebo dohoda o provedení práce, vždy ale v těchto případech záleží na aktuálních potřebách daného hypermarketu,“ říká Pavla Hobíková. „Nejčastější úvazek činí 35 hodin týdně, případné hodiny nad úvazek se řídí zákoníkem práce,“ doplňuje Holá.

SDÍLET