„Dávali mi 10 400 hrubého. Až tenhle rok to zvedli na 12 tisíc. Ale máme občas i přesčas, takže to je dobrý. Šli jsme třeba na čtrnáctky. To bylo často. Za měsíc to pak bylo i na 180, i 210, 220 hodin práce, to pak dostanete tak kolem 17 nebo 18 tisíc,“ líčí situaci v supermarketech jedna z pokladních. Nízká mzda je nejviditelnějším problémem. Jenže podle osobních zkušeností lidí, kteří v obchodech pracují, zdaleka ne jediným. Přidává se k ní i zneužívání částečných úvazků, neplacené přesčasy nebo neustále navyšování práce.
Špatné platy vyprovokovali k akci i premiéra Bohuslava Sobotku, který se kvůli nim sešel se společností Ahold, pod níž spadá obchodní řetězec Albert. A zatlačil i na nizozemského velvyslance, aby informoval vedení mateřské společnosti.
Medián hrubé mzdy za práci prodavaček je v Česku necelých patnáct tisíc korun za plný úvazek. V realitě ale mzdy často začínají na jedenácti tisících, ukazuje průzkum Multikulturního centra Praha, z něhož také pochází výroky pokladních zmíněné v článku. Kdyby se tak prodavačky – za kasou totiž pracují až z 80 procent ženy – měly spolehnout pouze na svůj plat, často by nepokryly základní náklady. Situace se liší v různých řetězcích a městech, základní problémy se ale opakují.
„Dělám od sedmi do devíti, třináctky, ale mám dlouhý krátký týden. To znamená, jeden týden dělám pět dní a dva mám volno a druhý dělám dva dny a pět dní volno. Jenže když mám krátký týden, tak vždycky chodím na brigádu ještě, k nim, že jo. Mám dvě smlouvy u nich, brigádní i zaměstnaneckou. Právě, že chodím ještě na brigády. Víte, mám tu hypotéku a peníze jsou vždycky třeba.“