Jiří Rusnok: Zavřít průmyslové podniky? Nelze. Pro českou ekonomiku jsou naprosto klíčové a epidemický efekt nevyváží ztráty, které by to přineslo

Odpůrci zavření průmyslových podniků během lockdownu získali silného spojence. Zásadně proti je guvernér České národní banky Jiří Rusnok. „Vím, že budu napaden argumenty, že lidský život se nedá měřit penězi, ale o něco takového se nepokouším. Ztráty, které by to přineslo, jsou zřejmé, zatímco efekty takového opatření jsou velmi nejisté. Takže pouštět se do tohoto dobrodružství považuji za nemoudré,“ říká Rusnok v exkluzivním rozhovoru s INFO.CZ.

Statisticky se naší ekonomice daří nejhůře v historii, její část je navíc úplně zavřená. Na druhé straně poptávka ve světě je výš než před covidem, český export na konci loňského roku rostl skoro o 20 % meziročně, průmyslové zakázky stouply o více než deset procent, objem úvěrů firmám se zvýšil o pět miliard v lednu, domácnostem meziročně o čtyři miliardy. Jak tedy číst současnou situaci?

V dobách šoků, jaké zažíváme, existuje velká datová nejistota. Data za jeden měsíc či čtvrtletí ještě nemusí být relevantní pro dlouhodobý vývoj. Například lednová data o zahraničním obchodu jsou spíše mírným zklamáním, ukazují na pokles jak exportu, tak importu. Očekávání přitom byla opačná. Ale ano, máme tady paradoxní situaci, která není jen u nás. Na jedné straně zažíváme historicky nejvyšší propady ekonomiky, kdy je zvlášť ve službách propad obrovský. Zároveň však vidíme minimální růst nezaměstnanosti, zatím nevidíme ani vlnu bankrotů či nesplácených úvěrů, a tím pádem ani potenciálních problémů v bankovním sektoru. 

Hlavním důvodem tohoto paradoxu je to, že data máme k dispozici s určitým zpožděním. Dalším důvodem je to, že ve světě probíhá bezprecedentní aktivita fiskálních a do jisté míry i monetárních autorit. To znamená, že velká část problému je odložena v čase tím, že byly takříkajíc zality penězi daňových poplatníků nebo monetární expanzí. Tím si já ty mnohé paradoxy vysvětluji.

Dalším z paradoxů může být obrovský růst úspor, který vidíme na českých bankovních účtech. Jak se podle vašeho názoru v tomto směru projeví pandemie koronaviru?

Velká část úspor, které lidi v současné době tvoří, jsou takzvané vynucené úspory. To znamená úspory, které vznikají v době, kdy přijde nějaká ekonomická nejistota. Domácnosti, které jsou schopné spořit, mají nyní tendenci úspory rychle navyšovat. Je třeba vzít v úvahu, že byť je česká společnost stále ještě relativně rovnostářská, tak se přeci jen velmi rychle diverzifikuje právě z hlediska majetkového a příjmového.
Takže situace sice v průměru vypadá skvěle, ale týká se jen určité části obyvatelstva, které generuje dodatečné úspory. Další část Čechů, odhadoval bych to minimálně na třetinu, žádné úspory nevytváří. A jistá část obyvatel ty úspory dokonce spotřebovává. To jsou lidé ze sektorů nejvíce postižených pandemií. Takže současnému nárůstu úspor bych z hlediska budoucího vývoje ekonomiky nepřikládal žádnou váhu. 

Nemohou být příčinou těch současných dat i strukturální změny, kterými ekonomika pod tlakem viru prochází?

K některým strukturálním změnám docházelo i před covidem a asi se neztratí ani po covidu. Například stárnutí populace, které má poměrně viditelné a nezpochybnitelné důsledky pro fungování ekonomik. Stejně tak bude dál pokračovat digitalizace, jejíž váha v ekonomice poroste.

Osobně se domnívám, že se změnou po covidu to tak žhavé nebude. Myslím, že spíš procházíme opačnou lekcí. Lekcí toho, jak je západní svět zcela závislý na Číně.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital