Staří matadoři se vyčerpali. A Hamáčka oslabili lidé, kterými se obklopil, míní kandidát na předsedu ČSSD Štefan

Dlouholetý starosta městské části Brno-Líšeň Břetislav Štefan se rozhodl kandidovat do vedení ČSSD. A nejen to, současně je nominován na pozici lídra sociálních demokratů ve sněmovních volbách na jižní Moravě. S jakou motivací usiluje o přechod z komunální politiky o několik pater výš? Jak hodnotí stávající kondici ČSSD? Anebo jejich angažmá ve vládě Andreje Babiše? Co očekává od dubnového sjezdu a co podle něj musí ČSSD udělat, aby opět patřila mezi relevantní strany?

Přes deset let jste úspěšný starosta městské části Brno-Líšeň. Co vás vede k tomu, že jste se rozhodl kandidovat do vedení strany a současně se ucházet z pozice lídra o hlasy voličů v říjnových sněmovních volbách na jižní Moravě? 

ČSSD mi pomohla nastartovat mou politickou kariéru, cítím proto povinnost jí to vrátit. A to právě teď, tedy v časech, které jsou pro ni složité. Vidím v tom určitou vnitřní stranickou férovost. Všichni ve straně vidíme, kam to současné vedení dotáhlo. A proto každý, kdo cítí odpovědnost, musí hledat způsoby ke změně. Je v tom nejspíš také moje vnitřní ambice prostě zabojovat o lepší ČSSD.

Znám obrovské množství lidí ve straně, a přestože jsou terčem jisté dehonestace, nechtějí přeběhnout jinam. Po těch dvaceti letech prostě nejde stranu jen tak opustit. Jinde se to přitom děje běžně. Pokud nám ale všechna dosavadní nápravná opatření selhala, je zkrátka povinností každého z nás se pokusit hledat její restart. Pokud už se osvědčené tváře a zkušení matadoři vyčerpali, nezbývá, než aby se o to pokusil někdo z nižších stranických pater.

Současně také toužím po tom, aby ČSSD měla nějaký progres. Aby se z krize poučila, stala se opět přitažlivou a vrátila se k udávání zásadního tónu v české politice. Tím neříkám, že ČSSD v blízké době vyhraje volby. Strana teď musí především najít svou přirozenou polohu, díky které si vrátí důstojnost a upevní si tradiční postavení na politické mapě. Musíme si udělat pořádek uvnitř sebe a vědět, že jsme pro zlepšení situace udělali maximum. Pro spoustu lidí se jedná o věc čistého svědomí, a ze stejného důvodu jdu do stranických voleb také já sám.

Kdo je Břetislav Štefan?

Narodil se 8. června 1978. Je ženatý, má syna. Vystudoval gymnázium Čechyňská s humanitním zaměřením. Pokračoval studiem na Filozofické fakultě MU, obory historie a archivnictví. Před ukončením studií nastoupil do Správního archivu Ministerstva vnitra ČR na pozici odborného archiváře, od roku 2007 pracoval v Archivu bezpečnostních složek. V roce 2006 vstoupil do ČSSD, od roku 2010 je starostou čtvrté největší brněnské městské části Líšeň. V roce 2019 se stal předsedou krajského předsednictva ČSSD v Jihomoravském kraji.

Jak by se tedy ČSSD měla změnit? Kam by měla směřovat?

Naše strana promarnila před čtyřmi roky obrovskou příležitost odejít do opozice. Vždy, když strana vstoupí do vlády, převezme tím obrovskou odpovědnost a zablokují se jí všechny očistné mechanismy. Z logiky věci pak od vás očekává každý vládní partner, bez ohledu na Andreje Babiše, že vládu nebudete zatěžovat svými vnitřními problémy. A i my se aktuálně jako vládní strana – opět logicky – soustředíme především na řízení státu. Takže se vlastně už čtyři roky soustředíme na vládnutí, které nám ale nic nepřináší.

Obrovské množství sociálních demokratů to vnímá jako oběť, kterou přinášíme zemi. Okolí to ale bohužel nevidí. Promeškali jsme příležitost dát se dohromady, navíc nám to nezdravě přerostlo přes hlavu, a teď nám hrozí, že budeme mimoparlamentní strana. Ať volby dopadnou jakkoli, my si teď prostě potřebujeme na všech úrovních pořádně vyříkat, kdo jsme, kam chceme směřovat a jaké jsou naše vize. Potřebujeme ucelený program, žádný newspeak, kdy se pouze rozdávají dávky tam, kde to je potřeba.

V tomto přímočarém populismu už nesmíme konkurovat Babišovi a jemu podobným. A neříkám to z toho důvodu, že máme menší marketingové rozpočty. My se především musíme rychle vyhrabat ze zkratkovitého myšlení, do kterého jsme začali upadat už někdy v roce 2010. Také proto se nám dlouhodobě nedaří obhájit naše vládní angažmá, což nás úplně vnitřně rozkládá.

Čím to je?

Pokud se nepodařilo Bohuslavu Sobotkovi obhájit naši účast ve vládě, a pokud jsme spadli z jedenadvaceti procent na sedm, neměli jsme se stát součástí koalice. Bylo to jasné varování. Jan Hamáček navíc sliboval modernizaci strany, následně na to ale úplně rezignoval. Obklopil se lidmi, kteří – pokud bych to měl zjednodušit – vám sice podají pomocnou ruku v případě potřeby, ale recipročně si pak za to vezmou úplně všechno. Příklady vidím v Michalu Haškovi, Jiřím Paroubkovi a dalších, kteří jsou bohužel stávajícími poradci Honzy Hamáčka.

Namísto toho, aby předseda táhnul s vedením strany, oslabil se lidmi, kterými se obklopil. V době vládnutí mu navíc nezbývá čas a energie na jeho vlastní stranu. Vůbec se jí nevěnuje, a proto jsme se za poslední čtyři roky neposunuli ani o píď. Chybí nám vize a cíl. Jan Hamáček je pouze údržbář. Když byl zvolen předsedou, sliboval přitom důležité reformy strany. Nestalo se nic.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital