Dětský psycholog Václav Mertin působí na katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy jako pedagog a vedoucí Oddělení pedagogické psychologie a psychologie pro učitele. Krom toho má vlastní poradenskou praxi a patří mezi sympatizanty tzv. Cochemského modelu, který klade důraz na usilování o rodičovskou dohodu o uspořádání péče o dítě po rozvodu. V rámci cyklu INFO.CZ Ukradené děti jsme si povídali o tom, jak ze své zkušenosti hodnotí důsledky konfliktních rozvodů a absence jednoho rodiče při výchově na duši a prožívání dítěte, i o tom, že pro děti je drahý mobil stále ještě méně významný, než kvalitní zázemí.
Existuje podle vás vůbec něco jako „ideální rozvod“, zejména z hlediska dítěte? Ptám se samozřejmě s vědomím, že jde o vypjatou a náročnou situaci pro všechny zúčastněné.
Emoce jsou v průběhu rozvodu zpravidla vyhrocené; já lidsky chápu i rodiče, kteří spolu nechtějí sedět v jedné místnosti. Je v nich nastřádaná minulost, kdy si třeba ublížili, řeší majetek, o leccos se handrkují. Takže první podmínka je, aby rodiče oddělili jiné spory nebo frustrace a uvědomili si, že spolu mají děti, o které musí pečovat a starat se, dokud je potřeba.
Druhá podmínka je, aby úprava styku s dětmi proběhla co nejrychleji. To je často problém a mnohdy to nebývá chyba rodičů. Do sporu vstupují advokáti, soudní znalci, kteří mají lhůtu 60 dnů a můžou soudu napsat, že se necítí kompetentní.
V praxi se pak setkávám i s případy, že například matka podá předběžné opatření, kterým chce zabránit styku dítěte s otcem, a může uběhnout i rok, než se věc projedná. Pro dítě je taková situace šílená, pro čtyřleté dítě je to čtvrtina jeho dosavadního života. A může se pak snadno stát, že po tom roce už nebude k tátovi chtít. Přitom táta se předtím k dítěti choval úplně přijatelně.
Na tyto extrémní případy bych se ráda zaměřila. Jaké důsledky může mít podobná negace druhého rodiče pro dítě?
Důsledky můžou být hrozné. Pokud o sobě rodiče mluví alespoň neutrálně, dítě je jistější, má totiž zpravidla rádo oba. Pokud ale dítě pochopí, že by například pochvala otce znamenala pro matku smutek nebo impuls ke kritickým poznámkám, učí se mlčet, nic neříkat, nebo ještě samo utrousí, že to u toho táty „nebylo ono“. A vždycky není něco perfektní, i kdyby to byly jen studené knedlíky.
