Umírající matce jsem nemohla pomoci a sama zemřu na rakovinu. Poslankyně chce Čechům umožnit eutanazii

Blesk.cz, Nikola Forejtová

21. 05. 2019 • 10:10

Poslankyně za ANO Věra Procházková chce dát nemocným Čechům možnost zvolit si smrt. Eutanazii chce do české legislativy zakomponovat po vzoru Lucemburska a příslušný zákon hodlá mít hotový do konce roku. Říká, že to dluží svým zemřelým příbuzným i sobě. V otevřeném rozhovoru pro Blesk Zprávy prozradila, že sama nejspíše zemře na rakovinu a ráda by měla možnost rozhodnout o své smrti. 

Naposledy se o eutanazii mluvilo v roce 2016, kdy bylo její zlegalizování pod rouškou „zákona o důstojné smrti“ zamítnuto. Jak to s novým návrhem vypadá teď?

Zákon bude jiný, než ten, který byl před třemi lety předkládán. Jako podklad máme normu z Lucemburska. Teď se pohybujeme někde mezi závěrečnými ustanoveními, kde s pracovní skupinou složenou se zástupci z ministerstva zdravotnictví, ministerstva spravedlnosti, pacientů i z ústavy etiky a práva řešíme nesrovnalosti a zapracováváme argumenty odpůrců.

Během lékařské konference zaznívaly hlasy proti samotnému názvu, jak jste se s pojmenováním poprali v letošním roce?

Nebude se jmenovat zákon o důstojné smrti, protože důstojnou smrtí se rozumí i spoustu jiných smrtí. Ne, bude mít název takový, jako má ten lucemburský, a to „Zákon o eutanazii a asistované sebevraždě“. Hned na začátku bude vysvětlení těchto pojmů, protože se stále míchají dohromady. Vím, že například anesteziologové pojmům rozumí, ale myslím, že ve většinové laické i odborné veřejnosti jsou tyto pojmy neucelené.

(Během asistované sebevraždy si jed podá sám pacient, aktivní eutanazie je vykonána přihlížejícím, pasivní se rozumí „nechat zemřít“ – odpojení od plicní ventilace, stopka léčby – pozn. redakce) 

Zmínila jste pracovní skupinu, je v ní i lékařská komora?

Za lékaře jsem tam já. Já jsem anestezioložka, pracovala jsem 30 let na oddělení ARO a dodnes se setkávám během jízd se záchrankou se strašnými případy, stejně tak v ambulanci pro léčbu bolesti.

Takže vás k návrhu zákona vedly i tyto zkušenosti?

Přesně tak. Vedly mě k tomu i úmrtí v rodině. Všichni zemřeli na rakovinu. Já jsem některé z nich, i zdravotníky, doprovázela. Umírali způsobem, který se mi vůbec nelíbil. Moje matka umírala tak…nemohla jsem jí pomoci, protože ten zákon neexistoval. Sama si říkala o morfin, až zemřela a já u toho nemohla být, což mě strašně mrzí.

Ten zákon dlužím svým zemřelým, i sobě. Já mám 100% genetiku, která předpovídá, že zemřu na rakovinu, už mám i vyšetření. Všechny nás to čeká a já bych chtěla mít možnost se rozhodnout. Byť jsem lékařka a mohla bych si ty léky nadávkovat sama. Chci ale, aby když budu umírat, tak aby u toho mohla být moje rodina, aniž by byla trestně stíhaná. Dneska totiž můžete spáchat sebevraždu, ale člověk, který se o záměru dozví, to musí nahlásit – proč to ale dělat v případě nevyléčitelně nemocných?

>>> Pokračování rozhovoru na Blesk.cz <<<

SDÍLET