Vládni, ODS! No jo, ale jak, předsedo? Osm let trápení občanských demokratů

Po dvě dekády byla ODS zvyklá ve volbách sbírat jen první či druhá místa. Bývávalo. Posledních osm let jsou občanští demokraté už stranou menší velikosti. Na stříbrnou příčku se sice dokázali vrátit v roce 2017, ale jen těsně a s hubeným výsledkem. Oslavy ani netrvaly dlouho, nyní stranu válcují Piráti. Jakou má ODS budoucnost? Dvojí. Může jít rakouskou, či italskou cestou. Buď restart s charismatickým vůdcem, nebo tiché vymizení.

Tradiční strany mizejí ze scény. Spolu s občanskými demokraty živoří i lidovci, topáci, socani, komunisté. Nejde o nový ani lokální jev, politické spektrum prochází zemětřesením i v jiných evropských zemích. Itálie prošla podobným vývojem už v 90. letech. Neexistuje však nic jako nezvratný osud. Jak řekl Lincoln, demokracie je vláda lidí lidem a pro lid. Takže nakonec jde jen o to jakých lidí, jaké lidi osloví, a co v jejich jménu vykonají. Otázka zní: má ODS na to, aby provedla rebranding a znovu vybudovala svou voličskou základnu?

Doba je pro staré partaje zlá. V posledních volbách získaly ODS, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL a TOP09 dohromady jen 72 mandátů a podle vývoje preferencí se nezdá, že by si letos nějak polepšily. Když občanští demokraté v minulém volebním období konečně předběhli TOP09, oslavovali to Petr Fiala a jeho tým jako velký návrat do pozice nejsilnější opoziční strany. Jenomže skoro stejného výsledku dosáhly i dvě nové formace, Piráti a SPD. A mělo být hůř. S Okamurou ODS svádí boj o třetí příčku a korzáři jí utekli daleko dopředu.

Dovedu si představit, že ve volebním štábu občanských demokratů roste nervozita. Je hodně nepříjemné, když ve volbách spadnete na čtvrtinu svých dřívějších průměrných zisků, ještě horší je, že přijdete i o pozici hegemona pravicové opozice. A je potom doslova zdrcující, že když se na ni konečně vrátíte, v cílové rovince vás předsprintuje někdo nový, kdo má daleko více sil a navíc proti němu nemáte vyvinutou žádnou taktiku. Pak už opravdu nevystačíte se strategií vyjádřenou sloganem: „máme Fialu a to je slušný člověk“.

Ano, zásadním problém ODS „tady a teď“ není Andrej Babiš, ale Ivan Bartoš. S Piráty si občanští demokraté prostě neví rady. S ANO vlastně také ne. Přestože předvádí brutální populistickou levicovou a dirigistickou politiku, efekt „strany, která je obhájkyní svobody ve všech podobách“, se nedostavil, roky 2002-2006 se neopakují. Nakonec se ovšem občanská společnost zformovala v opozici vůči Babišovi sama, aniž by jí k tomu ODS jakkoli pomohla, či ji alespoň vedla. Stačilo přitom se sehnout a ty hlasy posbírat, ani to však Fiala a spol. nedokázali.

„Kdo zvedne moc z chodníku?“, ptal jsem se 22. ledna 2020. V důsledku masových demonstrací v roce 2019 totiž Babišova síla ochabla. „Poptávka po změně roste. V ostrém protikladu k tomu však nerostou preference žádné ze středopravých stran. Podivná situace. Moc doslova leží na zemi a nikdo ji nedokáže zvednout… o středostavovské voliče budou bojovat ODS, KDU-ČSL, STAN, TOP 09 a navíc Piráti, kteří zde úspěšně loupí, byť vůbec nejde o jejich vody… hrozbou pro pravici není „jen“ ANO, ale Piráti”.

Jak se situace vyvinula? Potvrdil se můj (tehdy odvážný) předpoklad, že ANO bude k poražení. I obavy, že se ODS neprobere: „Zázraky se sice dějí, ale stejně tak je třeba mít na paměti slova Alberta Einsteina: Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky. Bez nové tváře typu Sebastiana Kurze to nevypadá na nějakou opravdu velkou ránu.“ A také že ano. Nyní už Bartoš Fialu neohrožuje z těsného závěsu, ale výrazně ho poráží. Je to on, kdo zvedl moc z ulice a vítězí v souboji o střední vrstvy.

Co s tím může ODS udělat? Zde je každá rada drahá. Piráti mají větší drajv a sebevědomí, lépe zareagovali na impuls z Letné, tvrdě se pustili do Babišova střetu zájmů a jednoznačně vyhověli volání ulice po jeho odchodu. Navíc jsou noví. Občanští demokraté si uvědomili, že musejí „něco udělat“. A začali se proti Pirátské straně vymezovat. Jenže je z nich daleko spíše cítit strach, než sebevědomí; je to na jednu stranu polovičaté a nedůrazné, na druhou stranu prvoplánově útočné a negativistické.

Upozorňovat na staré levičácké úlety Pirátů nezabere od strany která má v očích voličů sama máslo na hlavě. Dávat najevo nechuť ke společné vládě, ale zároveň dodat, že to možná bude nutné, zní poněkud zoufale. A napadat korzáry za to, že se hlásí k evropské národnosti, posiluje beztak silné podezření, že ODS je obdobně nacionalistická jako SPD. Všechno to ve svém celku působí spíš jako bezradné okopávání kotníků, než jako cílevědomá kampaň soustředěná na získání dominance.

Občanští demokraté však mají proti Pirátům jedinou podstatnou výhodu. Jsou autentickou středopravou stranou s dlouhou historií vedení státní správy. Pro příslušníky středních vrstev, o které tu běží, mohou představovat větší jistotu a naději na stabilitu. To se ale může projevit teprve tehdy, když ODS od sebe konečně odžene duchy minulosti - navíc pokud Piráti vyvolají obavy z revoluční budoucnosti.

Jenomže tohle právě ódéesákům moc nejde. Voliči nemají pocit, že se strana nějak zásadně změnila a poučila a dávají jí to najevo svými preferencemi. Od konce roku 2019 ODS pět procentních bodů ztratila a Piráti zhruba stejně nabrali a jsou dnes zhruba dvojnásobně silnější. Ani se nezdá, že by se občanští demokraté snažili ukázat v lepším světle. Například zatímco Bartoš rychle umlčuje radikálně levicové hlasy, Fiala vůbec nekrotí Klausovy pohrobky, kteří dávají hlasitě najevo antievropanství a otravují tím pravicové voliče.

Myslím, že ODS hraje sice se slabšími kartami, protože opravdu je poptávka po „nových“ stranách, ale její situace není beznadějná. Na nějakého Kurze je sice pozdě, ale lze potlačit staré psy a do popředí vysunout nejsympatičtější tváře. Je také nutné přihlásit se k vládnutí s Piráty nikoli jako k „nutnému zlu“, ale coby k vědomé volbě a nejlepší možnosti, jak porazit zemanovsko-babišovský režim a ochránit svobodu. A přestat se prát o voliče s Okamurou - tam nemůže ODS takřka nic získat, ale v souboji s Piráty hodně ztratí.

Za splnění těchto podmínek mohou občanští demokraté počítat s tím, že se jim u středních vrstev podaří zabodovat svými přednostmi a zároveň vyvolat cosi jako „důvodnou pochybnost“ o spolehlivosti Pirátské strany. Což je ovšem bez šance, pokud budou sami nevěrohodní. Když uklidní široké vrstvy voličů (které nějaká ideologie zase až tam moc nezajímá), že v žádném případě nehrozí jejich pošilhávání po ANO, kmotři jsou passé a ODS je jasně proevropskou stranou, teprve pak mohou začít dotahovat pirátský náskok.

Hlavní sdělení musí být zkrátka pozitivní. Ve stylu: táhneme za jeden provaz, nejsme v ničem horší a v některých věcech jsme lepší. S cílem minimalizovat rozdíl mezi oběma stranami respektive bloky. Že by se blok Spolu dostal do vedení, to se nyní nezdá, leč do voleb je daleko. Je však třeba soustředit se na to být „dobří“, ne za každou cenu „lepší“. I kdyby z toho bylo jen druhé místo ve vládě, měla by to oODS brát jako štěstí a příležitost, že se do ní dostane, a to zejména díky změněné politické situaci.

Není nutné kabinet vést. Ale je třeba udělat maximum, aby se nerozpadl, byl úspěšný a marginalizoval oligarchicko-národovecko-komunistickou opozici ANO, SPD a KSČM. Mezitím se třeba mezi mladými členy ODS najde nějaký Kurz. Iniciativa Česko plus je blýskáním na časy. Protože přesně jako rakouský kancléř, který resuscitoval upadající lidovce, by nový lídr měl v sobě spojovat novost, energii a nezatíženost minulostí s ideologickou ostrostí a sebevědomím. V dalších volbách si to může s Piráty rozdat na férovku.

Netvrdím, že je to geniální plán. Ale má ODS lepší? Či alespoň nějaký plán? Zatím spíše předvádí paniku z Pirátů a ve voličích může vzniknout podezření, že by raději vládla s ANO. Což by SPOLU výrazně oslabilo. V krajním případě by se občanští demokraté mohli vyšachovat z kabinetu, který by mohli Práti, STAN, KDU-ČSL a TOP09 sestavit bez nich. Hrozilo by jim i vykroužkování, kdyby voliči měli strach, že hlas pro Fialu je hlasem pro Babiše.

Předseda a vedení vládu s ANO odmítají, ale pro ODS platí presumpce viny a případy jako hlasování s Babišem a Okamurou o daních jí nepomáhají. Nedomyšlené kopání do Pirátů také ne. Co jí pomoci může, je ukázat ideovou a státnickou převahu. Ale dokáže to? Byla stvořena k vládnutí, obraně svobody a zodpovědnosti za stát, ale jako by už zapomněla, jak se to dělá. Takže jak? Rebranding a rakouská cesta, či stagnace a zmizení „po italsku“?

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital