Vrbětice jako osudový zlom. Vztahy mezi Českem a Ruskem už nikdy nebudou stejné

Pavel Havlíček

Česko-ruské vztahy procházely v posledních letech velmi komplikovaným obdobím, a to například v souvislosti s konflikty v oblasti historické paměti či tzv. aférou ricin. Nicméně ani tyto složitosti se nemohly rovnat s tím, co přišlo v sobotu 17. dubna 2021. Nové důkazy v souvislosti s výbuchy muničních skladů v jihomoravské vesnici Vrbětice potvrzující zapojení Kremlu a jeho tajných služeb jednou pro vždy promění česko-ruské vztahy, které se budou dělit na období před a po tomto významném bezpečnostním incidentu. Do budoucna se dá přitom očekávat další eskalace a prohlubování konfliktů na oficiální úrovni, na což by česká diplomacie měla reagovat.

Jakkoli se tzv. aféra Vrbětice a zapojení ruské tajné služby GRU do výbuchů muničních skladů na jihu Moravy stále řeší a všechny její implikace a konečné výsledky ještě nejsou známy, již v tuto chvíli je možné prohlásit, že jednou provždy promění vztahy mezi Českou republikou a Ruskem. Bilaterální úroveň je dnes tak mizerná, že může nastat až úplné zhroucení oficiálních kontaktů. Stane se to zejména v případě, kdy na ruskou diplomatickou eskalaci a velmi ostrou reakci najde ČR dostatečnou politickou vůli odpovědět v podobném duchu a vyloučit adekvátně další diplomaty a členy ruského zastoupení v ČR. V tomto ohledu se na politické scéně – s výjimkou extrémních sil – právě vytváří politický konsensus, který tady v minulých třech dekádách chyběl.

Bylo to přitom opět Rusko, které svým agresivním počínáním a zasahováním do vnitřních poměrů třetích stran ztratilo veřejné mínění v další z evropských zemí a pomohlo tím dotvořit obrázek o povaze současného putinského režimu, který se neštítí nasadit speciálně vycvičené agenty vojenské služby proti cílům na českém území. Na rozdíl od situace ve Spojeném království přitom nebyli v hledáčku bývalí ruští agenti nebo jejich rodinní příslušníci, ale objekty vojenského významu, jejichž zničení způsobilo škodu za miliardu korun, kterou ČR řešila dlouhých šest let až do října minulého roku, a znamenalo smrt dvou lidí.

Tato situace dobře poukazuje na stále větší agresivitu a nepředvídatelnost režimu Vladimira Putina, kterou vidíme zejména od roku 2014 a napadení Ukrajiny a anexe Krymu. V uplynulých letech se přitom toto chování jen dále stupňovalo a nabývalo nových a nových obrysů, které kulminují v posledních měsících, kdy se Rusko úplně odvrací od západního společenství, v němž vidí pouze svého nepřítele, kterého musí podle své logiky pro své vlastní přežití zničit, nebo minimálně oslabit natolik, aby vládnoucí režim v Kremlu nedokázal zasáhnout a podkopat jeho stále více nejistou pozici uvnitř společnosti.

sinfin.digital