Zpěvák Daniel Landa využívá při svých aktivitách povrchní znalosti dějepisu na úrovni páté až osmé třídy. Nabízí zjednodušený kontrast mezi hrdinstvím, zbabělostí a zradou, jako třeba v případě roku 1938, a historické události míchá s pohádkami. Souvislosti, které se mu nehodí, naopak opomíjí. K takovým závěrům dospěli v novém podcastu ze série Přepište dějiny historici Michal Stehlík a Martin Groman. Zvláště Stehlík chystá i další popularizační projekty, skrze které mimo jiné chce, podobně jako ve zmíněné sérii, uvádět některá zkreslení historie ve veřejném prostoru na pravou míru.
„Je to něco mezi filmem Otakara Vávry a epopejickým obrazem Alfonse Muchy,“ říká v dílu nazvaném Dějepis podle Landy Michal Stehlík o písních, ve kterých zpěvák využívá schematimu typu „my a oni“, „dobří uvnitř“ a „zlí za horami“, Češi versus Němci a tak podobně. Podle Martina Gromana je ale Landův přístup vlastně chytrý, těchto zjednodušení totiž marketingově obratně využívá. Často v nich ovšem nesedí samotné základy, například vozovou hradbu, jíž Landa také věnoval píseň, nevynalezl Jan Žižka. Husité ji, jak uvádí Groman, převzali z Polska.
