Nechali jsme vyrůst nebezpečného soupeře. Přišel čas zúčtování s Googlem a Facebookem? Komentář M. Půra

Michal Půr

17. 10. 2017 • 11:20

V době vrcholící předvolební kampaně je těžké soustředit se na cokoliv jiného. Pokud by to ovšem měla být jen jedna věc, nechť je to výzva vicepremiéra Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL) k boji proti technologickým gigantům Googlu a Facebooku. V Česku je to téma poněkud přehlížené, ale na západ od českých hranic jde o jeden z nejžhavějších problémů současnosti.

Když si vezmete pět největších firem světa podle tržní kapitalizace, tak hned čtyři z nich se v posledních deseti letech obměnily. V historii kapitalismu jde o mimořádný jev. Google i Facebook, tedy takzvaný duopol, mají výrazně majoritní podíl hned v několika segmentech trhu. Jak napsal v dubnu letošního roku deník New York Times, podobná situace nás vrací o zhruba 100 let zpátky. Vláda tehdejšího amerického prezidenta Woodrowa Wilsona ostře vystoupila proti monopolům, které podle ní ohrožovaly podstatu demokratické společnosti. Jejich rozpad byl významným impulsem pro ekonomiku.

Podobná situace se opakovala v roce 1956, kdy americká vláda rozbila společnost Bell Labs, která tehdy vlastnila všechny klíčové telekomunikační a v podstatě i technologické patenty. Po zásahu regulátora se Bell Labs musela všech patentů vzdát. Vedlo to k obrovskému technologickému skoku a ke vzniku mnoha nových zásadních technologických společností. I úspěch Googlu je v podstatě dílem antimonopolních orgánů. Pokud by se americké i evropské regulatorní orgány tvrdě nepustily do společnosti Microsoft, jeho úspěch by nejspíš nebyl tak masivní. Moment, kdy budeme muset zasáhnout i proti němu, se ovšem nezadržitelně blíží. Důvodů je víc než dost a nejsou to zdaleka jen ty, které nastínil Bělobrádek.

Výrazným problémem jsou samozřejmě lživé zprávy (fake news), které duopol aktivně šíří a vydělává na nich nemalé peníze. Na YouTube (majitelem je Google) je zhruba 40.000 videí islámského státu, přičemž před některé z nich firma umísťuje reklamu a vydělává nejen sama, ale nechá vydělat také teroristy či jejich sympatizanty. Google dává od podobného chování ruce pryč, ale taková praxe musí skončit. Cestu ukazuje Německo, které schválilo masivní pokuty za šíření lživého a nenávistného obsahu. Google či Facebook podle nových pravidel musí bez vyzvání stáhnout závadný obsah jinak budou čelit pokutě až 50 milionů eur. Není důvod, proč bychom něco podobného nemohli zavést i v Česku.

Fake News jsou ovšem jen malou částí celého problému. Porušování autorských práv je pro obě jmenované společnosti zjevně legitimním zdrojem příjmů. Jeden malý příklad za všechny. Pokud si uživatelé stáhnou milionkrát jednu písničku v „obchodu“ iTunes společnosti Apple, hudebník a jeho vydavatelství získají zhruba 900.000 dolarů. Pokud si uživatelé přehrají milionkrát stejnou písničku na YouTube, hudebník získá 900 dolarů. A to pomíjíme ukradený obsah, za jehož přehrání nedostanou nic. Z toho naopak kasíruje pouze Google a zloděj obsahu. Řešení se přitom nabízí a momentálně o něm jedná Evropská unie. Pokud by prošel návrh Evropské komise, práva na internetu by byla mnohem lépe chráněná a Google a Facebook by je hlavně musely hlídat sami, jinak by byly hnáni k odpovědnosti. Bude to ovšem ještě lítý boj, protože ve srovnání s lobbingem technologických gigantů bledne i tabáková lobby v době své největší slávy.

Chování duopolu je rovněž zničující i pro média. Z každého investovaného dolaru do digitální reklamy v USA Facebook a Google získávají 77 centů. A to vše v situaci, kdy technologičtí giganti netvoří žádný obsah a nemají s ním žádné výdaje. Stačí jim zobrazit obsah někoho jiného, přilepit na něj reklamu a máte v podstatě finanční perpetuum mobile. Pokud se proti vám média rozhodnou bojovat (jako třeba ve Španělsku, Belgii, Francii či Německu), tak je prostě pro výstrahu odstraníte ze svých služeb. Vzhledem k tomu, že máte monopolní postavení na trhu, není problém v podstatě kohokoliv přitlačit ke zdi.

Přitlačit ke zdi můžete i konkurenci, která odmítne velkorysou nabídku na koupi. Vyprávět by mohli především zástupci sociální sítě Snapchat. Ti odmítli tři miliardy dolarů od Facebooku, když svoji firmu prodají. Facebook nicméně nelenil a jejich službu v podstatě okopíroval. Snapchat se tak v současnosti potácí v problémech a nebylo by divu, kdyby nakonec skončil u Facebooku za cenu mnohem nižší.

Google a Facebook zjevně už dávno nejsou tahouni inovací. Jsou to otesánci, jejichž působení naopak škodí nejen vydavatelům, jak upozornil Bělobrádek, ale také celé ekonomice. Jak upozornil ekonom David Autor, který působí na věhlasném MIT, oba technologičtí giganti zaměstnávají velmi málo lidí, ale jejich podíl na ziscích v celé ekonomice je obrovský. Výsledkem je klesající zaměstnanost, stagnace mezd či pokles produktivity.

Aby byl výčet „hříchů“ kompletní, je třeba ještě vzpomenout mimořádně kreativní účetnictví, které duopol vede. Je to už skoro rok, kdy se ve světových médiích objevil termín „holandský sendvič“. Nejde o žádnou lahůdku, ale o daňový trik, pomocí něhož se Google vyhýbá placení daní zejména v Evropě. Konsorcium Alphabet, pod nějž Google spadá, zisky z celého světa posílá přes svojí holandskou pobočku, která nemá žádné zaměstnance, a odtud je pak směřuje do daňového ráje na Bermudách. V roce 2015 firma takto přesunula zhruba 15 miliard eur a ušetřila na daních téměř čtyři miliardy eur. Není tedy divu, že se stále častěji ozývají hlasy po dodatečném zdanění jmenovaných společností.

Stranou těchto snah by přitom nemělo zůstat ani Česko. Čeští politici, firmy či média by tak neměli naskakovat na laciný marketing místní pobočky Googlu (Facebook v Česku pobočku nemá). Bělobrádkovo vystoupení může být výstřelem ze startovací pistole, po němž si konečně uvědomíme, že za falešnou maskou inovací se skrývá skutečně nebezpečný soupeř, kterému žádný faul není cizí.

SDÍLET