Spojené státy obnovily činnost Druhého loďstva. Jde o reakci na skutečnost, že US Navy je nejsilnějším loďstvem světa, kromě Pacifiku ale na všech bojištích přišlo o převahu.
Atlantické loďstvo bývalo chloubou Spojených států. Velký admirál Ernest King si ponechal jeho velení, přestože současně byl vrchním velitelem celého US Navy. Atlantické loďstvo útočilo na Casablancu, provádělo vylodění v Normandii. Už jako Druhé loďstvo bylo po celou studenou válku nejvýznamnější složkou amerického námořnictva a svádělo neustálý neviditelný stínový boj se sovětskými jadernými ponorkami. Po rozpadu SSSR a Varšavského paktu význam loďstva upadal, až nakonec došlo k jeho rozpuštění. Spojené státy zvolna propadaly dojmu, že jejich loďstvo nemá soupeře. Poslední ránu mu zasadila protiteroristická hysterie.
Administrativa Baracka Obamy dospěla k názoru, že by se námořnictvo mělo orientovat na asymetrickou válku proti různým povstaleckým a paramilitárním skupinám. Bylo to poprvé od dob Theodora Roosevelta a časů jeho „Velkého bílého loďstva,“ kdy USA rezignovaly na osvědčenou pravdu. Ta říká, že národ, který chce být mocný, musí mít mocné loďstvo. Bez loďstva není možné udržet velmocenské postavení. Koneckonců dodnes klíčové dílo námořní strategie se jmenuje Vliv námořní moci na dějiny – na konci devatenáctého století ho sepsal admirál Alfred Mahan, a historie stále ještě nepřinesla důkaz, že by neměl pravdu.
