ANALÝZA: Rusko si všímá Severní Afriky. Vede jej touha po uznání i odbytišti zbraní

Pavel Novotný

Moskva se systematicky snaží obnovit sovětské mocenské postavení v arabském světě. Poté, co se Sýrie stala jeho vazalským státem a faktický vládce východní Libye spojencem, expanduje Rusko i do dalších zemí orientu. V lednu cestoval šéf kremelských diplomatů Sergej Lavrov po severní Africe, kam se snažil prodat především zbraně. I zde ale vystupoval jako vyjednavač a šéf asertivního Ruska, které má touhu ovlivňovat světové dění.

Snaha domoci se velmocenského postavení i skrze strategický vývoz zbraní vede Rusko zpět do arabského světa, ze kterého v 90. letech minulého století do značné míry vycouvalo. Vzhledem k nejasným i nekoncepčním krokům izolacionistického amerického prezidenta Donalda Trumpa se Kremlu otevírají nové, dosud netušené možnosti.

Naposledy se Moskva pustila nejen do pokusu smířit chronicky znepřátelené palestinské frakce, ale zmínil prý dokonce možnost zprostředkovat jednání mezi Alžírskem a Marokem, které stojí na různých stranách ve sporu o Západní Saharu. Tedy o takřka pusté území mezi Marokem a Mauritánií.

Staří soudruzi z ruských škol

Nejsilnější pozici má ovšem Moskva v Libyi, kde podporuje Chalífu Haftara. Tedy někdejšího souputníka a posléze nepřítele padlého diktátora Muammara Kaddáfího (1942–2011), který studoval vojenství také v Rusku. Šestasedmdesátiletý vojenský velitel, který prošel vězením v africkém Čadu i exilem ve Spojených státech, dal se zahraniční podporou dohromady armádu, která konkuruje mezinárodně uznané vládě na západu země.

Rusko následuje Spojené státy a už také nechce dohodu o raketách, která platila od roku 1987

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital