Turecko uzavřelo Bospor pro ruské válečné lodě, ale jinak Rusko nijak nesankcionuje. Stojí za tím obava z ekonomické odvety na zranitelné ekonomice, jejíž vazby na Moskvu v poslední dekádě velmi posílily.
Recep Tayyip Erdoğan se k válce na Ukrajině staví maximálně „diplomaticky“, aby si nepopudil vůči sobě Putinovo Rusko, s nímž ho pojí silné vazby. A současně ani Ukrajinu a část Turků, která s ní silně sympatizuje. Bude se snažit „sedět na plotě“, i když to s postupem války půjde stále hůře.
V první reakci turecký prezident odsoudil útok Ruska pouze jako „narušení mezinárodního práva“ a suverenity Ukrajiny a neprovedl rétorické tirády, jimiž rád někdy častuje Západ. Turecká diplomacie dokonce ve svých prohlášeních až do neděle nemluvila o „válce“, ale spíše v linii Kremlu o „vojenské operaci“. Snažila se tím nepopudit Rusko, zřejmě v očekávání, že vítěz je jasný. Avšak Ukrajina odolává, mimo jiné i díky zakoupeným tureckým bojovým dronům, podporovaných při jejich nasazení zřejmě také vojenským zpravodajstvím zemí NATO. Dle informací portálu Oryx měly zničit až třicet kusů ruské techniky.
Turecko se každopádně velmi zdráhá uplatnit jakékoliv ekonomické sankce vůči Rusku jako státy EU a NATO, k němuž také patří. Malý posun od pozice nezúčastněného „neutrála“ nicméně signalizuje středeční rozhodnutí dočasně uzavřít Bosporské úžiny pro válečné lodě, které by chtěly proplout do Černého moře. To Turecku umožňuje příslušné ustanovení smlouvy z Montreaux (1936), které původně mělo spíše chránit Sovětský svaz před napadením ze strany silných námořních velmocí, jak se stalo osudným i carskému Rusku během Krymské války v letech 1853-56.
Nyní však turecké rozhodnutí, učiněné po jistém váhání, brání vstupu dalších ruských válečných lodí do Černého moře, z nichž některé zde mají i domovský přístav. I když na (ne)poměru sil obou válčících stran to nic nemění, přesto se to Rusku se supervelmocenským komplexem pochopitelně nelíbí. Jde o drobné diplomatické vítězství Ukrajiny a současně o políček sebevědomí Ruska, s ohledem na historii ruských snah Bospor přímo ovládnout a kontrolovat (naposledy tyto nároky vznesl Stalin po 2. světové válce, čímž Turecko vehnal pod ochranu USA a ke vstupu do NATO).
