Bude to rok od vypuknutí protestů proti zfalsifikovaným prezidentským volbám v Bělorusku. Události, které následovaly po loňském 9. srpnu, změnily náhled světového společenství na tzv. poslední diktátorství Evropy. Z nečinné země bez naděje se takřka ze dne na den stalo bojiště za demokratickou a svobodnou krajinu bez nadvlády Alexandra Lukašenka. Jakkoli uplynulý rok přinesl celou řadu zvratů a nakrátko i vyhlídky na změnu režimu, po úmorném vypětí protestujících a intenzivním nasazení represivních prostředků se tato východoevropská země vrátila do bodu nula. Ale jen zdánlivě, ve skutečnosti se proměnila víc než za uplynulých 30 let své existence.
Minulý rok se několik měsíců před srpnovými prezidentskými volbami v Bělorusku začaly mobilizovat opoziční síly proti politickému matadorovi a dlouholetému vládci Alexandru Lukašenkovi. Málokdo ale očekával velké drama a narušení od roku 1994 budovaného režimu. Přední kritici systému byli pozatýkáni či z volebního procesu jinak odsunuti, jak bylo nepsaným pravidlem již v předchozích „volbách“. Nicméně úspěšné volební tažení běloruské opozice, výrazné neúspěchy režimu a „ruský faktor“ nakonec učinily z volebního klání příležitost pro zásadní proměnu společnosti.
Když se po zveřejnění vyfabrikovaných volebních výsledků vydaly do ulic Minsku a dalších běloruských měst desetitisíce protestujících, režim pochopil, že mu zbývá jediná karta, kterou mohl zahrát, tedy nasadit policii, tajné složky a armádu k rozehnání davu, který by sčítání pod taktovkou režimu mohl zpochybnit. Dostavil se ovšem úplně opačný efekt: obrázky ze srpnových protestů a jejich tvrdého potlačení obletěly celý svět. A do protestních akcí se zapojilo ještě více obyvatel, kteří se rozhodli přijít podpořit své příbuzné a známé.
Demonstrace daly vzniknout nejvýraznějšímu protestnímu hnutí v Bělorusku od začátku Lukašenkova režimu v roce 1994. Jeho hlavní tváře Svjatlana Cichanouská, Marija Kolesniková a Veranika Cepkalová (společně s tzv. Koordinační radou) začaly představovat reálnou politickou alternativu vůči dosavadním poměrům v zemi. Organicky odspodu řízené demokratické hnutí vycházelo z únavy způsobené desítkami let stagnace, z odporu proti brutalitě režimu, ale i z nové energie.
