Chřadnutí Ruska ohrožuje i zbytek postsovětského prostoru. Signalizuje rozpad ruského impéria?

Pavel Havlíček

Problémy ruské armády na Ukrajině omezují potenciál Kremlu mít pod kontrolou situaci ve zbytku postsovětského prostoru. Ruku v ruce s tím se obnovují konflikty mezi dalšími zeměmi v jeho sousedství, jedním z příkladů je opětovně rozhořený konflikt mezi Ázerbájdžánem a Arménií, ale také napjatá situace ve Střední Asii, kde si tádžická vláda vyřizuje účty s Kyrgyzstánem. Do budoucna se přitom tato situace bude jen prohlubovat.

V minulých dnech se začalo široce diskutovat o neúspěších ruské armády na Ukrajině, kde Ukrajinci vytlačili ruské síly z Charkovské oblasti a rovněž pokračovali v nátlaku na jižním cípu ukrajinské fronty. Tento vývoj vyvolal bouřlivou diskuzi i uvnitř samotné Ruské federace, kde se začaly množit kritické hlasy volající po změně z hlediska vedení (popřípadě úplného zastavení) válečné operace.

Tato kritika přitom přichází ze dvou směrů, jak ze strany silových struktur, bezpečnostních komentátorů a blogerů, kteří požadují zmobilizování dodatečných sil a zdrojů pro efektivnější vedení války s konečným cílem porážky Ukrajiny. Na druhou stranu úplně nezmizely ani represemi široce postižené liberální hlasy uvnitř ruské společnosti, které - například ústy několika desítek petrohradských zastupitelů - vyzvaly Vladimira Putina nejen k zastavení bojů, ale také pohnání ruského prezidenta k zodpovědnosti před spravedlivý soud.

Tento domácí vývoj je přitom provázen debatou a dalšími s tím spojenými kroky také v mezinárodní politice. V souvislosti s porážkami a ústupem ruské armády z velké části Ukrajiny se totiž v postsovětském prostoru otevírá prostor i pro další revizionistické hráče, kteří už nejsou tolik drženi „na řetězu“ strachem z ruské reakce a vojenské dominance. To je logické, pokud uvážíme, že Rusové mají obrovské problémy i na samotné Ukrajině, kam investovali valnou většinu všech vojenských kapacit a zdrojů, které dnes dokáží mobilizovat.

Nová eskalace okolo Náhorního Karabachu

Jedním ze symptomů této slabosti je již po několikáté obnovený spor o Náhorní Kabarach - nezávislý a dlouhodobě sporný region ležící mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Dlouhou a komplikovanou historií provázený region, který (jakkoli obývaný většinou arménského obyvatelstva) byl za sovětských časů přisouzen Ázerbájdžánu - což se změnilo až po roce 1990 v souvislosti s prvním masivním konfliktem o toto území. Ten byl v té době symbolem chřadnoucí sovětské moci pod vedením Gorbačova, která se s nárůstem nacionalistických tendencí v jednotlivých sovětských republikách a územními spory nedokázala vypořádat.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Čím je nově konflikt mezi Ázerbájdžánem a Arménií výjimečný?
  • Jak vážná je situace na hranicích Tádžikistánu a Kyrgyzstánu?
  • A co ukázalo nedávné setkání Vladimira Putina s asijskými lídry v Uzbekistánu?
sinfin.digital