Čína otevře Tibet zahraničním investorům, mohl by tam vzniknout speciální právní režim

Jan Januš

28. 06. 2019 • 08:30

Proděkan pražské právnické fakulty Michal Tomášek se dlouhodobě zabývá čínským plánem na vybudování takzvané Nové hedvábné cesty. Nedávno se tak vrátil z Tibetu, který má mít v tomto projektu své jasné místo. „V Tibetu by mohl existovat speciální právní režim pro zahraniční investice, podobně jako ve zvláštních ekonomických oblastech Číny Hongkongu či Tchaj-wanu,“ popisuje profesor Tomášek pro INFO.CZ. „Obávám se však, že angažmá Evropy nebude pro Číňany zase až tolik prioritní. Evropskou část Hedvábné cesty projektují, ale spíše ve vztahu k velkým přístavům, jako je Hamburk či k baltickým státům,“ dodává.

Nedávno jste v Tibetu navštívil další konferenci věnovanou Nové hedvábné stezce, tedy čínskému projektu Pás a cesta. Jaký je tam aktuální stav?

Konference se věnovala Tibetu a jeho místu v tomto projektu. Tibet má představovat poměrně významnou křižovatku na obchodních cestách do Nepálu, Indie, Pákistánu a případně severního Afghánistánu. Historie Tibetu a jeho místa v Hedvábné cestě je poměrně spletitá a kontroverzní.

Jeden z řečníků dokazoval, že některé větve staré Hedvábné cesty v období dynastie Chanů, tedy ve 2. století, vedly i do Tibetu. Výrazně se pak zapojil až v 8. století, kdy tibetská říše dosáhla svého vrcholu a Tibeťané dokonce dobyli hlavní město Číny. Hranice obou říší nakonec roku 821 vymezila mírová smlouva, stéla s ní dodnes stojí ve Lhase. Tibeťané tak po nějaký čas podstatnou část Hedvábné cesty kontrolovali, a to v oblasti provincií Sečuán a Kan-su, Číňané proto museli toto území obcházet ze severu.

Mocenské poměry se ale změnily, Tibet je dnes součástí Číny a počítá se s ním jako s významnou nástupní platformou s počátkem himalájské železnice, kterou tam chtějí Číňané vybudovat a rozvíjet právě obchodní vztahy s Indií, Pákistánem, Nepálem a severním Afghánistánem. Číňané si velice zakládají na tom, že je Hedvábná cesta pokračování historického projektu a chtějí zdůraznit rovnost historických zemí Číny a Tibetu v něm.

V západním světě je ale postavení Tibetu, anektovaného Čínou, velmi problematické, stejně jako čínské nároky na něj. Jakou roli toto bude hrát právě v byznysových plánech Číny?

Na konferenci se to příliš neřešilo, Číňané tam předložili svoji verzi postavení Tibetu, zejména tibetského povstání v roce 1959, které oni nazývají počátkem demokratizace Tibetu. Jejich pohled je úplně jiný, západní svět pochopitelně Tibet vnímá odlišně. Naše hodnocení tibetských událostí je poměrně vyhrocené, i když třeba v Německu nebo v Lucembursku je samozřejmě také neschvalují.

Jak na konferenci popisoval i lucemburský tibetolog profesor Ettinger, problém je v tom, jaký tibetský stát ve skutečnosti před rokem 1951 byl. Rozhodně nešlo o demokratický stát, neměl Ústavu, o základních lidských právech nevěděli vůbec nic. Šlo o teokratickou diktaturu nevolnického typu. Nechci říct, že připojení k Číně bylo z deště pod okap, ale začal například platit čínský zákon o rodině z roku 1950, který zrovnoprávnil ženy s muži. I když o úrovni čínské demokracie té doby si nemůžeme dělat příliš iluze. Hodnocení Tibetu by však mělo být podloženo historickým studiem.

Jak to teď v Tibetu vypadá?

Číňané v Tibetu velmi investují, třeba do infrastruktury. Do Lhasy vede dálnice, která, když si uvědomíme, že se pohybujeme ve výšce 4 500 metrů nad mořem, nemá obdoby. To je viditelné, nejde o propagandu. Na konferenci se mluvilo rovněž o tom, že by v Tibetu mohl existovat speciální právní režim pro zahraniční investice, podobně jako ve zvláštních ekonomických oblastech Číny Hongkongu či Tchaj-wanu.

Mohli by tedy do Tibetu zamířit třeba evropští investoři?

Spíše počítají s investory z Indie či Nepálu, je to blízko a Indie je dnes lepší ekonomikou než Evropská unie. Ale asi by nezatracovali ani tuto možnost, pokud by tam byli Evropané schopni něco dobrého přinést.

Ve Lhase je i univerzita, neuvažujete třeba o nějaké spolupráci?

Myslím, že právnická fakulta tam není, ale je tam lékařská fakulta. Zabývá se tibetskou medicínou, která je odlišná od té čínské, ale principy, spočívající například v akupunktuře, jsou podobné. Číňané říkají, že v Tibetu rozvíjejí základní a střední školství včetně studia v tibetštině a ti nejlepší studenti se mohou hlásit na studia do vnitřní Číny.

Jak vypadá taková konference v Tibetu? Stejně jako kdekoliv jinde, nebo má svá specifika?

Stejně jako konference, která probíhají kdekoliv jinde v Číně. Bývají velice přesně a pečlivě zorganizovány, organizátoři se účastníkům neustále věnují, program bývá nabitý a někdy únavný. Chtějí lidi zorganizovat, to je ale dáno čínskou mentalitou a kolektivismem.

Jak projekt Pás a cesta sám časově vidíte, když opakovaně navštěvujete s ním související akce?

Je to dlouhodobý projekt, hodně už se ale projevil ve vztahu k Africe či k Latinské Americe. Obávám se, že angažmá Evropy nebude pro Číňany zase až tolik prioritní. Evropskou část Hedvábné cesty projektují, ale spíše ve vztahu k velkým přístavům, jako je Hamburk či k baltickým státům. Pokud jde o tradiční pozemskou cestu, jsou tam dva problémy. Jednak jde o vybudování infrastruktury, což je věc nákladná, ale už se mocně buduje. Jednak o otázku bezpečnostního zajištění Hedvábné cesty, některé úseky jsou totiž rizikové.

Nedávno jste ale říkal, že by se o bezpečnost mohly starat čínské jednotky…

Hovoří o tom, je ale otázkou, nakolik to bude pro ostatní státy přijatelné. Neznamená to však, že to budou dělat jako před 1000 lety, že tam budou pochodovat sloni s čínskými vojáky. Lze využít třeba i prostředky elektronické ochrany a drony. Číňané se patrně spíše budou snažit do ochrany zapojit i přímo země, jako je Pákistán či Afghánistán, s tím, že jim nabídnou nějaké výhody.

SDÍLET