"Divný" rok 2020 přinesl kromě koronaviru i hlad. Vyhlídky na zlepšení nejsou optimistické

Když tento měsíc Nobelův výbor udělil cenu míru Světovému potravinovému programu OSN (WFP), vyslal tím i zprávu, že jeho pomoc a tedy i podpora ze strany vlád, bude v roce 2021 ještě potřebnější než letos.

Šéf WFP, Američan David Beasley, při přebírání ceny varoval, že rok 2021 bude z hlediska potřeby humanitární a potravinové pomoci ve světě ještě horší. Tento bývalý republikánský guvernér Jižní Karolíny, kterého na post před čtyřmi lety nominoval Donald Trump, zprvu o práci pro OSN nechtěl slyšet. Nyní v interview pro časopis Time říká, že je to nejlepší (a asi i nejtěžší) job, jaký ve svém životě kdy měl.

WFP v tomto roce s rekordním rozpočtem 8 miliard dolarů podpořil dle vlastních údajů přímo či nepřímo až 138 milionů lidí, což bylo nejvíce v jeho historii. Při svém nedávném vystoupení před Radou bezpečnosti OSN Beasley ocenil, že západní vlády v čele s USA a Evropskou unií letos navýšily financování této největší humanitární agentury, současně však varoval, že s ohledem na krizi a nárůst rozpočtových deficitů nebude snadné toto financování udržet či ještě navýšit. Podle Beasleyho v nejchudších zemích, a zejména těch zasažených válkou a konflikty, jsou sociální a ekonomické důsledky covid-19 závažnější než zdravotní dopady epidemie a s jejím trváním se dále prohlubují. Počet lidí celosvětově ohrožených dlouhodobým hladem se dle jeho odhadů letos zdvojnásobil na 270 milionů. Většina z nich žije v zónách letitých konfliktů, v zemích jako je Demokratická republika Kongo, Afghánistán, Jižní Súdán, Somálsko, Jemen, Sýrie, nebo i Mali, kde právě působí čeští vojáci. Hlad ostatně označuje za prostředek rekrutování vojáků do kmenových milic či v oblasti Sahelu přímo do džihádistických skupin typu Al-Káida a Islámský stát, proti nimž mají bojovat i Češi s meči Tuaregů.

Ve většině těchto zemí více lidí umírá právě na „vedlejší důsledky“ konfliktů, tedy zničení infrastruktury a rozvrácení hospodářství a zdravotnictví. V Jemenu, který OSN označuje za nejvážnější humanitární krizi současnosti, většina z dosavadních 230 tisíc obětí konfliktu zemřela na takzvané nepřímé důsledky války: podvýživu, nemoci jako cholera či spalničky, nedostatek jídla, pitné vody a zdravotní péče. V důsledku blokování dodávek pomoci stranami konfliktu zde nejvíce hrozí hladomor v masovém rozsahu. Současné vnitřní války charakterizuje právě velký počet bojujících stran a aktérů, kteří nebojují ani tak za jednoznačné vítězství, ale konflikt jim slouží jako druh obživy a obohacení. Něco podobného asi zažily české země naposledy během třicetileté války. Války v Jemenu, Mali a Sýrii trvají už dekádu, ta v Kongu čtvrtstoletí, a afghánská dokonce už přes čtyřicet let.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital