Dvoudenní summit EU na konci minulého týdne jasně ukázal, že přes dramatickou situaci na Ukrajině a poctivou snahu evropských lídrů nelze dnes dospět ke konsenzu ohledně možného embarga na dovoz ropy a plynu z Ruska. Nelze se divit. Energetická politika EU se nedá předělat za několik dnů. Energetické situace jednotlivých zemí a míry jejich závislosti na dovozech fosilních paliv z Ruska se liší od jedné země ke druhé docela zásadním způsobem. Největší míru závislosti má nesilnější evropská ekonomika – Německo. Ekonomické dopady na tamní ekonomiku by byly katastrofální, recese německé ekonomiky by nepochybně vedla k ekonomickému propadu v celé Evropě. Je tu pochopitelně i dilema: jak velké oběti je Evropa ochotna přinést, aby zabránila pokračujícímu masovému vraždění civilního obyvatelstva na Ukrajině a přestala financovat Putinovu válku. Ani v tomto ohledu nejsou členské státy jednotné.
Lucemburský premiér Xavier Bettel tvrdil, že další sankce by měly být „reakcí na něco“, s odkazem na chemické a biologické zbraně, a to kvůli rostoucímu znepokojení, že se k nim Putin uchýlí. „Pokud přijmeme sankce nyní, jaký bude další krok?“
Slovinský premiér Janez Janša, jeden z tria vůdců EU, kteří nedávno navštívili Kyjev, řekl, že Putin už zničením Mariupolu překročil červené čáry. „Všechny červené čáry již byly překročeny, takže nemusíme mluvit o chemických a biologických zbraních a čekat, až budou tyto zbraně použity.“
Je pozoruhodné, že mezi státy, které se rezolutně staví proti embargu na dovozy fosilních paliv z Ruska, patří největší zastánci obnovitelných zdrojů a odpůrci jaderné energie – Německo a Rakousko.
Není jasné, zda se členské státy shodly na společném postoji k ruskému požadavku, že „nepřátelské“ země musí používat rubly k platbám za ropu a plyn, a zda Komise dostane mandát k řešení tohoto problému. Tento požadavek Kremlu představuje další dilema. Dovozy ruské energie budou posilovat rubl a směrovat tvrdou měnu do Moskvy. Jeho odmítnutí by znamenalo riziko zastavení dodávek energie z Ruska. Uvidíme, jak se situace vyvine – aplikace tohoto ruského požadavku má začít tento týden.
Shody bylo nakonec dosaženo v té nejjednodušší otázce – vytvoření „společné nákupní platformy“ pro nákup plynu od alternativních dodavatelů, která by kromě členských států EU zahrnovala také země na západním Balkáně, stejně jako Ukrajinu, Gruzii a Moldavsko, dále společné úsilí v zaplňování skladovacích kapacit a související logistiky. To vše má samozřejmě smysl, ceny plynu budou velmi vysoké a nákup velkých objemů umožní udržet ceny aspoň trochu pod kontrolou. Tato nová platforma poskytuje také další příklad toho, jak ruská válka na Ukrajině překresluje geostrategické prostředí a přiměje EU k rychlejší integraci se zeměmi, které aspirují na to, aby se jednoho dne staly jejími členy.
Hodně se diskutovalo o nastavení stropu na ceny energie a šířeji o změně nebo dočasném zrušení tržních mechanismů v obchodování s plynem a s elektřinou. Proti se postavilo hlavně Německo a Nizozemí, i když se v jednu chvíli zdálo, že se najde kompromis. Naznačil to ve svém prohlášení po skončení summitu nizozemský předseda vlády Mark Rutte: „Rád se nechám přesvědčit, pokud se ukáže, že cenový strop může fungovat. Není to otázka cti; bude v pořádku, když se ukáže, že se mýlím“. Organizace evropského trhu s plynem a elektřinou je docela zásadní a složitý problém, o kterém se bude dále jednat. Nedalo se čekat, že by na summitu došlo k jeho vyřešení. Výjimku zatím dostalo Španělsko a Portugalsko, jejichž systémy jsou jen málo propojeny se zbytkem Evropy.
