Itálie v sevření koronaviru. Proč právě tam je situace tak tragická a co to znamená pro nás?

HalfPageAd-1

Lenka Petrášová

17. 03. 2020 • 12:40

Co země, to jiný postup proti koronaviru. A také jiná dynamika šíření. Jenže když člověk hledá odpověď na otázku, proč právě na severu Itálie umírají stovky lidí denně a počet nakažených se blíží hranici třiceti tisíc, je těžké se dobrat odpovědí. Vědci, lékaři a imunologové, včetně české zdravotní sestry, která žije v Itálii a je spolu s celou šestičlennou rodinou nakažená virem a v karanténě, se v podstatě shodují na třech hlavních důvodech. A dva z nich se týkají i Česka. Je dobré se poučit z příběhu jiných.

Mobile-rectangle-3

INFO.CZ oslovilo desítku známých imunologů, lékařů a vědců, s otázkou, proč se virus v severní Itálii rozšířil tak raketově a proč má tolik obětí, když například sousední Švýcarsko své nejmladší obyvatele vůbec nechrání a nechává je čelit infekci. A ačkoliv žádné vědecky potvrzené zdůvodnění zatím není k dispozici, všichni oslovení, včetně sestry, která v Itálii už léta žije a vychovává dvě děti, se shodli na třech hlavních důvodech.

Zaprvé: neexistence dostatečné ochrany pro zdravotníky v prvních chvílích po zjištění nultého nakaženého. A to je nejspíš i problém Česka, jak se ukazuje, když se už i u nás začínají zavírat celá oddělení nemocnic a lékaři končí v karanténě.

„Situace v Itálii nás docela vyděsila. Nevím sice o žádném českém lékaři, který by tam aktuálně pobýval, ale podle toho, co víme z tamních oficiálních míst, jako je lékařská komora a hygiena, tak nákaza se velmi rychle rozšířila kvůli tomu, že se nechránili zdravotníci, kteří ošetřovali první nemocné. Systém pak logicky začal kolabovat, protože se z lékařů a sester rázem stali pacienti, takže další nemocné neměl kdo ošetřovat a zůstali napospas viru. Z toho je vidět, jak strašně důležitá je ochrana těch, co jsou v první linii. A to je místo, kde Česko naprosto selhává,“ říká lékař a mluvčí České lékařské komory Michal Sojka.

I proto podle něj komora vyzvala lékaře, kteří nemají ochranné pomůcky, aby ordinovali jen na dálku z domova. Mimo jiné i proto, že věkový průměr například českých praktických lékařů je 58 let, což znamená, že valná většina z nich už je v důchodovém věku a v rizikové skupině pro nákazu. „Za nejpravděpodobnější vysvětlení považuji to, že nákazu do země přivezli Číňané, jichž na severu země pracuje opravdu hodně. Je tam průmyslová výroba a textilky, které šijí módní oblečení, pro něž má snad každý Ital slabost,“ dodává Sojka.

Totéž si myslí i profesor 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Pavel Calda. Šíření nákazy spojuje mimo jiné s nelegální čínskou továrnou v Itálii, v níž v roce 2014 hořelo, což mělo podle tehdejších zpráv dalekosáhlé následky, mimo jiné v tom, že tu pracuje výhradně čínská komunita. „Bylo jen otázkou času, kdy dojde k hygienické a zdravotní katastrofě. Ve městě žije více než 40 000 Číňanů – z toho asi 15 000 nelegálně,“ vypočítává s tím, že mnoho imigrantů si na novou adresu přivezlo i své návyky z domova. „Zboží není exportováno z Číny, je ‚Made in Italy‘, ale vytvořené v čínských podmínkách,“ popisuje lékař.

Imunoložka Vilma Marie Marešová s tím souhlasí a doplňuje ještě další pohled na věc. Ta souvisí s čerstvým, teprve týden zveřejněným čínským výzkumem chování viru v organismu nakaženého člověka. „Vědci zjistili, že 53,4 % pacientů mělo SARS-CoV-2 RNA ve své stolici a 23 % pacientů bylo ve své stolici pozitivních, přestože bylo ve vzorcích dýchacích cest negativní,“ cituje ze zprávy docentka Marešová. A dodává, že by se vzhledem k tomu, že Benátky postihly před Vánoci dvě větší záplavy a mohlo dojít ke kontaminaci vody fekáliemi nedivila, kdyby i toto byl možný způsob rozšíření nákazy, hlavně za situace, kdy v regionu panuje po celý rok čilý turistický ruch. „Plíce totiž může mít pacient, jak je vidět, čisté, takže je zdánlivě neinfekční, ale virus napadne střevní trakt a ve stolici nákaza přežívá po dlouhé dny,“ popsala imunoložka. Záplavy po vzoru Benátek a čínské čtvrti se Česka naštěstí netýkají, ale další dvě možné příčiny nákazy už ano: pozdní reakce plynoucí z prvotního podcenění situace a „přátelskost“ nebo-li nedodržování pravidel.

„Je to horší, než se dá na dálku vysvětlit,“ říká zdravotní sestra z Itálie

Ještě 1. března ráno byla celá rodina zdravá. Pak šli na pohřeb mladému chlapci z jejich vesnice, který se zabil při práci na Novém Zélandu, takže se s ním přišlo rozloučit přes dvě stě lidí. „Všichni jsme se objímali, Italové jsou obrovsky přátelský národ a to je taky kámen úrazu při šíření viru. Ne že bychom byli tak lehkomyslní, a nedbali na hygienická opatření, když jsme viděli, co se děje na severu země, ale abyste z lidí vymýtila to, co mají zakódováno v genech, to ze dne na den vážně nezměníte,“ vypráví pro INFO.CZ česká zdravotní sestra Jana, původem z Moravy. Redakce její identitu zná, ale s ohledem na příbuzné v Česku, které nechce strašit, celé jméno nezveřejňujeme.

Už večer se pětašedesátiletému tchánovi udělalo zle a teplota mu vyběhla na osmatřicet stupňů Celsia. „Jako zdravotní sestra vím, co dělat, takže jsem podávala paralen, tekutiny, prostě vše na sražení horečky. Tchán má totiž vzácné autoimunitní onemocnění, takže nelze nechat horečku jen tak odeznít, ať si ji tělo samo odstoná,“ vysvětluje. Jenže druhý den ráno teploty vyběhly na čtyřicet a nešly ničím srazit. „Tak jsme ho odvezli k lékaři a sami mu navrhli test na koronavirus. Lékař nás odbyl, že v regionu není zatím hlášen ani jeden případ nákazy, a poslal nás domů. Tak jako v Česku i u nás se situace v prvních chvílích podcenila. Jenže večer tchán už začal modrat a ztrácet vědomí, tak jsem na nic nečekala a volali jsme záchranku. Test na koronavirus byl pozitivní. Tchán je doposud v umělém spánku, na plicní ventilaci, a nikdo neví, jak dlouho bude, ale podle těch prvních vyléčených případů to trvá pětadvacet dní,“ popisuje Jana den, kdy se rodina dostala do statistik, protože jsou prvním potvrzeným případem koronaviru na jihu Itálie v regionu Puli.

„Den nato, co tchán skončil v nemocnici, vyskočila teplota manželovi na osmatřicet. Je to taky logické, žijeme tři generace v jednom domě, jak je to tady obvyklé, což taky jistě přispělo k rychlosti šíření nákazy, protože je-li jeden člen domácnosti nemocný, je iluze, že se nenakazí další... Takže jsme na nic nečekali a jeli rovnou do nemocnice. Otestovali nás všechny, všech šest lidí a všichni jsme pozitivní,“ říká zdravotní sestra a dodává, že má strach o manžela, jemuž je teprve osmatřicet, je ve velmi dobré kondici, ale stejně skončil na mimotělním oběhu v nemocnici. „My ostatní jsme v domácí karanténě a nemoc má mírný průběh. Nejodolnější je tříletý syn, jemuž kromě nudle u nosu a toho, že zlobí, protože evidentně není ve své kůži, nic moc není, šestiletá dcera pokašlává a má zvýšenou teplotu, ale taky bych k tomu jako zdravotník řekla, že je to jen nějaká jarní viróza, kdybychom nebyli pozitivně testovaní,“ přibližuje rozdílné průběhy nemoci Jana. Sama se cítí bez energie a bez chuti k jídlu, má trávicí potíže a silně ji bolí hlava.

Pomůže jedině dodržovat pravidla a být ohleduplní

„Nesmíme ven, policisté to přísně hlídají, dezinfikují tady už i beton na chodnících a silnicích a několik týdnů musíme být v karanténě, dokud se neukáže, že test bude dvakrát po sobě negativní,“ dodává zdravotní sestra – nyní na mateřské. A vzkazuje: „Češi, nepodceňte nic, opravdu to není legrace, na příkladu mého muže je vidět, že nemoc tvrdě napadá i mladé a zdravé. Noste roušky, nestyďte se za to, ty vás sice neochrání, ale zabrání šíření nemoci mezi ty slabší a nemocné. Buďte ohleduplní. A dovolte si mít strach, že zemře někdo z vašich blízkých, protože to je asi jediná účinná věc, která zafunguje a donutí i tak přátelské národy jako jsou Italové a Češi, aby dodržovali pravidla,“ říká.

Takže si to shrňme: ze tří možných zdůvodnění exponenciálně rychlého šíření nákazy, na nichž se shodly české kapacity, se dvě výrazně týkají i Česka. A to podcenění rizika ze strany státu a nerespektování nutných pravidel mezi lidmi. Paradoxně se neobjevuje tvrzení, které mnozí politici v Česku na začátku epidemie v Itálii říkali: že země má špatné zdravotnictví. Region Lombardie patří k nejbohatším v Itálii a zdravotní péče je tam na dostatečné úrovni, jak ostatně plyne i ze srovnávacích dat WHO. Jediné, čím Itálie výrazně vybočuje ze statistik, je fakt, že má věkový průměr obyvatelstva vysoký, a senioři umírají na nákazu ve vyšším počtu než mladší generace. Zřejmě proto jsou italská čísla tak tragická.

Dobře to celé shrnuje jedna z největších českých kapacit mezi vědci, profesor Omar Šerý z brněnské Masarykovy univerzity: „Nemělo by nás ukolébat, že u nás nemáme čínské čtvrti a tisíce Číňanů, kteří se po oslavách čínského nového roku vraceli zpět do práce do Itálie. V Itálii se to přesně kryje s vypuknutím nákazy, takže to určitě sehrálo velkou roli. Nicméně společné máme s nimi dvě věci: zdravotníci v první linii nebyli dostatečně chráněni, takže se z těch, co se měli starat, stali sami nemocní, a dokonce mnozí na nákazu i zemřeli. A aniž bych chtěl kritizovat kolegy epidemiology a lékaře, kteří sedí na těch místech, kde se rozhoduje, mohli jsme být co do ochrany důslednější a předvídavější. A pak: řada lidí v Česku si stále neuvědomuje, že smích není na místě a rouška není ostuda, ale nezbytnost, stejně jako dodržování dalších vládou navržených opatření, která mi přijdou poměrně dost logická.“

 

SDÍLET

Billboard-bottom-1